Vydali jsme se do Kutné Hory – významné městské památkové rezervace, zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Navštívili jsme město, které díky těžbě stříbra bylo ve středověku jedním z nejvýznamnějších českých královských měst. Toto malebné město však na vás nejen dýchne bohatou historií, ale zaujme také zajímavými přírodními krásami ve svém okolí.
Prohlídka města Kutná Hora
Mezi nejznámější památky patří Chrám sv. Barbory. Pokud projíždíte vlakem ze stanice Kutná Hora – předměstí do stanice Kutná Hora město – jedete po trati vedoucí lesoparkem a cestou se vám naskýtá nádherný výhled na tuto zajímavou stavbu.Chrám svaté Barbory je římskokatolický filiální kostel v Kutné Hoře. Z architektonického hlediska se jedná o pětilodní gotickou katedrálu. Okolnosti fundace chrámu Božího Těla a svaté panny Barbory jsou zcela unikátní. V místech ostrohu nad říčkou Vrchlicí stávala kaplička zasvěcená patronce horníků, svaté panně Barboře. Na popud Bratrstva Božího Těla měšťané na své náklady vybudovali chrám, který architektonicky směle konkuroval pražské katedrále. Chrám svaté panny Barbory vyjadřuje úctu měšťanů k Božímu Tělu, moc královského města, dobové napětí mezi Prahou a Kutnou Horou a také osamostatnění Kutné Hory od sedleckého kláštera. Možná právě proto byl kostel vybudován za městskými hradbami, mimo sedleckou duchovní správu, na pozemku pražské kapituly. Od roku 1995 je zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Scházíte-li od chrámu Sv. Barbory ulicí Barborskou kolem kaple Božího těla dolů směrem k Hrádku vaše cesta vede kolem mohutné barokní budovy bývalé Jezuitské koleje, kde nyní sídlí Galerie Středočeského kraje. Tato galerie je druhá největší v České republice. Naproti budově Jezuitské koleje nepřehlédnete sousoší světců. Jedná se o soubor 13 soch z 18. století. Původní 12 sousoší zhotovil František Baugut v letech 1703 – 1716 a po roce 1740 byla u Hrádku přidána socha sv. Jana Nepomuckého.
Při procházce městem jsme viděli řadu pamětihodností. Zmínit můžeme tato zajímavá místa:
Kamenná kašna je dílo nacházející se na Rejskově náměstí v Kutné Hoře. Kašnu v letech 1493–1495 pravděpodobně postavil mistr Briccius Gauske (dříve byl za stavitele kašny považován Matěj Rejsek). Výstavbu financoval Jan Smíšek z Vrchovišť, majitel Hrádku. Jedná se o bohatě zdobený kamenný dvanáctiboký hranol ve stylu pozdní gotiky. Původně měla dle starých popisů atikové zábradlí a vysokou šestibokou střechu a zřejmě ji zdobilo i několik soch na konzolách. Stavitel vystihl vztah obyvatel k vzácné vodě, které ve středověku do města musela být přiváděna několik kilometrů dlouhým dřevěným potrubím. Kašna sloužila jako rezervoár pitné vody až do roku 1890. V letech 1887–1890 byla restaurována Ludvíkem Láblerem.
Kamenný dům je pozdně gotický měšťanský dům v Kutné Hoře, Václavské náměstí 183/26, dnes součást městského muzea stříbra. Je součástí městské památkové rezervace zapsané na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Kostel svatého Jakuba Staršího je gotický městský kostel v Kutné Hoře. Výstavba probíhala od první poloviny 14. století až do 15. století a svým dílem přispěla i parléřovská huť. Kostel je snadno rozpoznatelný díky dvojici věží západního průčelí, z nichž severní měří 80m a jižní nebyla nikdy dostavěna. V roce 1995 byl spolu s dalšími památkami historického centra Kutné Hory zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.
Vlašský dvůr, někdy nazývaný Kutnohorská mincovna, je zachovaný zeměpanský hrádek v Kutné Hoře v sousedství kostela svatého Jakuba. Jeho jádrem je bývalý královský palác s mincovnou, založený před rokem 1300 králem Václavem II. a později několikrát přestavěný. Razily se zde stříbrné mince – pražské groše, a tolary. Objekt byl dostavěn kolem roku 1400 pro krále Václava IV., další úpravy provedeny v 90. letech 15. století pro krále Vladislava II., Jagellonského, tehdy byl také z jižní strany přistavěn dům mincmistra. Po skončení provozu mincovny ve druhé čtvrtině 18. století začal dvůr chátrat. Teprve v letech 1893-1899 jej architekt Ludvík Lábler razantně obnovil v novogotické puristické podobě. K jeho spolupracovníkům patřil sochař a řezbář Jan Kastner, jehož novogotické vybavení místností jsou tak dokonale stylové, že je historikové umění těžko odlišovali od středověkých.
Zdroj: Wikipedie
Vycházka údolím říčky Vrchlice k Vrchlickým vodopádům
Když jsme se nasytili středověkých památek a procházkou uličkami města, vydali jsme se po červené turistické značce směrem k Žižkově bráně, prošli jsme pod železničním mostem a pokračovali po trase Svatojakubské cesty – východočeské ulicí Pobřežní. Přešli jsme železniční trať a červená turistická značka pokračovala po pohodlné asfaltové cestě k reliéfu Jaroslava Vrchlického vytesaného do skály.
Cesta vedla mezi železniční tratí a říčkou Vrchlice a dovedla nás k ulici Táboské. Zde jsme si udělali malou odbočku a zastavili se v geologické expozici v lomu Práchovna. Tato expozice byla otevřena v roce 2014, můžete si zde prohlédnout typické horniny z Kutné Hory a okolí. Více se o jednotlivých horninách dozvíte z několika informačních tabulí.
Po zastávce v lomu Práchovna jsme se vrátili na ulici Táborská a po silničním mostě přešli přes říčku Vrchlici. Ulice V Hutích nás vedla dále podél říčky Vrchlice kolem vysokých bílých božích muk k rozcestníku V Hutích. Zde se k Svatojakubské cestě – východočeské připojuje naučná stezka Stříbrná stezka – jižní okruh. Často jsme se cestou zastavovali u tabulí této naučné stezky, protože jsme se na nich dočetli řadu zajímavých informaci.
Pokračovali jsme po ulici s příznačným názvem Po mlýnech. Pohodlná asfaltová cesta nás totiž vedle kolem několika mlýnů. Dva z nich byly opravené stavby v soukromém vlastnictví. Na protějším břehu říčky Vrchlice se nachází Štola sv. Antonína Paduánského jedná se o poměrně hluboký zářez v údolí říčky Vrchlice už odnedávna lákal havíře. Havíři zde dolovali stříbro. V celém údolí se nalézá velké množství zejména průzkumných štol, vede tudy naučná stezka, která připomíná dolování stříbra v této oblasti. Štola sv. Antonína Paduánského je nejvýznamnější důlní dílo v této oblasti. Jméno získala podle stejnojmenného těžařstva, které v ní od roku 1752 dolovalo. Poslední práce zde probíhali ještě v letech 1943-44. Tato štola není přístupná.
Došli jsme k mlýnu Dänemark. Jeho název souvisí se jménem pravěkého hradiště Dänemark poblíž jižního okraje města Kutná Hora. Nachází se na území městské části Žižkov nad levým břehem říčky Vrchlice nad mlýnem Dänemark západně od Poličan. Z opevnění hradiště se dochovaly terénní relikty v podobě valů a příkopů. Zeď z pozdní doby kamenné doložená na akropoli je nejstarší známou stavbou z lícovaného zdiva na území Čech. Hradiště je od roku 1987 chráněno jako kulturní památka.(Zdroj: Wikipedie).
Mlýn Dänemark je v soukromém vlastnictví. Přestože jsme respektovali zákaz vstupu na soukromý pozemek, okénko v kamenné zdi okolo pozemku umožňuje kolemjdoucí pohled na funkční mlýnské kolo. Mlýn je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky. Předmětem ochrany je mlýn s hospodářským křídlem a zbytky obvodového zdiva, stodola, ohradní kamenná zeď s brankou na západní straně a jižní ohradní kamenná zeď, dva původní brody pro povozy, jez, mlýnský náhon a pozemek.(Zdroj: Wikipedie)
Poblíž mlýna na protějším břehu říčky Vrchlice se nachází další štola: Poličská štola – jedná se o hluboký zářez v údolí říčky Vrchlice už odnedávna lákal havíře. Havíři zde dolovali stříbro. V celém údolí se nalézá velké množství zejména průzkumných štol, vede tudy naučná stezka, která připomíná dolování stříbra v této oblasti. Poličanská štola je z hornického hlediska celkem nevýznamnou průzkumnou štolou, ale je podle místních pramenů významná zejména z hlediska historie důlního měřičství a vývoje důlní kartografie. Pojmenování získala podle národnosti zde pracujících horníků a byla založena již koncem 14. století. Během posledních prací na paduánu sloužila jako sklad trhavin.Štola není přástupná.
V zatáčce za mlýnem Dänemark pohodlná asfaltová cesta končí. Docházíme ke Spálenému mlýnu. I tato stavba je v soukromém vlastnictví. Zde nás však překvapilo, jakým způsobem lze spojit soukromý pozemek s turistickou cestou. Cesta vede umělým tunelem vzniklým mezi kamennou zdí na hranici pozemku mlýna a skálou, z části je prosvětlena průsvitným zastřešením. Poté co jsme opustili turistický tunel se zpevněnou betonovou cestou, pokračujeme již po lesní mírně blátivé pěšině podél skal a opět máme možnost čerpat zajímavé informace jak o květěně, tak o mlýnech na říčce Vrchlici z naučných tabulí Stříbrná stezka – jižní okruh.
Přicházíme k ruinám mlýnu Cimburk. Ještě ve 30. letech 20. století mlýn stál, i když se tu už nemlelo. Později vyhořel, zůstaly po něm ruiny. Název mlýna je spojen se jménem hradiště Cimburk, ležícím na ostrožné nad řekou Vrchlicí. Toto místo si za své sídlo vybrali lidé už v době eneolitu, poté v době bronzové, halštatské i ve střední době hradištní. Na nejlépe chráněném místě, na vyvýšeném konci ostrožny, se nacházela akropole o rozloze cca 0,5 hektarů. V roce 1880 tady vznikla císařská střelnice, jako cíl byl využit a navýšen dávný obranný val, který je zřetelný dodnes.
Pokračujeme v cestě až přicházíme k Šimákovskému skalnímu masivu. Zde nás upoutají pozůstatky další mohutné stavby. Jedná se o zbytky mlýna Šimákov. Mlýn je doložen již v 15. století. V roce 1904 vyhořel a již nebyl obnovem. Od mlýna Šimákov již vidíme padající vody Vrchlického vodopádu a dostáváme se tedy k cíli naší cesty. Pokračujeme ještě ke hrázi Velkého rybníka, pod niž vidíme ještě ddruhý Vrchlický vodopád.U Velkého rybníka na červenou turistickou značku navazuje značka modrá.
Velký rybník
dříve Dolní královský rybník se nachází asi 3,5 km od centra Kutné Hory. Vodní nádrž přibližně v místech dnešního rybníka existovala již ve středověku. Toto středověké vodní dílo sloužilo pro potřeby tehdejších slavných kutnohorských stříbrných dolů, které byly největší a nejhlubší v Evropě. Voda byla potřeba v hutích (k úpravě rudy a k pohonu měchů) a sloužila také k pohonu vodních kol, jež se (vedle koňských žentourů) používaly k odvodňování hlubokých dolů. Rybník se jmenoval Dolní královský rybník (Horní královský rybník se rozkládal výše po proudu Vrchlice, v místě které je dnes zatopeno vodami přehrady Vrchlice). O obnovu rybníka v současné podobě se zasloužila Společnost kutnohorských mlynářů, tzv. Obickorybniční společnost. Rybník měl zadržovat a vhodně regulovat přítok vody na četné mlýny od hráze až po Kutnou Horu, ale sloužil i jiným průmyslovým podnikům v Kutné Hoře, zejména cukrovarům. Rybník byl dokončen roku kolem roku 1850.
Zdroj: Wikipedie
