Pokud se objevíte ve městě Horšovský Týn, můžete navštívit místní zámek a hrad nebo se vydat na krátký turistický výšlap. Cílem cesty je Šibeniční vrch nad městem.
Přímo od kostela sv. Petra a Pavla. nás navede informační šipka směrem k tomuto vrchu.
Nebo se také můžeme vydat městskými ulicemi a zvolit jinou trasu My jsme se nejprve vydali tzv. za nosem. Na Šibeničním vrchu je totiž vystavěna dřevěná rozhledna. Ta je v současné době uzavřena, ale činí tak z místa dobrý orientační bod, který je vidět právě z centra města.
Cesta na Šibeniční vrch
Vydáváme se po rozpálené historické dlažbě a stoupáme postupně výš a výš. Přecházíme přes řeku Radbuzu a mezi domy jsme se dostali do průmyslové části Horšovského Týna. Zde jsme využili mapovou navigaci a mírně jsme sestoupili k malému rybníčku a uvnitř lesa jsme stoupali vzhůru k Šibeničnímu vrchu. Tato část cesty byla příjemná, jelikož nás stromy ochránily před slunečními paprsky. Po vystoupení z lesa jsme se dostali na polní cestu, kde nás již čekaly informační panely a dřevěné pexeso pro děti. Nemůžeme říci, že by tato cesta byla úplně nenáročná, avšak byla celkem dlouhá kolem 2 km, jelikož od prvního informačního panelu to bylo jen pár desítek metrů k uzavřené rozhledně.
Co nás čeká na Šibeničním vrchu?
Samozřejmě je zde turistické posezení a místo na odpočinek, dále je zde malé dětské hřiště, a ještě ohniště pro opečení špekáčků. Dominantou tohoto místa je dřevěná rozhledna, dle informací od března letošního roku uzavřena z důvodu nutné opravy. Také zde se setkáváme s informačními panely a v neposlední řadě zde nalézáme pozůstatek základů kostela Panny Marie Lurdské.
Šibeniční vrch a hrdelní právo města
U poddanských měst si právo trestat na hrdle vyhrazovala pro sebe vrchnost. Skutečnost, že Horšovský Týn dostal i tuto významnou soudní pravomoc svědčí o tom, jaký význam pražští biskupové a arcibiskupové městu přikládali. Jednou přiznané právo si pak město podrželo i pod světskou vrchností. Soudní moc vykonával městský soud složený z rychtáře a dvou nebo tří členů městské rady. Rozhodovat měli podle práva královského města Stříbra. Vedle šibenice mohlo město zřizovat městskou šatlavu a možnost vyslýchat útrpným právem. Vězně v šatlavě měl na starosti městský biřic, kterému byl povinen každý uvězněný platit za den a noc strávenou v šatlavě. Hrdelní rozsudky vydával městský soud jen zcela vyjímečně. Z nejstarších dějin města se uvádí pouze jediný zápis o vynesení a vykonání takového rozsudku.
O přesném umístění šibenice kolují dvě verze na základě toho, že Šibeniční vrch má dva vrcholy.
První verze umisťuje šibenici na vzdálenější vrchol , kde později stála kaple Panny Marie Lurdské a kde dnes stojí rozhledna. Pravděpodobnější se zdá být druhá verze o šibenici na tomto místě – v prvním vrcholu, odkud je velmi dobře vidět na radnici. Z jejích oken měl být mávnutím praporu vydán signál k vykonání popravy. Vlastního kata město nemělo, půjčovalo si ho z Klatov.
Cesta zpět do města
Na zpáteční cestu jsme si zvolili jinou trasu, a to přímo ze Šibeničního vrchu polní cestou až na okraj města Horšovský Týn. Zde cestou potkáme vysílač a také historické vodovody s informační tabulí. Z tohoto místa je krásný výhled do krajiny okolo Horšovského Týna. Nalézáme se ve výšce 443 m n.m. a před námi se rozprostírá krajina Domažlicka. Aby toho nebylo málo, při klesání do města objevíme autobusovou zastávku Járy Cimrmana. I z dálky jsme se dívali a měli jsme pocit, že jsme se vrátili o několik desítek let zpátky, protože nám připomínala někdejší zastávku ČSAD. Co nás překvapí při pohledu na mapu, že souběžná ulice s místem, kde se nalézá tato zastávka, se jmenuje Járy Cimrmana. To už jsme se objevili u železničního přejezdu, kde přecházíme trať a dostáváme se pomalu opět do centra a přes sady Petra Bezruče a přes řeku Radbuzu přicházíme zpět ke kostelu sv. Petra a Pavla na Náměstí republiky, odkud jsme náš výlet zahájili.
Závěrem
Tato celkem nevinná vycházka v sobě skrývá dohromady cca hodinu chůze avšak při výstupu na Šibeniční vrch převýšení až 90 m. Zvláště v dnešním teplém počasí byla cesta nahoru náročná, ale byli jsme odměněni nádhernými výhledy a mohli jsme si také na informačních tabulích přečíst o historii a útrpném právu na Šibeničním vrchu a cestou zpět se zasmát u zastávky Járy Cimrmana. Nám cestu ještě zpestřil návrat do minulosti, a to v podobě projíždějící parní lokomotivy, která právě v den našeho výletu jezdila po místních tratích. Takže nejen autobusová zastávka z let minulých, ale i projíždějící parní vlak nás vrátila do poloviny dvacátého století. Byl to takový výlet do dávné i nedávné historie.
Foto: Cysnews.
