Vydali jsme se na zámek ve Lnáře během víkendové akce Vítání jara na zámku Lnáře, která se koná od pátku 24. 4. do soboty 26. 4. 2026 v zámeckém parku a součástí této akce jsou i prohlídky zámku
Zámecká zahrada
Nejprve jsme se vydali do zámecké zahrady, kde se konaly trhy, jejichž součástí byly výtvarné a řemeslné dílny. Mohli jsme se občerstvit u stánků nebo si koupit některý z řemeslných výrobků. Nás při procházce mezi stánky zaujal starobylý kolotoč. Zájem o něj jsme neprojevili pouze my, protože byl brzy obsazen nejmenšími návštěvníky, kteří si užívali jeho otáčení. Kousek dál bylo připraveno divadelní představení o Červené Karkulce. Zavítali jsme do vzdálenějších částí zahrady a objevili jsme turecký pavilon, kašnu, sochy řeckých bohů a bohyň z dílny Ignáce Michala Platzera. Překvapením, které jsme v zámecké zahradě rozhodně nečekali, byl bazén i s šatnami a převlékárnami.
Ze zámecké zahrady jsme se vrátili do vstupních prostor u nádvoří, kde nás zaujala výstava připomínající, že zámek Lnáře leží na hlavní silnici E-49 z Plzně do Českých Budějovic – někdejší demarkační čáře. Není proto náhodou, že se ve Lnářích setkaly v květnu 1945 tři osvoboditelské armády: americká, rudá a armáda generála Vlasova. Na zámku byli ubytováni američtí vojáci a přespal zde i generál Vlasov, jehož pamětní deska byla v roce 2010 odhalena před zámkem.
Kaple svatého Josefa
Vstoupili jsme do barokní kaple svatého Josefa z roku 1654, která byla upravena v roce 1720. V lodi jsou fresky s výjevy ze života svatého Josefa a starozákonních postav. Zděný portálový oltář pochází také z doby okolo roku 1660 po jeho stranách stojí sochy Václava a svaté Ludmily. Nás uchvátila zejména skupina postav s archandělem Michaelem v nadživotní velikosti
Prohlídka zámku Lnáře
Ve čtyři hodiny již na nádvoří sympatická průvodkyně přivítala návštěvníky k prohlídce zámku. V úvodu jsme se dozvěděli, že stavbu ranně barokního Zámku Lnáře zahájil v sousedství původní tvrze Aleš Vratislav, hrabě z Mitrovic v roce 1666 a dokončil ji Tomáš Zacheus, syn hraběte Humprechta Jana Černína z Chudenic v roce 1685. Vystoupili jsme do prvního patra, kde jsme si mohli prohlédnout erby rodů, které zámek vlastnily. Jako první v řadě byl erb se zlatým klíčem. Podle pověsti byl vyorán zlatý klíč a zámek se jmenoval podle klíče Schlossberg. Pod dalším z erbů jsme se již mohli dočíst jméno Ze Lnář. Viděli jsme zde i erb s osmicípou hvězdou připomínající, že zámek vlastnil také rod Šternberků. V 16. století Volf Novohradský z Kolovrat přivedl do kraje Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan. V době, kdy zámek patřil rodu Sweert- Sporcků zde bylo 365 rybníků, prý aby majitelé zámku mohli každý den v roce ochutnat kapra z jiného rybníka.
Roku 1923 se majitelem zámku stal Karel Bondy, který nechal upravit průčelí do dochované podoby, a v roce 1936 jej koupil pražský advokát Jindřich A. Vaníček. Během druhé světové války zámek využívalo výcvikové středisko Hitlerjugend a na konci války byli v zámku ubytováni vojáci 3. armády generála Pattona. Na zámku také kapituloval generál Andrej Andrejevič Vlasov.
Po válce se na zámek vrátil advokát Vaníček, ale roku 1948 byl zámek znárodněn a zkonfiskován. Zámek poté chátral až do roku 1972, kdy jej začala opravovat generální prokuratura, která si v něm zřídila kanceláře. Od roku 1985 budovu využíval Úřad vlády jako rekreační středisko. V devadesátých letech byl zámek vrácen potomkům advokáta Vaníčka.
Prohlídková trasa
Během prohlídky nás průvodkyně zavedla do Freskového sálu, kde jsme mohli vidět fresku přestavující stavbu zámku a na vedlejší fresce byl zobrazen již postavený zámek s výrazným zlatým klíčem. Prošli jsme několika salonky s freskovo výzdobou. Nejvíce nás ohromil velký sál, nejen svými rozměry, ale i výzdobou. Velká stropní freska představuje společnost řeckých bohů při svatbě Dia s Herou. Všimli jsme si zde vyobrazení jabloně, plodící zlatá jablka nesmrtelnosti, kterou dostala Héra jako svatební dar od bohyně země Gaii, když se vdávala za Dia. Na dalších nástropních freskách jsme si všimli postav se znameními Zvěrokruhu. Průvodkyně nás upozornila na vyobrazení dílny boha ohně Hefaistose, využívajícího ohně pro dobro lidstva a na protější straně jsme je zobrazen Aeneas prchající z hořící Troje, připomínající, že oheň je dobrý sluha, ale může přinášet také zkázu. V růžovém salonku nás zaujala freska Apollona, kde se v rohu obrazu objevila tvář zdejšího ducha Rumprechta.
Měli jsme možnost vidět Kapli svatého Josefa tentokrát z horního patra a také jsme slyšeli jaký nádherným zvukem se rozezní barokní varhany. Potom jsme vstoupili na terasu, odkud se nám naskýtal nádherný pohled na zámecký park a kašnu tryskající přímo pod touto terasou. Další zajímavostí, se kterou se při prohlídkách zámků běžně nesetkáváte, je sledovat, jak funguje středověký hodinový stroj, který přímo před námi uvedla průvodkyně do chodu. Potom jsme již sestoupili do přízemí zámku a prohlídku jsme zakončili v zámecké kapli sv. Josefa.
Více informací o termínech prohlídek a dalších pořádaných akcích naleznete ZDE
Zámek Lnáře si rozhodně zaslouží prohlídku a je také výbornou volbou pro svatební obřad.
Muzeum kočky
Po prohlídce zámku jsme si nemohli nechat ujít prohlídku Muzea kočky, které se nachází na zámeckém nádvoří. Na vzniku muzea měla zásluhu paní Alena Vaníčková. Zdejší expozice věnovaná tomuto ušlechtilému zvířeti je skutečnou raritou a zaujme nejen milovníky koček. Hned u vstupu nás překvapilo množství erbů šlechkých rodů z našich i evropských zemích, na kterých zaujímá kočka svoje místo. Potom jsme se v několika místnostech dozvídali řadu informací jakými smysly jsou kočky obdařeny, dočetli jsme se o kočkách a osobnostech, o kočkách ve výtvarném i ušlechtilém umění. Zblízka jsme si prohlédli exponáty koček pocházejících ze starověkého Egypta, z Ameriky i Asie. Zaujala nás dřevěná socha kočky z indiánského naleziště v Key Marco na Floridě nebo Zvací kočka umístěná na desce na fasádě chrámu Go- To-Ky-Ji ze 16. století v Tokiu. Na úplný závěr prohlídky jsme slyšeli hlas vypravěče herce Karla Högera vyprávějícího známou pohádku o kocouru Mikešovi. Tato část expozice připomíná kočky v pohádkách. Viděli jsme zde nám povědomé obálky knížek O pejskovi a kočičce, Z deníku kocoura Modroočka a řadu dalších , které jsme v dětství měli ve svých knihovničkách.
Z historie zámku Lnáře
V 17. století lnářské panství získal Aleš Ferdinand Vratislav z Mitrovic. v těsném sousedství starého zámku nechal založit nový barokní zámek, který se měl stát novým panským sídlem. Zemřel však ještě před jeho dokončením a dvě nejstarší dcery, Marie Terezie a Eva Konstancie, potom v roce 1675 prodaly Humprechtu Janu Černínovi. Po Humprechtově smrti v roce 1682 Lnáře připadly jeho mladšímu synovi Tomáši Zachariáši Černínovi, který stavbu podle plánů stavitele G. B. Maderny v letech 1683–1686 dokončil. Po smrti Tomáše Zachariáše Černína panství spravovala za své dcery vdova Zuzana Renata z Martinic. Později ji nahradila Marie Josefa provdaná za hraběte Leopolda Josefa Künigla. Zemřela v roce 1726 a ovdovělý manžel nechal o rok později zámek důkladně opravit. Při té příležitosti byl starý dřevěný most nahrazen kamenným a nad vstupem byla postavena věž s hodinami. Leopold Künigl se poté podruhé oženil s Marií Aloisií Lažanskou z Bukové, ale Lnáře zdědil nejstarší syn z prvního manželství, kterým byl František Josef Künigl. Od něj roku 1745 Lnáře koupil hrabě František Karel Rudolf Swéerts-Sporck. Po jeho smrti majetek přešel na jeho syna Jana Františka Kristiána a roku 1803 na vnuka Josefa Swéerts-Sporcka, který panství prodal Leopoldovi z Thun-Hohensteinu. Ještě téhož roku od něj panství získal svobodný pán Jan František z Linkeru a jeho syn Václav Kliment. Po něm zámek vlastnila rodina Lilgenau. Roku 1923 se majitelem zámku stal Karel Bondy, který nechal upravit průčelí do dochované podoby, a v roce 1936 jej koupil pražský advokát Jindřich A. Vaníček.
Do zámku se vstupuje po kamenném mostě zdobeném šesti sochami světců z první poloviny 18. století. Čtyřkřídlá zámecká budova má dvě patra a obklopuje obdélné nádvoří. Součástí východního křídla je věž. Ve vstupním křídle se nachází velký reprezentační sál se štukovou a malířskou výzdobou. Svou výškou prostupuje dvěma patry. Na nádvoří je kašna se sochou Neptuna z konce 17. století. Dalších jedenáct soch řeckých bohů a bohyň je z dílny Ignáce Michala Platzera. K zámku přiléhá park založený v první polovině 18. století, ve kterém byly v dalších letech postaveny altány, turecký altán.
Zdroj: Wikipedie
Foto: Cysnews
