Vydali jsme se do Bechyně, kde jsme v rámci akce Léto na Bechyňce mohli vidět dvě historické lokomotivy: Bobinku a Elinku. A nejen to lázeňské město nabízí řadu zajímavých turistických cílů. Navíc město letos slaví 700 let od svého založení. Pokud sem zavítáte v době od 11.- 13. srpna 2023 , můžete se zúčastnit oslav tohoto výročí.
S Elinkou po Bechyňce
My jsme se vydali do malebného lázeňského městečka Bechyně, abychom nepropásli příležitost vidět elektrický motorový vůz M400.001 zvaný Elinka. Jedná se o nejstarší elektricky poháněný železniční vozidlo v České republice, které bylo vyrobeno v roce 1903 pro úplně první elektrifikovanou železniční trať u nás z Tábora do Bechyně. Trať Tábor – Bechyně měla původně být místní drahou s parním provozem. Až během příprav tohoto bylo rozhodnuto postavit trať jako elektrickou. Realizace projektu se ujal úspěšný český vynálezce František Křižík. Při přípravě stavby však narazil na technický problém: pro provoz vozidel na trati dlouhé přes dvacet kilometrů bylo potřeba vyšší napětí v troleji než tomu bylo u mnohem kratších tramvajových tratí. Prosadit stavbu napájení s vyšším napětím však z bezpečnostních důvodů nebylo možné. Vymyslel proto unikátní řešení: Pro provoz trati zvolil stejnosměrnou napájecí trakční soustavu. Trolejové vedení bylo dvojité a v každém z vodičů bylo napětí 700 voltů. V jednom s kladným a ve druhém se záporným potenciálem. Trať měly obsluhovat lehké elektrické motorové vozy, které mohly obstarávat na trati i nákladní dopravu. Tyto vozy byly vyrobeny pro zahájení provozu v roce 1903 pouze dva jedním z nich byl vůz M400.001, který jsme mohli v Bechyni vidět v rámci akce Léto na Bechyňce.
Lokomotiva Bobinka v Bechyni
Než jsme se však mohli setkat s Elinkou, přijela do nádraží v Bechyni podstatně mladší elektrická lokomotiva nazývaná Bobinka . Tato lokomotiva řady 100 je elektrická lokomotiva na stejnosměrný proud určená pro vedlejší tratě elektrizované napájecí soustavou 1,5 kV. Vyráběla ji plzeňská firma Škoda v letech 1956 a 1957.Patří k československým lokomotivám tzv. I. generace.
Lokomotiva Bobinka přivezla historický vláček a po jejím odjezdu jsme čekali na příjezd Elinky.
Nejprve jsme se zastavili i jedné z tabulí naučné stezky Bechyňka přímo vedle budovy nádraží v Bechyni. Jednotlivá zastavení naučné stezky Bechyňka se nacházejí u stanic a zastávek na trati. Informace z historie jsou doplněny mapami s vyznačenými turistickými cíli v okolí. Potom jsme se vydali do remízy vzdálené od nádražní budovy asi 200 m. Remíza původně sloužila jako garáž pro železniční vozidla. Prostor byl zrekonstruován a nyní v něm můžete vidět modelové kolejiště a další historickou elektrickou lokomotivu E 225.001 zvanou Koloběžka. Chvilku jsme sledovali vláčky jezdící po modelovém kolejišti a po prohlídce remízy jsme se vrátili na nástupiště před nádražím, kam se již od mostu Duha blížila Elinka.
Most Duha
Bechyňský most Duha, původně pojmenovaný jako Jubilejní most, je unikátní železobetonový obloukový most přes řeku Lužnici. Je pro silniční i železniční provoz, vede po něm silnice a elektrická dráha Tábor–Bechyně. Železniční kolej je umístěna na okraji vozovky. Bechyňský most je možné vidět z několika vyhlídkových míst, která se nacházejí na levém břehu řeky Lužnice cestou po zelené turistické značce vedoucí z nádraží. Z pravého břehu se naskýtá výhled na most z vyhlídkových míst pod klášterní zahradou Františkánského kláštera.
Protože byla již doba oběda, zamířili jsme do centra města do restaurace Špajz, která se nalézá v přízemí hotelu Panská na náměstí T.G. Masaryka. Hotel na rohu náměstí nás zaujal nejen výraznou červenou fasádou, ale i zajímavými interiéry. Pokud zvednete ve vstupní hale hlavu ke stropu máte pocit, že jste vstoupili do květinářství. Také interiér restaurace Špajz je přívětivý a my jsme ocenili nejen chutné jídlo, ale také vstřícnou obsluhu. Z okna restaurace jsme měli výhled přímo na náměstí a kostel sv. Matěje s vyhlídkovou věží. A při odchodu z restaurace jsme se zadívali na stěně na obraz ze stavby zdejšího známého mosti.
Oslavy 700 let od založení města
Více informací naleznete ZDE
Bechyně
Bechyně je město v okrese Tábor v Jihočeském kraji, devatenáct kilometrů jihozápadně od Tábora na soutoku Smutné a Lužnice. Prostor dnešního města byl osídlen již od pravěku. V místech pozdějšího zámku pravděpodobně existovalo opevněné hradiště už na přelomu starší a střední doby bronzové a později snad i v době halštatské a laténské. Při rekonstrukci náměstí v roce 2011 našli archeologové množství keramiky a keltské osídlení z období prvního století před naším letopočtem.V 9. století bylo na ostrožně nad řekou vybudováno slovanské hradiště, které se podle Kosmovy kroniky stalo správním centrem kraje označeného jako provincia Bechin. První písemná zmínka o zdejším osídlení z roku 1167 uvádí bechyňského arcidiakona Dětleba.V roce 1268 místo získal král Přemysl Otakar II., který se zde rozhodl postavit svůj hrad. V 80. letech 13. století zde byl založen františkánský klášter.Jan Lucemburský pak v roce 1323 v podhradí založil město.
Po roce 1340 se v držení Bechyně střídaly různé šlechtické rody – Šternberkové, Bechyňové z Lažan, Švamberkové i Rožmberkové a jako poslední Paarové Nejvýznamnější majitelé Bechyně přitom byli Šternberkové) a poté ve druhé polovině 16. století Rožmberkové. V té době došlo k významnému rozvoji města a k přestavbě původního hradu na renesanční zámek.
Od 15. století ve městě vzkvétalo také hrnčířství, které zde založilo keramickou tradici. První keramická dílna tu vznikla koncem 19. století. V roce 1884 byla ve městě otevřena nejstarší odborná keramická škola v Čechách, která dodnes funguje a nadále se v ní vyučuje.
Místní lázně, jejichž tradice sahá do první poloviny 17. století, se specializují na léčbu a rekondici pohybového ústrojí s využitím slatiny z nedalekých Blat.
Zámek Bechyně – V 16. století nechal Petr Vok z Rožmberka přestavět původně gotický hrad na své hlavní, nejmilejší a tehdy ještě mládenecké sídlo, reprezentativní renesanční zámek
Františkánský klášter; v interiéru zaujme vzácná sklípková klenba a náhrobní kameny držitelů Bechyně. Okolo kláštera jsou terasovité klášterní zahrady s výhledem do údolí Lužnice. Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, vévodící skále nad Lužnicí, byl postaven v roce 1491 a byl řešen jako síňové dvoulodí s obdélným, polygonálně uzavřeným presbytářem..
Dominantou Masarykova náměstí s řadou historických domů je děkanský kostel svatého Matěje. Kostel vznikl na přelomu 13. a 14. století a dnešní podobu získal po přestavbě v roce 1740. Uprostřed náměstí je lípa T. G. Masaryka z roku 1918. Před kostelem se nalézá socha svatého Jana Nepomuckého.
Synagoga – 1. července 2006 v ní bylo otevřeno vůbec první české Muzeum turistiky.
Přes Bechyni vede 55 km dlouhá turistická Stezka údolím Lužnice Toulavou, která jako první v Česku získala evropský certifikát Leading Quality Trails Best of Europe.
Zdroj: Wikipedie
Řetězový most ve Stádleci
Opustili jsme malebné lázeňské městečko ležící nad řekou Lužnicí, protože to nebyla naše poslední návštěva a máme ještě mnoho míst, která si zde chceme prohlédnout. Na zpáteční cestě jsme se zastavili u řetězového mostu ve Stádleci.
Stádlecký most přes Lužnici stojí od roku 1975 , Je posledním dochovaným empírovým řetězovým mostem v Čechách. Původně, v letech 1848–1960, překlenoval Vltavu u Podolska. V roce 1959 byl jako Podolský most prohlášen národní technickou památkou. V letech 1960–1975 byl rozebrán a přemístěn na dnešní místo na Lužnici. Most postavil Vojtěch Lanna v letech 1847–1848 podle projektu inženýra Gassnera a B. Schnircha přes Vltavu v Podolsku. Most sloužil dlouhá léta, až do roku 1960. Od konce třicátých let stál ale již most nový, železobetonový, přímo nad stávajícím mostem. Po napuštění přehrady Orlík by byl most, v té době již kulturní památka, potopen a proto se rozhodlo o jeho pečlivém rozebrání, dokumentaci a uložení na místě mimo zatopený břeh. Ze zahraničí přišla v šedesátých letech nabídka na odkoupení mostu, byla však zamítnuta a bylo rozhodnuto o pozdějším přestěhování a znovusestavení.
Zdroj: Wikipedie
Foto a videa : Cysnews