Výchozím místem našeho výletu ke zřícenině hradu Libštejn bylo malé parkoviště u silnice poblíž samoty Obora u obce Lhotka u Radnic. Odtud jsme sklesali po zelené turistické značce. Cesta vedla po pohodlné široké lesní cestě, vhodné i pro rodiny s dětmi a je přístupná i pro kočárky.
Pod zříceninou hradu u rozcestníku naleznete turistické odpočívadlo a informační tabuli o hradu.Také nás upoutala cedulka vyzývající návštěvníky hradu, vzít cestou na hrad kámen a přidat ho na hradě na mohylu přátelství.
Hrad Libštejn
Libštejn (Liebenstein) je zřícenina gotického hradu v Plzeňském kraji v katastru obce Liblín v okrese Rokycany. Zřícenina stojí na vrchu nad pravým břehem řeky Berounky v nadmořské výšce 300 metrů. Hrad je vzdálen asi 6,5 km severozápadně od Radnic a 10 km jihovýchodně od Kralovic.
Hrad byl založen ve 14. století Oldřichem Tistou z Hedčan na pravém břehu Berounky. Jeho syn Oldřich prodává libštejnské panství Albrechtovi staršímu z Kolovrat. Hrad byl za husitských válek obléhán husity po několik týdnů, hrozba vyhladovění obránce donutila přistoupit na dohodu o vojenském spolku s husity. Dohoda byla naplněna roku 1431 v bitvě u Domažlic, kde majitelé hradu stáli na husitské straně.
V této době byl hrad proslulým vězením, kde byli vězněni poddaní, ale i zajatí žoldnéři. Roku 1432 Bedřich zemřel a panství zdědili jeho synové Jindřich a Beneš. Nakonec hrad Libštejn zůstal Benešovi. Beneš z Kolovrat byl bohatý a mocensky ovládal celý kraj a drobní šlechtici z okolí byli v jeho službách. Měl dva syny Jana a Jindřicha. Janův syn Jaroslav zdědil roku 1495 hrad Libštejn, který vzápětí prodal strýci Albrechtovi z Kolovrat. Ten byl skvělým hospodářem a rozšířil panství na 25 vesnic a polovinu městečka Kralovice. Za vlády krále Vladislava Jagellonského byl nejvyšším hofmistr a v letech nejvyšším kancléřem. Jako nejvyšší kancléř se postavil proti jednotě bratrské a všem nábožensky radikálním živlům. němu nabyl
Po Albrechtově smrti získali panství jeho nevlastní synové Jan a Bernard z Valdštejna. Po Bernardově smrti držel hrad Jan, který začal panství rozprodávat. Zanechal po sobě pět synů, Václava, Vojtěcha, Kryštofa, Bohuše a Frantu. Synové Kryštofa z Valdštejna Jan Vojtěch a Jan Vilém byli posledními majiteli hradu. Od poloviny 16. století majitelé Libštejna na hradě nebydleli a hrad bez údržby začíná pustnout. Roku 1590 je uváděn jako pustý a novým střediskem panství se stal Liblín. Zkázu hradu dovršila třicetiletá válka, v níž jej vypálili Švédové.
Podle pověsti na Libštejně straší duch pána z nedalekého hradu Krašov, který zde zavraždil hradního pána i s manželkou. Střeží zde velký poklad.
Zdroj: Wikipedie.
Cesta od hradu k vyhlídce Havlova skála
Poté co jsme si prohlédli Libštejn, vrátili jsme se zpět k odpočívadlu, odkud jsme se vydali po červené turistické značce směrem k vyhlídce Havlova skála. Tady jsme šli po pohodlné ale poměrně úzké lesní pěšince, která se klikatila po úbočí kopce a místy se nám naskýtaly krásné výhledy na údolí řeky Berounky. Na vyhlídce pod Havlovou skálou je možnost posezení na improvizované lavičce. Lesem nad námi k nám čas od času pronikl zvuk projíždějících aut, tak jsme vytušili, že se nacházíme blízko silnice. Po krátkém zastavení jsme pokračovali dále až cesta skutečně vyústila na silnici, u které bylo malé parkovištěna místě zvaném Na Bambuli a nalezli jsme další místo s krásným výhledem.
Zadívali jsme se do kraje a upoutala nás poměrně velká budova v krajině na protějším břehu řeky. Zapátrali jsme v mapě a zvědavost nám nedala, proto jsme se k zámku Kacéřov vydali.
Přijeli jsme do obce stejného jména a zjistili, že celý objekt je obehnán pletivem a v současné době probíhá jeho rekonstrukce a není proto přístupný veřejnosti. I z blízka nás upoutala nás jeho velikost a ze silnice kolem areálu jsme zřetelně viděli pozůstatky někdejšího vodního příkopu.
Více informací můžete nalézt ZDE
Zámek Kacéřov
Zámek Kaceřov je renesanční zámek v Kaceřově v okrese Plzeň-sever.
V roce 1376, kdy jsou doloženy první zmínky o Kaceřově, se jako jeho majitel uvádí Ctibor ze Švamberka. Ten si tu asi mezi léty 1370–1376 postavil tvrz. Kaceřov se snažil také získat sekretář české komory Florián Gryspek z Gryspachu a dosáhl toho, že mu byl roku 1539 zastaven na čtyři generace, přičemž práva plaského kláštera byla formálně respektována.
Vzhledem k tomu, že tvrz v Kaceřově byla zpustlá a sešlá, rozhodl se Gryspek pro výstavbu nového zámku a stará tvrz pak sloužila k hospodářským účelům. Stavba zámku trvala téměř dvě desetiletí a prováděli ji zejména a převážně italští zedníci a kameníci. Začalo se s ní kolem roku 1540. Zámek byl částečně dokončen v roce 1548, ale jeho výstavba pokračovala i v letech 1559–1562.
Původní návrh zámku lze s největší pravděpodobností přisoudit umělcům dvorského okruhu sdruženým kolem Paolla della Stelly. Kaceřovský zámek je jeden z prvních a zároveň i nejzajímavějších zámků renesance a patří svými mimořádnými uměleckými hodnotami k nejvýznamnějším památkám renesanční architektury u nás. Je to čtyřkřídlá dvoupatrová budova kolem obdélníkového dvora s nárožními rizality na východní straně, což jsou části budovy, které vystupují po celé výšce před ostatní průčelí, tak rozšiřující půdorys a přechází v křídlo. Exteriér i interiér je velmi bohatý na jemně renesanční kamenické práce. V interiérech byly poprvé použity neckové klenby s lunetovými výsečnicemi. Dochovaly se zde původní vlašské krby s volutovými konzolami. V hlavním sále, vestavěném do patra vstupního východního křídla, se nachází výstavný krb. Zámek byl obklopen vodním příkopem a hradbou, v rozích zesílenou bastiony, to jsou části opevnění, vystupující mimo samotnou hradbu, na níž se koncentrují střelci a děla.
Celá dispozice zámku je na svoji dobu velmi pokročilá. Výstavba zámku, opevnění i zahrady je komponována na podélnou vstupní osu, na níž jsou všechny portály, podle kterých jsou směřovány i dvorní arkády. Symetricky k ní jsou položeny rizalitové pavilony na křídlech i nárožní bastiony opevnění. Tvarosloví zámku je na úrovni tehdejší italské architektonické tvorby.
I přes určitou nesourodost vznikla dispozice velice pozoruhodná, nemající ve střední Evropě toho času obdobu, za její předstupeň lze považovat do určité míry zámek Spitall an der Donau.
Zásobování zámku a jeho zázemí vodou zajišťoval tři kilometry dlouhý vodovod. Začínal v prameništi u Dobříče a pokračoval podél Dobříčského potoka na jihovýchod a posléze převážně na východ k zámku. Vodu přiváděly keramické trubky o vnitřním průměru 45 milimetrů a vnějším průměrem sto milimetrů. Těleso vodovodu se v terénu částečně dochovalo.
Zdroj Wikipedie
