Protože jeden hrad toho jména jsme již navštívili poblíž městečka Úštěk v severních Čechách, vydali jsme se tentokrát do jižních Čech ke hradu Helfenburk u obce Krajníčko nedaleko Bavorova. Byl založen roku 1355 na popud bratrů z Rožmberka s povolením krále Karla IV. Záměrně byl založen jako mohutná pevnost.
Cesta ke hradu Helfenburk
Z obce Krajníčko jsme pokračovali podle ukazatelů na malé parkoviště nedaleko bývalé hájovny. Nachází se zde také autobusová zastávka a dětské hřiště. Vydali jsme se po ke hradu po pohodlné asfaltové cestě po modré turistické značce. Minuli jsme hájovnu, která je soukromým majetkem. Brzy jsme se zastavili u turistického posezení To výletníkům nabízí možnost odpočinku a v případě nepříznivého počasí i přístřešek. Odtud cestu lemují informační tabule naučné stezky Lesů ČR. Dozvěděli jsme se z nich řadu zajímavých informací, mimo jiné i jaké činnosti lesníci v jednotlivých ročních obdobích v lese dělají. Překvapilo nás, kolik vysokých mravenišť jsme viděli v lese podél asfaltové cesty. Pomalu jsme stoupali vzhůru až jsme došli k rozcestí Helfenburk – hrad. Zde se napojuje červená turistická trasa. Odtud jsme již viděli zdi hradu i dřevěný most vedoucí k hradní bráně.
Prohlídka hradu
Prošli jsme hradní branou a vpravo jsme si všimli malého dětského hřiště, které nabízí nejmenším návštěvníkům hradu zábavu. U pokladny jsme zakoupili vstupenky. Kromě upomínkových předmětů je zde možnost občerstvení. Zapůjčili jsme si tištěného průvodce a posadili se ke stolům u stánku a vlevo nás zaujala dřevěná chatrč. Ta nemá historickou souvislost s hradem. Místo si totiž vybrali filmaři pro natáčení pohádky Zakleté pírko, a chatrč čarodějnice zde zůstala. Všimli jsme si na prostranství před další hradní branou také zvoničky a meče zaraženého do kamene. Připomněl nám Excalibur krále Artuše, ale nepokoušeli jsme se ho vytáhnout, protože paní pokladní mám vysvětlila, že kdo meč ze země vytáhne, dostane se mu privilegia chodit na hrad po určitou dobu sekat trávu. Při cestě do hradu jsme se zastavovali u informačních tabulek vztahujících se ke konkrétnímu místu. Nejprve jsme se zastavili u hradní věže, která byla dříve součástí obranného systému. Má výšku 15 metrů a v roce 1977 byla upravena na rozhlednu. Překvapilo nás, že dřevěné schodiště končilo u prvního patra hradu. Vnitřní schodiště totiž pokračovalo teprve od tohoto místa, protože spodní část věže sloužila v časech ohrožení k uložení cenností a cesta k nim poté byla zničena, aby se k nim nepřátelé nedostali. Potom už jsme došli na nádvoří, kde je nádrž na vodu. Vedle ní je ohniště, kde jsou připraveny i pruty na opékání špekáčků. Naproti němu je malé podium, na kterém se konají vystoupení a šermířské souboje. Prohlédli jsme si prostory, kde stával hradní palác a došli jsme ke strážní věži. Ta je 16 metrů vysoká a po vystoupání po vnitřním poměrně strmém schodišti se nám naskytl nádherný výhled na Vodňany, Novohradské hory a Šumavu.
Na hradě Helfenburk se konají různé akce jejichž kalendář naleznete na webových stránkách hradu ZDE
Pokud sem zavítáte například 13. července, zažijete historický den vážně i nevážně a budete svědky řady rytířských klání.
Helfenburk
Hrad založili po polovině čtrnáctého století páni z Rožmberka, kterým patřil, s výjimkou krátkodobých zástav, až do roku 1475. Do rukou Rožmberků se Helfenburk vrátil na počátku šestnáctého století, kdy se vojenský význam hradu začal zmenšovat. Nadále zůstával správním střediskem panství, ale v osmdesátých letech šestnáctého století byl opuštěn a postupně se změnil ve zříceninu.
V době svého vzniku patřil Helfenburk mezi módní a prestižní hrady s dvoupalácovou dispozicí. Postupem času byl rozšiřován o další prvky hradní architektury včetně věží. Svým relativně přesným datováním a pokročilými fortifikačními prvky je významná pozdně gotická přestavba provedená Václavem Vlčkem v letech 1477–1483.
Krajinu v okolí Bavorova získal před polovinou čtrnáctého století Petr I. z Rožmberka od své sestry Markéty provdané za Bavora III. ze Strakonic. Rožmberkové měli území nejprve v zástavním držení, ale roku 1351 je dostali jako dědičný majetek. Stavbu hradu na vrchu Malošín u Krajníčka povolil bratrům Petrovi, Joštovi, Oldřichovi a Janovi v Pise dne 21. května 1355 král Karel IV. za služby, které mu prokázali při korunovační cestě do Říma.
Po Janově smrti v roce 1389 se jediným vlastníkem hradu stal Oldřich, který zemřel hned následujícího roku, a Helfenburk připadl jeho synovi Jindřichu III. z Rožmberka. Jindřich patřil k odpůrcům vlády krále Václava IV. a byl členem panské jednoty. Královi přívrženci se proto pokoušeli hradu zmocnit, ale neuspěli.
Vladařem domu rožmberského byl Petr, který rodinné statky spravoval od roku 1493. Stejně jako jeho bratr Oldřich zemřel bezdětný, a majetek proto měli zdědit Vokovi synové. Helfenburské panství s dalšími statky smlouvou z roku 1519 připadlo Janovi III. z Rožmberka V té době však už vojenský význam hradu upadal. Zůstával správním centrem panství, ale osmdesátých letech šestnáctého století se úředníci přestěhovali do Netolic, a když roku 1593 Petr Vok z Rožmberka prodával helfenburské panství Prachaticím, byl hrad označen jako pustý. Ještě nějakou dobu na něm žil hajný, ale obyvatelé okolních vesnic začali opuštěný hrad rozebírat na stavební materiál. Správu hradu za Rožmberků vykonávali purkrabí.
Prachatice přišly o svůj majetek za účast na stavovském povstání a roku 1622 konfiskát získali Eggenbergové a po nich roku 1719 Schwarzenbergové. Od roku 1928 je zřícenina majetkem státu. Ve třicátých letech proběhla konzervace zdí, která umožnila zříceninu zpřístupnit veřejnosti. V roce 1977 byla jižní věž upravena na rozhlednu.
Hrad v dochované podobě je čtyřdílný, ale první nádvoří vzniklo až během pozdně gotické přestavby Václava Vlčka z Čenova. Obdélné dvoupalácové hradní jádro s bránou v jižní hradbě zaujalo nejvyšší část kopce a s výjimkou severní strany ho obepínal parkán. Paláce, které o patro převyšovaly spojovací hradby, mezi sebou svíraly obdélné nádvoří. Po jeho obvodu vedla dřevěná arkádová chodba, která spojovala prostory v prvním patře. Oba paláce byly podsklepené a ve všech patrech měly dvě kvalitně vybavené místnosti osvětlované velkými obdélnými okny. V prvním patře východního paláce se dochovaly pozůstatky táflování
Severní hradba jádra v obou směrech pokračuje mimo jádro. Na východě ji ukončuje okrouhlá věž a na západě lichoběžníková věž třetí brány, pod kterou se nachází studna nebo cisterna. Věže spojuje obloukovitě vedená hradba, která uzavírá třetí nádvoří. Podél této hradby stály hospodářské budovy. Na severní straně se nacházelo lichoběžníkové druhé nádvoří, v jehož čele stojí do hradby vetknutý bergfrit přístupný v prvním patře sedlovým portálem. Brána do nádvoří se nacházela v severozápadním nároží. Byla kulisová a uzavírala se hřebenem. Před vlastní branou bylo předbraní
Ke zlepšení dělostřelecké obrany vzniklo ve druhé polovině patnáctého století první nádvoří s řadou nových hospodářských budov. Jeho hradbu zesilovaly tři polookrouhlé bašty se šterbinovými střílnami a čtverhranná věž první brány. Koruny hradeb i bašt byly vybavené krytým střeleckým ochozem a podobně byla upravena také hradba třetího nádvoří. Tři čtvrtiny obvodu hradu zajistil nový příkop.
Zdroj: Wikipedie