Na ostrov Vallisaari se v letním období květen-září dostanete malými výletními loděmi, které provozují společnosti JT-line (www.jt-line.fi) a Aavalines (www.aavalines.fi ) a místa odjezdu se nacházejí v přístavišti na tržním náměstí (Kauppatori) v Helsinkách, kde najdete také odjezdová mola na ostrov Suomenlinu, na ostrov Kokeasaari, kde se nachází ZOO, či do města Porvoo, kam vás dopraví lod J. L. Runeberg.
Po příjezdu na Vallisaari zde najdete mapu ostrova, turistické směrovky, informační tabule, suché záchody, piknikové stoly a v letní sezóně je k dispozici i výletní přístav a kavárna.
Alexanderova trasa (3 km) a prohlídková trasa ostrova Kuninkaansaari (2,5 km) vás bezpečně dovede k nejlepším místům, odkud získáte obdivuhodné výhledy. Je třeba se pohybovat pouze po značených stezkách.
Ostrov Vallisaari sloužil jako domov a pracoviště stovek lidí a jako místo vojenské služby pro tisíce vojáků. Je také známý jako bývalá domácí základna pro piloty. Tento ostrov poskytuje návštěvníkům příležitost seznámit se s vojenskou historií.
Ve středověku byl Vallisaari znám pod jménem Lampisaari, (námořníci zde doplňovali zásoby pitné vody z vodních nádrží na tomto ostrově. Nejstarší ověřené informace o opevnění však pocházejí z 17. století, období, kdy ostrov získal své současné jméno, Vallisaari („ostrov nábřeží“).
V polovině 18. století bylo přijato rozhodnutí o výstavbě mohutné pevnosti u Helsinek , které měli v té době 1500 obyvatel. Mladý důstojník dělostřelectva Augustin Ehrensvärd, vypracoval plány a v roce 1748 začala výstavba. Na sousedním ostrově, dnes zvaném Suomenlinna, byla postavena mohutná pevnost, známá v té době ve finštině jako „Viapori“ vžilo se pri ni také označení „finský Gibraltar“.
Ostrov Vallisaari zůstal neopevněný. Sloužil pastvou skotu jako zdroj pro sousední Viapori. Stromy na ostrově byly vykáceny na palivové dříví.
V 18. století se Vallisaari také stal základnou pro piloty. Piloti žili na severozápadním cípu ostrova, vedle průlivu Kustaanmiekka.
V roce 1808, kdy Švédsko a Rusko byly ve válce, Rusové obléhali Viapori. Švédsko postoupilo Finsko Rusku a Finsko se stalo autonomní částí ruského impéria. Ostrov Vallisaari byl přejmenován na Aleksanterinsaari („Alexandrův ostrov „). V době ruské vlády došlo k rychlému budování opevnění. Viapori byla důležitým prvkem obrany Petrohradu, hlavního města carského Ruska. Rusové také začali budovat opevnění ve Vallisaari., který se stal součástí pevnosti Krepost Sveaborg.
Ve Vallisaari byla vybudována impozantní baterie nazvaná Alexandrova, která demonstrovala ruskou vojenskou sílu. Původní zbraně baterie byly umístěny v kasematech nebo v krytých prostorech odolných proti úderu. Nicméně, začátkem roku 1870 byly přesunuty na vrchol nábřeží. Byly zabudovány do přístřešků pro vojáky a skladů a zděné zdi byly chráněny mohutnými pískovými valy.
Pro piloty byl v roce 1878 vybudován nový pilotní dům Luotsitalo. V roce 1910 byla vybudována nová základna pro piloty na ostrově Hylkysaari, ale poslední piloti opustili ostrov až na počátku dvacátých let minulého století.
Před první světovou válkou byly baterie ve Vallisaari modernizovány betonovými konstrukcemi a byly postaveny kasárna pro důstojníky. Poté, co Finsko získalo nezávislost v roce 1917, byly na Vallisaari udržovány zbraně, torpéda a miny; Provádělo se zde pozorování počasí. Během druhé světové války byl na ostrově umístěn německý radar pro letecký dohled, označovaný ve finském vojenském žargonu jako „Raija“.
Devátého července 1937 došlo k nehodě – výbuchu výbušniny v Kuolemanlaakso v Vallisaari . Osm lidí zemřelo na místě a další čtyři po převozu do nemocnice. Příčina výbuchu nebyal známa. Mohlo jít o nedbalost při manupulaci, nebyla však vyloučena ani sabotáž
Vedle finských obranných sil vznikla ve Vallisaari také rezidenční oblast, jejíž obyvatelé byli převážně civilní zaměstnanci finského státu. Život na ostrově byl nejrušnější v padesátých letech minulého století, kdy zde žilo více než 300 lidí. Ačkoli se Vallisaari nachází v blízkosti centra města Helsinky, ostrované vedli venkovský život. Měli na ostrově své zeleninové zahrady, chovali hospodářská zvířata králíky, ovce, koně a prasata.Na začátku padesátých let fungovala na Vallisaari škola, obchod a klub mládeže. Pro děti byl Vallisaari tajným světem, kde malí ostrované zažili mnoho dobrodružství, někdy bez vědomí dospělých. Poslední obyvatelé opustili ostrov v roce 1996.
V roce 2008 oznámily finské ozbrojené síly, že se ostrova vzdávají. V roce 2013 zahájila společnost Metsähallitus Parks & Wildlife Finland projekt, jehož cílem je připravit ostrovy pro turisty. Tato jedinečná přírodní destinace byla otevřena v roce 2016. Nyní je nejrozmanitější přírodní destinací v oblasti hlavního města.
Na ostrově není dovoleno chodit mimo vyznačené cesty. Během naší návstěvy k nám doléhaly zvuky střelby na sousedním ostrově, který je stále využíván k vojenskému výcviku.
