Město se jmenuje podle hradu, který dostal název Rosenthal, v překladu „údolí růží“. Tento název se počeštil na Rožmitál. Svůj přídomek „pod Třemšínem“ získal Rožmitál až v roce 1920.
Rožmitál pod Třemšínem
Rožmitál pod Třemšínem je spjat s hudebním skladatelem Jakubem Janem Rybou, který zde působil na přelomu 18. a 19. století. Do Rožmitálu přišel ve svých dvaadvaceti letech, aby zde nastoupil na místo kantora a regenschoriho ve zdejší škole. Právě zde vzniklo jeho rozsáhlé dílo: obrovský počet skladeb nejrůznějších žánrů, od písní a árií, oratoria, kantáty a mše. Vedle nejslavnější České mše vánoční stojí za zmínku i píseň Spi má zlatá boubelatá na slova Vojtěcha Nejedlého ze Žebráku. Ta byla jednou z nejzpívanějších písní národního obrození. Rybův život v Rožmitále byl těžký. Živil početnou rodinu a neustále musel vymáhat své služné a deputát. Jeho moderní metody výuky, se kterými se lišil od klasických kantorů se nesetkávaly s pochopením u tehdejší vrchnosti. Zažíval ustavičná příkoří. Zemřel 8. dubna 1815 v lesíku nad Voltuší.
Zdroj: Wikipedie
Dnes zde na místě skladatelova skonu můžeme najít kamennou mohylu připomínající autora České mše vánoční. Od Mohyly jsme vystoupali po žluté turistické značce na vrchol Štěrbina. Z dálky na tento vrchol upozorňuje stavba vysílače a byl odtud krásný výhled.
Z Voltuše jsme pokračovali do obce Hutě pod Třemšínem, které jsou výchozím místem k výstupu na vrch Třemšín. Svatojakubská cesta vede po červené turistické značce. Prošli jsme obcí a chatovou osadou u lesa a potom jsme stoupali po asfaltové cestě vzhůru. Minuli jsme rozcestí Pod Kobylou a než jsme vystoupali na vrchol Třemšín, ještě jsme se zastavili v Třemšínské boudě, který bývala využívána jako útulna. Za chvíli už se nám naskýtaly nádherné výhledy do kraje od Kapličky na Třemšíně. V okolí jsou dvě turistická posezení, kde si můžete posedět a sníst svačinu. Procházeli jsem od kapličky k místu, kde kdysi stávala rozhledna. V roce 2015 však zanikla při lesním požáru.
Třemšín
S výškou 827 m n. m. je to nejvyšší bod jižních Brd a dominanta Třemšínska. Na vrcholu se nachází zbytky středověkého hradu Třemšína.
Původní hrad na Třemšíně založil rod Buziců kolem roku 1200. Členové rodové větve přijali přídomek z Třemšína. Ve znaku rozděleném na čtyři pole měli původní rodovou kančí hlavu ve zlatém poli a zlatého zajíce v modrém poli. Prvním historicky doloženým držitelem hradu byl Beneš z Třemšína, který roku 1349 urovnával spor o hranice rožmitálského panství tehdy rozděleného mezi arcibiskupem Arnoštem z Pardubic a Oldřichem z Rožmitálu. V 16. století je pusté panství společně s Roželovem zakoupeno k Rožmitálskému panství. O obnovu hradu na Třemšíně se neúspěšně pokoušel i Zdeněk Lev z Rožmitálu. V roce 1771 na jižním okraji předhradí vystavěl kapličku Proměnění Krista Pána rožmitálský lesmistr Josef Kračmer.
V 19. století se Třemšín stal místem protestních shromáždění, které byly reakcí na neutěšenou politickou situaci v zemi. První pouť se uskutečnila 8. září 1861, druhá 10. srpna 1862 a třetí poslední pouť se uskutečnila 9. srpna 1863. Druhá pouť byla popsána v Národních listech v rubrice Dopisy z Čech a podle pisatele zprávy bylo na vrcholu Třemšíně osm až deset tisíc lidí. Mohutná shromáždění učinila Třemšín známým a oblíbeným cílem výletů.
V roce 1888 byla na vrcholu Třemšína postavena první rozhledna v Brdech. Dostala jméno Schönbornova, po pražském arcibiskupovi Františku Schönbornovi, který stavbu financoval. Byla to dřevěná věž o čtyřech patrech, vysoká 18 metrů. Na vyhlídkové plošině, kryté střechou byla růžice označující viditelná místa. Nejvíce jih bylo na jich kam se dalo dohlédnout na Šumavu, úsek Novohradských hor až po Český les a i některé hory ležící za hraničním pásmem v Bavorsku. V roce 1907 byla zřízena Instituce turistického vůdce do hor brdských, což byl průvodce, který doprovázel početnější skupiny výletníků. Prvním i posledním průvodcem byl Tomáš Zíb. Turistům byla také k dispozici kamenná bouda na východním úpatí hory zvaná původně Na kopaninách, později Třemšínská bouda. Schönbornova rozhledna vytrvala tři desetiletí, kdy odolávala přírodním živlům a několikrát do ní udeřil blesk. V roce 1915 bylo z bezpečnostních důvodů rozhodnuto o jejím rozebrání. V 70. letech 20. století byla na vrcholu vystavěna spíše provizorní dřevěná trámová věž pro potřeby armády. Hojně ji však využívali i turisté. V roce 1990 byla opravena a nadále volně přístupná. Brzy však výhled přerostly okolní stromy a její stav se postupem času natolik zhoršil, že byl výstup v roce 2012 znemožněn odebráním žebříků.
Zdroj: Wikipedie
