Román Frankenstein spisovatelky Mary Wollstonecraft Shelley je hlubokou reflexí nadčasových morálních otázek. Netvor, monstrum – stvoření, které ambiciózní vědec tajně přivádí k životu ve své laboratoři je ihned po svém „zrození“ svým stvořitelem zavržen jako neúspěšný experiment, od té doby se protlouká životem sám a zažívá jen zavržení a osamění.
Divák nejprve vidí na jevišti arktický sníh a led kde se objeví kapitán Walton v podání Terezy Jarčevské. Ten ve svých dopisech sestře popisuje setkání s neznámým cizincem, Viktorem Frankensteinem, který se mu postupně svěřuje se svým životem od dětství. Scéna se během těchto rozhovorů mění a my spolu s Viktorem Frankensteinem a jeho rodinou cestujeme po Evropě a během tohoto putování nás seznamuje se svou rodinou a svými nejbližšími. Posléze se tento záhadný cizinec svěřuje svému zachránci – kapitánu Waltonovi se svým zájmem o dílo Cornelia Agrippy a o učení o silách, které mají věci jen ze života a o silách, které věcem zůstávají i po odumření. Za další oblasti zájmu zmiňuje alchymii, astrologii a magii. Díky onomu druhu poznání se mu podařilo uměle vytvořit bytost, která ho již po oživení děsí a v hrůze před ní uteče.
Úžasné herecké výkony všech tří protagonistů
Netvor, který se objeví nejprve v hledišti a posléze na jevišti, nevzbuzuje odpor ani hrůzu. Žádá svého stvořitele, aby ho vyslechl a následně popisuje svoje nejhlubší pocity od okamžiku zrození, kdy byl pro svůj hrůzný vzhled odsouzen k životě v osamění. Herecký výkon Petra Vančury, představujícího bezejmenné monstrum, je skutečně dechberoucí. Stejně tak exceluje i Tereza Hof v roli Viktora Frankensteina. Jejich dialog se dotýká i morální otázky, zda může Viktor Frankenstein zbavit krutého osamění bytost, kterou uměle stvořil, vytvořením další bytosti podobného vzezření, aniž by nesl odpovědnost za následky, s vědomím, že by tímto činem ohrozil lidstvo.
Scéna a světelný design
Scéna je vytvořena velmi nápaditě a umožňuje hrdinům mizet z očí diváků, objevovat se prostřednictvím přenosu svého pohybu na druhé straně kulis promítaného na plátno. To dotváří příběh napětím. Herci procházejí i mezi diváky v hledišti a promlouvají k publiku někdy i s pomocí mikrofonu. Někdy se světla v hledišti rozsvítí, takže divák je v kontaktu s herci a herci s divákem. Po celou dobu si inscenace udržuje napětí a divák se ani na okamžik nenudí.
Fotografie z představení: P. Neubert
Frankenstein – hororová exkurze do lidské duše ve Stavovském divadle