První písemná zmínka o Kamenickém Šenově pochází z roku 1352, tehdy s jménem Sonow, jméno se pak postupně měnilo. Patřila k panství Hynka Berky z Dubé, v roce 1427 obec převzali páni z Vartenberka. V 17. století panství koupil Radoslav Kinský z Vchynic, a místo se stává hlavně díky jemu centrem sklářství. V té době se používají sklářské techniky jako např. malba, broušení a rytí skla. Dodnes zde existuje i sklářská škola, jejíž předchůdkyně byla založena roku 1856. Zdejší obchodníci dokázali proniknout se sklem do zahraničí již od roku 1623. Na městys byla obec povýšena roku 1849. První sklářská huť vznikla roku 1886. V tomto roce byla do místa přivedena i železnice. V roce 1900 byl Kamenický Šenov povýšen na město.
Díky železničnímu spojení a své atraktivní poloze se město stalo významným letoviskem. V roce 1928 zřídil „Verein Rekonvaleszentenheim Warnsdorf” (Spolek Rekonvalescentní ústav Varnsdorf) na západním úpatí Šenovského vrchu zotavovnu pro přírodní léčení s prameny, koupelemi a vegetariánskou stravou. Ubytování hostů poskytoval hotel „Mercantile” a mnoho dalších hostinců ve městě i okolí.
Město Kamenický Šenov je známé sklářskou uměleckou výrobou a nepřerušenou, téměř třistaletou výrobou křišťálových lustrů, jejichž výroba pokračuje i dnes. Město je sídlem společnosti Preciosa – lustry, a.s.- Zde vznikají křišťálové světelné objekty a instalace nejvyšší kvality.
Sklářské muzeum
V roce 1923 bylo založeno městské muzeum spolu s vznikem muzejního spolku. Sbírky byly zprvu uloženy a vystavovány v zdejší sklářské škole, v roce 1927 pak v budově tehdejší radnice. Roku 1949 byla existence odborného sklářského muzea schválena. Výstavní expozice získalo v budově zrušené rafinérie firmy Conrath & Liebsch proti sklářské škole. Budova pochází z roku 1770 a sloužila i jako přepřahací stanice se zájezdním hostincem. V letech 1966 až 1991 se stalo pobočkou jabloneckého muzea skla a bižutérie, poté roli zřizovatele převzalo město Kamenický Šenov. Roku 1968 se muzeum přestěhovalo do k tomuto účelu zrekonstruované budovy, kde sídlí dodnes.
Zdroj: Wikipedie
Sklárny s nejstarší sklářskou školou
Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská byla založena v roce 1856 (první ve střední Evropě) jako vyústění potřeb vzdělávání sklářských řemeslníků především v malování, rytí a broušení skla. Škola za více jak 160-letou existenci vychovala mnoho vynikajících výtvarníků a řemeslníků.Škola má také svoji vlastní galerii, kde je možné nejen zhlédnout špičkové práce absolventů, ale také si ve školní prodejně kvalitní a levné výrobky studentů zakoupit.
Panská skála neboli čedičové varhany
Vznik Panské skály je spojen s nárazem kontinentální africké litosférické desky do evropské, což vedlo ve druhohorách a třetihorách k alpinskému vrásnění a znovuaktivování vulkanismu v této krajině vlivem vzniku nových zlomů v kůře. Přes tyto zlomy mohlo opět proudit magma k povrchu. V oblasti Panské skály se vzhůru tlačilo zhruba před 30 miliony let magma čedičového složení, které ale zůstalo v sopouchu či přívodním kanálu a nikdy se nedostalo na povrch. Uvězněné magma začalo velice pozvolna chladnout, čímž začala vznikat typická odlučnost, kterou je možné dnes pozorovat. Současné podobě památky pomohl člověk svojí těžbou, když získáváním čediče odhalil svahy kopce na konci 18. století, ve kterém se tato sloupcová odlučnost objevovala. Následnou těžbou vytvářel současnou podobu skály. Vytěžený materiál byl vyvážen do zemí Beneluxu, kde se využíval pro stavbu přímořských hrází, jelikož čedič má značnou chemickou odolnost proti mořské vodě. V nejnižším patře starého lomu se dnes nachází malé jezírko. Panská skála se objevila v pohádkovém filmu Pyšná princezna z roku 1952. Objevila se také v českém filmu Hodinářův učeň z roku 2020.
Sklářská lokálka Šenovka
Muzejní železnice z roku 1886 vedoucí po trati pod úbočím Zámeckého vrchu do sklářského města Kamenický Šenov, je dlouhá 4,5 km.Jedná se o poslední pozůstatek po místní dráze Česká Lípa-Česká Kamenice, na jejímž úseku Česká Lípa- Kamenický Šenov byl provoz zrušen již v září 1979. Po provedení nutných oprav a po několika letech byl zahájen sezónní muzejní provoz historickými parními a motorovými vlaky.
Zdroj: https://www.kamenicky-senov.cz
Skalní hrad Sloup
Nedaleko Kamenického Šenova v obci Sloup v Čechách se nachází skalní hrad Sloup (v 18. století zmiňovaný jako Alt Bürgstein) je zaniklý skalní hrad na jihozápadním okraji obce Sloup v Čechách Z vlastního hradu zůstaly do dnešních dnů zachovány jen zbytky některých prostor a budov, kdysi vytesaných do skály. Převážnou část prohlídkového areálu představují bývalé poustevny, skalní kostel, ambit, kaple, terasy a další objekty, které zde byly uměle vytvořeny v době baroka. Na toto období se odvolávalo i pozdější pojmenování skály Poustevnický kámen (Einsiedlerstein). Samotný hrad postavili pravděpodobně na počátku 14. století Ronovci a jeho prvním doloženým majitelem byl Čeněk z Lipé. Po roce 1330 hrad koupili jejich příbuzní Berkové z Dubé. Ke konci období husitských válek se na hradě usídlil loupeživý rytíř Mikeš (či Mikuláš) Pancíř ze Smojna. Pod ochranou pánů z Vartenberka i odtud podnikal loupeživé výpravy do Lužice. V roce 1444 odvetná výprava vojska z Lužice znamenala obléhání hradu, nicméně dobyt nebyl. O rok později další výprava hrad znovu oblehla, obránce nechala vyhladovět a nakonec jej vypálila. Mikeš sice Lužičanům slíbil, že hrad neobnoví, avšak jakmile vojska odešla, během tří let hrad obnovil a ve svých loupeživých výpravách po okolí pokračoval. Roku 1455 jej předal svým synům. Na počátku roku 1471 jej koupili znovu Berkové z Dubé. Během třicetileté války, roku 1639, byl zničen švédskými vojsky vedenými generálem Johanem Banérem a pak již obnoven nikdy nebyl.
Poustevna
Socha Samuela Görnera na ochozu skály. Poustevník Samuel Görner, místní výrobce brýlí a optických čoček, se roku 1735 usadil na zdejším hradě v poustevně zřízené hrabětem Ferdinandem Hroznatou Kokořovcem z Kokořova z iniciativy emauzského opata Benedikta Pennalosy.V roce 1679 Sloupské panství včetně skály se zbytky hradu získal hrabě Ferdinand Hroznata z Kokořova a skalní suk věnoval poustevníkům. Postupně se jich tu vystřídalo šest. Prvním byl stavitel Konstantin, který se podílel na návrhu přestavby hradní skály. Dalším poustevníkem byl malíř Václav Rincholín, autor slunečních hodin na skále. Po smrti Ferdinanda Hroznaty roku 1708 byly další stavební práce zastaveny, v té době zde byl poustevníkem Václav. Vnitřní zařízení kaple bylo přeneseno do nového kostela svaté Kateřiny v obci. Novým vlastníkem Sloupu se stal Štěpán Vilém Oldřich, i on pokračoval v úpravách skály, nechal vysekat terasy na jižní a východní straně skály. V roce 1780 panství převzal Filip Josef Kinský. V roce 1785 byla i zdejší poustevna úředně zrušena císařským výnosem Josefa II. v rámci josefinských reforem. Postevníci zde žili 102 let. Hrabě Kinský ji pak upravil na výletní místo pro své hosty, přenesl hlavní vchod na jihovýchodní stranu a nechal upravit malý parčík. Mezi návštěvníky jsou zaznamenána jména arcivévodů Františka Karla a Štěpána Habsbursko-Lotrinského, saského krále Fridricha Augusta, roku 1847 zde byl i se svými bratry budoucí císař František Josef I.
Zdroj: Wikipedie
Foto: JBCysnews
