Svoji jedinou operu Kolotoč napsal Václav Trojan pro malé i velké děti, jak je uvedeno v podtitulu. Majitel kolotoče zve děti na projížďku: „Kdo chce vidět Indiány, klokana a gorily, ať si sedne na kolotoč, uvidí to za chvíli!“ A skutečně, v dalších obrazech se děti vydávají na snové výlety do afrického pralesa, do Austrálie, do indické džungle nebo do Ameriky do světa filmu.
Opera Kolotoč
Bohatá instrumentace a zpěvná melodičnost Trojanovy hudby spoluvytváří pestrý příběh plný fantazie. Výrazná je účast Kühnova dětského sboru, jehož zakladatel Jan Kühn byl v polovině 30. let 20. stol. jedním z těch, kdo Václava Trojana k napsání dětské opery pobízeli. Světové premiéry se opera po mnoha peripetiích dočkala až v roce 1960 v Ostravě. V Národním divadle je Kolotoč uváděn poprvé.
Naše dojmy z představení
Scéna a světelný design
Na první dojem nás zaujala scéna, kterou velmi dobře dotvářel světelný design. Na začátku představení jsme svědky rušného dění na předměstské pouti, kdy přihlížíme vystoupení flašinetáře, siláka, žongléra. Centrem dění je však kolotoč. V průběhu představení se scéna promění v africký prales plný malých Pygmejů, poté nás zavede do Austrálie, kde sledujeme početnou klokaní rodinku i drsné zlatokopy. Následně se scéna výrazně promění a navodí prostředí sytě zelené indické džungle, kde se objevují exotické tanečnice z královského paláce siamského krále i vzácný bílý slon Čang- Puk. Džungle, která potřebuje klid, jak nepovídají členové Kühnova dětského sboru sedící v bočních prostorách nad orchestřištěm, najednou zmizí a diváci mají před sebou rušné filmové studio v LA. Podobně jako při úvodní scéně vnímáme neustálý pohyb a dění na jevišti, i nyní všude pobíhají členové filmového štábu, nervózní režisér a spousta novinářů. V pozadí se tyčí vysoké mrakodrapy a nad scénou svítí „filmová hvězdička“, kterou na jevišti představuje mladá dívka, jejímž přáním bylo stát se alespoň na chvíli filmovou hvězdou. Když se jí toto přání splnilo zjistila, že sny a realita se často liší. Zahlédla děti jak se spontánně baví bez scénářů, bez pokynů režiséra bez pózování pro fotografy a uvědomila si, že se dostala do prostředí, kam vlastně vůbec nepatří.Všechny tyto cesty do čtyř kontinentů totiž sledují sny tří chlapců a jedné dívky, kteří se rozhodli na kolotoči se souhlasem majitele přenocovat a než usnou navzájem si vyprávějí do kterých míst na zeměkouli by se chtěli podívat a co si přejí tam zažít. A jejich přání se ve snu v noci vyplní……
Kostýmy
V úvodní scéně jsou postavy představující figurky na kolotoči i paní pokladní oblečeni do kostýmů v kombinaci černobílé barvy v různých vzorech. S těmito černobílými kostýmy kontrastuje pestrobarevné oblečení slečny prodávající sladkou růžovou cukrovou vatu a slečny ze střelnice, která má na sobě spoustu barevných papírových růží. Návštěvníci poutě mají na sobě běžné oblečení, dámy se procházejí v elegantních šatech. Scénu i kostýmy vytvořila Zuzana Přidalová a obojí se ve všech scénách zdařile doplňuje.
Pěvecké, herecké a taneční výkony
Pěvecké i herecké výkony všech účinkujících jsou skutečně vynikající. V rolích čtyř hlavních „dětských“ hrdinů se poprvé v Národním divadle objevily Viktorie Krbcová, Anna Dostálová, Eliška Mistrová a Jana Hozmanová. Ocenili jsme zejména vynikající pěvecké výkony Elišky Minářové v roli Kolotoče. V roli Snílka skutečně exceloval Radim Vizváry.
Členové Kühnova dětského sboru nejen doprovázeli hlavní hrdiny sborovým zpěvem mluveným projevem z bočních prostor nad orchestřištěm, objevovali se také na scéně jako cestovatelé v tropických přilbách. Mladší tanečníci představující africké Pygmeje působili přirozeně a sklidili obdiv publika. Nás zaujal herec, mim, tanečník, akrobat a choreograf, který se podílel na pohybové spolupráci představení, Anton Eliáš vystupující v rolích Žebráka, Zlatokopa a Mikrofonisty.
Silnou stránkou inscenace je práce s jevištním prostorem a obrazem
Scénografie i režijní pojetí Magdaleny Švecové podporují dojem neustálého pohybu. Kolotoč zde je fyzickým i mentálním prostorem, málokdy kolotoč promlouvá. Představení rozhodně doporučujeme. Menší děti budou spíše sledovat pohyb a dění na jevišti, větší děti dokáží o příběhu přemýšlet. Děti neunaví zaměřit se po celou dobu pouze na pěvecké části, protože po celou dobu se velmi dobře prolíná i mluvené slovo, s tanečními kreacemi a pantomimou.
Známé přísloví praví :“Všude dobře, doma nejlíp!“ a tak se účinkující s diváky loučí opět v prostředí předměstské pouti. Diváci odměnili účinkující potleskem ve stoje.
Obsazení:
- Kolotoč: Eliška Minářová
- Pan Josef: Tomáš Kořínek
- Měsíc: Ivo Hrachovec
- Maminka klokanice: Jana Sýkorová
- Vůdce zlatokopů: Petr Horák
- Vůdce siamských lovců: Peter Malý
- Hoch a eroplánu: Viktorie Krbcová
- Hoch v automobilu: Anna Dostálová
- Hoch na koni: Eliška Mistrová
- Děvčátko na kachničce: Jana Hozmanová
- Snílek: Radim Vizváry
- Cukrová vata, Indická tanečnice: Valérie Daňhová
- Květinářka, Indická tanečnice: Pavla Horká
- Flašinetář, Gorila, Režisér: Lukáš Šimon
- Žebrák, Zlatokop, Mikrofonista: Anton Eliaš
- Silák, Klokan, Kameraman: Martin Dinuš
- Figurky na kolotoči: Hana Blachutová, Zdeňka Kotková, Linda Kunclová, Martin Bělohláhlávek, Jaba Gegešidze, Eduard Exner
Kühnův dětský sbor, Sbor Národního divadla, Balet Opery Národního divadla, Orchestr Národního divadla
Inscenace je uváděna k 90. výročí spolupráce Národního divadla a Kühnova dětského sboru
Režie: Magdalena Švecová
Marie Charousová- Gardavská
Autorkou librea je Marie Charousová- Gardavská, která spolupracovala se sbormistrem Janem Kühnem, zakladatelem dětského sboru a Mílou Mellanovou, zakladatelskou Pražského dětského divadla, kde se v roce 1935 seznámila s mladým hudebníkem Václavem Trojanem. Spolupracovala také s rozhlasem, kde se podílela na pořadech pro děti, tzv. školském vysílání, a kam v roce 1936 přivedla také Václava Ttrojana. Jejich největšímu společnému dílu, opeře Kolotoč předcházely „Dětské hry“ pro dětský sbor a malý orchestr, „Indiánský pochod! pro dětský sbor, sóla a malý orchestr, „Vlak“ pro dětský voice-band a malý orchestr. Zemřela 10. ledna 1967 v Praze.
Fotografie z představení : Martin Špelda
Více informací naleznete ZDE