Vydali jsme se 8. listopadu do Slatiňan, kde Národní hřebčín Kladruby nad Labem ve spolupráci s městem Slatiňany, Římskokatolickou farností Slatiňany a Státním zámkem Slatiňany uspořádali Svatomartinský průvod. Spojili jsme návštěvu Slatiňan s prohlídkou zdejšího hřebčína.
Z historie hřebčína ve Slatiňanech
Areál hřebčína je kulturní památkou v těsném sousedství národní kulturní památky slatiňanského zámku a parku. Letopočet 1898 nad vstupem do hřebčína připomíná vznik původních zámeckých stájí postavených toho roku knížecím rodem Auspergů. Od roku 1992 je součástí Národního hřebčína Kladruby nad Labem a chovají se zde starokladrubští vraníci.
Koně ve Slatiňanech chovala již knížata z Auerspergu. Ti v letech 1894–1898 vystavěli nové velkolepé a moderní stáje pro koně dostihové, kočárové, pro parfosní hony a pólo. Projekt vypracovala anglická firma z Newmarketu W&C Manning, adaptace a realizaci provedl architekt Jan Schmoranz ze Slatiňan. Roku 1898 nechali zbourat starou klasicistní budovu stájí z konce 18. století mezi dnešním hřebčínem a zámkem. Konírny jim náležely až do roku 1942, kdy je po smrti Ferdinanda z Auerspergu zdědil jeho synovec Josef Trauttmansdorff. Tomu byl majetek zkonfiskován československým státem v roce 1945. V zámku bylo vybudováno (otevřeno roku 1950) hippologické muzeum, v hřebčíně byl ustaven Státní pokusný hřebčín ve Slatiňanech, v roce 1948 přejmenovaný na Výzkumnou stanici pro chov koní. Ta fungovala do roku 1992. Od roku 1992 je hřebčín součástí Národního hřebčína Kladruby nad Labem. V současnosti se zaměřuje na chov starokladrubských vraníků. Starokladrubší koně se chovají ve dvou variantách – bílé a vrané. Bělouši a vraníci sloužili pro ceremoniální účely panovníka, vraníky si oblíbili církevní hodnostáři. V kladrubském hřebčíně byli vraníci chováni v kmenech Sacramosa a Napoleone. Po vzniku republiky se však koně stali symbolem nenáviděného habsburského císařství. Vraníci byli shledáni jako „méně ušlechtilí“ a jejich chov byl rozprášen. Velká restrikce stáda starokladrubských vraníků probíhala od roku 1925 a pokračovala až do listopadu 1931. Záchrana přišla na poslední chvíli, když prof. František Bílek shromáždil poslední přeživší jedince s cílem obnovit chov v Průhonicích u Prahy. První fáze regenerace probíhala v Průhonicích. Když byl v roce 1945 zkonfiskován slatiňanský zámek s přilehlými stájemi a pozemky, dospělo vedení průhonického chovu spolu s prof. Bílkem k rozhodnutí přemístit vraníky do Slatiňan. Transport přibližně padesáti koní proběhl v srpnu 1945 „po kopytě“. Regenerace starokladrubských vraníků byla ukončena v roce 1973 při počtu 93 jedinců. Dnes žijí ve slatiňanském hřebčíně čtyři ustálené kmeny Solo, Sacramoso, Siglavi, Pakra a Romke. Od roku 1996 je plemenná kniha uzavřena přílivu krve jiných plemen a chov probíhá ve fázi udržování a šlechtění. Šlechtění vraného stáda v minulosti významně ovlivňovaly osobnosti jako MVDr. Lev Richter a doc. Ing. Jaromír Dušek, DrSc.
Rozsáhlý komplex národního hřebčína byl i se základním stádem starokladrubského koně v roce 1995 prohlášen kulturní památkou. V roce 2025 si Národní hřebčín Kladruby nad Labem připomíná 80. výročí začátku chovu starokladrubského vraníka v bývalých zámeckých stájích rodu Auspergů ve Slatiňanech.
Prohlídka hřebčína
Po vstupu do areálu hřebčína tvořeného krásnými hrázděnými budovami jsme si připomněli seriál Československé televize Dobrá voda z osmdesátých let minulého století , jehož natáčení probíhalo právě v prostorách zdejšího hřebčína. Poté nás průvodkyně seznámila s budovami, které jsme před sebou viděli. Nachází se zde středisko Ústřední evidence koní, středisko chovu koní, středisko obchodu, středisko výcviku, středisko rostlinné výroby a středisko správy budov. Středisko chovu tvoří stáj plemenných hřebců a tři stáje plemenných klisen.
Stáj plemenných hřebců
Plemenní hřebci jsou ustájeni v prostorných boxech, plemenné klisny bez hříbat jsou na vazných stáních, klisny s hříbaty v boxech nebo na volné stáji. My jsme nejprve vstoupili do stáje plemenných hřebců ustájených v boxech. Zde nás průvodkyně zasvětila do tajemství pojmenování koní. Dozvěděli jsme se například, že kmen SACRAMOSO založil stejnojmenný vraník narozený v roce 1800 hřebčíně olomouckého arcibiskupství v Kroměříži. Jeho potomci se podíleli na regeneraci starokladrubských vraníků. Zakladatelem kmene SOLO byl významný plemenný hřebec Sacramoso XXXI. Narozený v Kladrubech nad Labem v roce 1927. Kvůli upevnění vrané barvy byl v roce 1974 importován fríský hřebec Romke, jemuž se v České republice narodilo 58 hříbat. Ve Slatiňanech založil nový kmen starokladrubských vraníků a jeho potomstvo bylo využíváno zejména v soutěžích spřežení.
Jména hřebců ustájených v jednotlivých boxech jsme si mohli prostudovat na tabulkách umístěných nad boxy, nicméně průvodkyně nám prozradila, že ošetřovatelé mají koně pojmenované mnohem kratšími a dobře zapamatovatelnými jmény. Jeden z hřebců například slyšel na jméno Tonda.
Po prohlídce stáje plemenných hřebců jsme vyšli opět na nádvoří. V sousedství správní budovy se nachází porodna hříbat. Do těchto prostor návštěvník při prohlídce nezavítá. Všimli jsme si však váhy na hříbata umístěné před vstupem do kočárovny.
Prohlídka kočárovny
Dalším prostorem, který je součástí prohlídky je kočárovna. Zde jsme obdivovali preciznost a řemeslný um při výrobě kočárů historických a současných. Průvodkyně i informační tabulky nám přiblížily různé typy kočárů a příležitosti, ke kterým se používaly. Nás zaujal zejména kočár Mylord-Viktoria, který byl oblíben koncem 19. století a v první polovině 20. století. Na území České republiky se nacházelo několik významných výrobců těchto vozů. Vyráběny byly v luxusních i méně nákladných variantách a překvapilo nás, že se jich do současné doby zachovalo poměrně velké množství. Dominantním znakem byla kožená skládací střecha nad zadním pohodlným sedadlem. U některých typů byl interiér určený pro cestující doplněn sklopným sedátkem. Robustnější varianta se nazývá Mylord, lehčí verze pak Viktoria. Jméno je odvozeno od jména britské královny Viktorie, která si kočár tohoto typu oblíbila. V našem prostředí je zajímavý a nezvyklý kočár pod francouzským názvem Tonneau anglicky nazývaný Governess Car, který se používal pro zapřahání jednospřežní především pro pony. Byl určen pro vyjížďky dámské společnosti s dětmi. Zajímavě je zde řešeno umístění sedadel a nastupování ze zadní strany kočáru. V kočárovně je umístěno také několik promenádních vozů, mezi něž patří tzv. Sociable. Zadní sedačka tohoto vozu je vyvýšená a je určena pro doprovodné služebnictvo, které nastupuje pomocí stupaček upevněných společně s přichycením pér.
Měli jsme zde možnost vidět také kočárové saně, používané k vyjížďkám v zimním období, kdy sněhová pokrývka dosahovala přes 15 cm, potom bylo možné zapřáhnout místo kočáru saně.
V kočárovně jsme se dozvěděli také o soutěžích spřežení. Kompletní soutěže spřežení jsou třídenní a skládají se ze tří zkoušek – drezury, maratonu a překážkové jízdy. Účelem drezurní zkoušky je posoudit pravidelnost chodů, kmih, uvolněnost pohybu a ohebnost koní. Zároveň se hodnotí přesnost provedení předem stanovené drezurní úlohy a celkový dojem. Účelem maratonu je prověřit kondici, vytrvalost a zručnost a jezdecké umění jezdce a jeho spřežení. Maraton se skládá ze úseků, úseků přičemž divácky nejatraktivnější e závěrečná část, ve které jezdci absolvují 5 – 7 technických překážek. Závěrečnou zkouškou je překážková jízda, jejímž cílem je ověřit způsobilost, poslušnost a obratnost koní. Jezdci na kolbišti projíždí mezi páry kuželů, na kterých jsou umístěny míčky.
Připomněli jsme si zde, že druhou zářijovou sobotu Národní hřebčín předvedl rekord České republiky, a to čtyřiadvacetispřeží starokladrubských koní. Spřežení vedl Jiří Nesvačil junior. To se skládalo z 12 párů koní, které tvořilo 12 běloušů a 12 vraníků zapřažených do tzv. domina. Rekordní byla i váha a délka opratí. Opratě, kterými Jiří Nesvačil jun. koně vedl, váží 52,3 kg a jejich délka je 300 m. Připravili je sedláři Martin Kocman a Eliška Vernerová. Délka celého spřežení byla 38 metrů.
Prohlídka sedlovny
Další část prohlídky nás dovedla do místnosti sloužící k ukládání potřeb pro jezdecké koně zvané sedlovna. Hned při vstupu jsme ucítili příjemnou vůni kůže a opět jsme obdivovali preciznost a řemeslný um při zpracování sedel, postrojů, chomoutů. Průvodkyně nám ukázala sedlo, které se používá pro drezuru, dámy si mohly vyzkoušet, zda bylo pohodlné sedět při jízdě na koni v dámském sedle. Prohlédli jsme si zde i podkovy, udidla, překvapilo nás, jak byl lehký bambusový míček používaný při kolektivní jezdecké hře – pólu, kde hráči pálkou odpalují míček do branky soupeře. Všimli jsme si portrétu císařovny Alžběty Bavorské zvané Sisi. Některé návštěvnice zaujalo i několik vystavených jezdeckých kostýmů.
Prohlídkový okruh jsme zakončili ve stáji klisen. Prohlídka hřebčína trvala přibližně hodinu a měli jsme možnost zavítat do prostor spojených s chovem koní, z poutavého a zajímavě pojatého výkladu průvodkyně jsme se dozvěděli řadu informací o chovu koní, jezdeckých sportech a o typech a použití kočárů. Velmi návštěvu hřebčína rozhodně doporučujeme. Například ve dnech 26. a 27. prosince můžete navštívit Zimní království starokladrubských koní jak v hřebčíně ve Slatiňanech, tak v Kladrubech nad Labem.
Více informací o dalších akcích a termínech prohlídek naleznete ZDE
Svatomartinský průvod ke kostelu sv. Martina
Po prohlídce jsme se zastavili před hřebčínem, kde bylo umístěno několik stánků s občerstvením i svatomartinským vínem. Ve 13 hodin vyjel z bran hřebčína svatý Martin na koni a dojel zámeckým parkem ke kostelu sv. Martina Zde pan farář přiblížil návštěvníkům legendu o tomto světci. Po návratu průvodu před hřebčín zde byly připraveny workshopy pro děti a vystoupení šermířů.
V tento den se také konaly prohlídky slatiňanského zámku spojené s ochutnávkou svatomartinských rohlíčků upečených v zámecké kuchyni.
Zdroj informací: Národní hřebčín Kladruby
Foto: Cysnews
Prohlídka Adventní čas na zámku Slatiňany navodila vánoční atmosféru a přinesla jedno překvapení