Zimní výlet do barokního areálu Skalka

Jiří Cysař

1 rokem ago

Vydali jsme se na zimní výlet do barokního areálu Skalka. V létě je toto místo oblíbené pro turisty a cykloturisty. V zimním období, pokud počasí dopřeje dostatek sněhu jej využívají běžkaři. My jsme dojeli vlakem do železniční stanice Řevnice a odtud pokračovali po zelené turistické značce.

Cesta na Skalku

Z nádraží jsme se vydali ulicí Pod lipami k prodejně Žabka, kde je turistický rozcestník. Ten nás navedl na zelenou turistickou značku. Přešli jsme přes náměstí Krále Jiřího z Poděbrad a odtud jsme pokračovali po ulici Mníšecké. Dále jsme prošli Tyršovým stromořadím kolem dětského hřiště a hřiště házené. Došli jsme k dalšímu turistickému rozcestníku Řevnický les. Odtud jsme stoupali po asfaltové cestě k Lesnímu divadlu. Tento úsek cesty vedl také po naučné Fabiánově stezce. Okružní trasa vás zavede na pozoruhodná místa a prostřednictvím 13 zastavení se více dozvíte o kulturních, přírodních i historických zajímavostech Řevnic. Vystoupali jsme k Lesnímu divadlu. Tento přírodní amfiteátr vznikl v roce 1916. Především se jedná o domácí scénu Divadelního souboru Řevnice, kromě divadelních představení se zde v letní sezoně konají i hudební koncerty. Od lesního divadla jsme stoupali dále a přešli jsme silnici č. 116. Potom nás značka dovedla k rozcestí Pod strážným u Babkého potoka. Zde se turistické značky rozcházejí. Zelená pokračuje podél potoka na Skalku a po modré turistické značce můžete dojít na vrch Babka o nadmořské výšce 506 m, kde je vyhlídkové místo odkud za příznivých podmínek můžete vidět Prahu. Babka je jedním z mála kopců na Hřebenech, jejichž vrchol není zalesněný vysokým porostem. Vrchol ze skaleckých křemenců tak poskytuje ojedinělou možnost výhledu. Proto byla Babka již v 19. století oblíbeným výletním místem. Z Řevnic přes Babku na Skalku byla 18. července 1889 vyznačena historicky třetí turistická značená trasa Klubu českých turistů, jedna z prvních čtyř tras, vyznačených roku 1889 bezprostředně po založení KČT a zcela první v Brdské vrchovině. Na vrcholovém skalisku postavil v roce 1890 Okrašlovací spolek v Řevnicích vyhlídkový pavilón, který se však rozpadl a nebyl obnoven.

Cesta podél Babského potoka

My jsme však pokračovali po zelené značce podél Babského potoka, který byl místy zamrzlý. Vysoko nad námi se klikatila silnice číslo 116 vedoucí do Mníšku pod Brdy. Posléze se naše cesta od Babského potoka odklonila a my jsme pokračovali mírným stoupáním k hřebenové cestě, po které vede trasa cyklostezky.

Barokní areál Skalka

Po chvíli jsme došli k baroknímu areálu Skalka k rozcestníku Skalka – poustevna. Nedaleko stojící stavba – poustevna je dílem Kryštofa Dientzenhofera. Stejně jako klášter byla původně určena pro benediktinské mnichy. Byla dokončena v roce 1694. Za komunistického režimu však došlo k její devastaci a zůstala z ní jen torza obvodových zdí. V první polovině devadesátých let se stalo majitelem této budovy město Mníšek pod Brdy. V roce 1994 do roku 1996 probíhala rozsáhlá rekonstrukce. Do vnitřní apsidy byla umístěna Pieta – vynikající sochařské dílo Jana Brokoffa. Uživatelem objektu pak bylo Arcibiskupství pražské – budova do roku 2012 sloužila jako přechodné sídlo kardinála Miloslava Vlka. Od poustevny dolů vedou zastavení křížové cesty. Sešli jsme po cestě podél křížové cesty k rozcestníku Skalka. Zde se nachází rybníček s dřevěnou lávkou a socha ducha Brd Fabiána. Podle pověsti byl rytířem, kterého jeho nešťastná opuštěná milenka zaklela v lesního ducha. Je mu přisuzována podoba vousatého mužíčka oděného v mysliveckém. Je také zobrazován v šatech z kůry a šišek. Zastavili jsme se u stánku s občerstvením, posadili jsme se k ohníčku a zahřáli se svařeným vínem a čajem. Můžete si u stánku koupit špekáčky a opéct je na ohni. Také si můžete zahrát pexeso na jednom ze zastavení zábavně naučné stezky Prima ZOOM Skalka.

Za stánkem občerstvení jsou vidět ruiny stavby, kde kdysi býval barokní hostinec. Od roku 1926 to byl hotel Skalka. V místech dnešního občerstvení stála tehdy dřevěná tančírna. Pokračovali jsme alejí Máří Magdaleny kolem budovy bývalého barokního kláštera, která byla postavena v letech 1692-93 v blízkosti již existujícího kostelíka sv. Máří Magdalény. Stavitelem byl Kryštof Dienzenhofer. Kromě benediktínů zde až do první třetiny 19. století působili františkáni. Po roce 1945 byla vlivem těžby železné rudy narušena statika kláštera. Z bezpečnostních důvodů byla z kláštera sejmuta střecha a nic tak nebránilo v jeho neřízeném chátrání. Teprve po roce 1989 byla budova kláštera obnovena a roku 2001 zpřístupněna veřejnosti. V současnosti prostory slouží pro pořádání výstav a koncertů.

Od kostela sv. Máří Magdaleny bývá nádherný výhled na Mníšek pod Brdy. Protože jsme se na výlet vydali poměrně brzy, neměli jsme štěstí na počasí.Město bylo zahaleno v mlze.

Barokní areál Skalka

Barokní areál Skalka je poutní místo, unikátní krajinný a architektonický prvek, který sestává z kostelíka či kaple sv. Máří Magdaleny, bývalého kláštera, rekolekčního domu (poustevny) a křížové cesty se 14 zastaveními.

Na sklonku 17. století vyrostl na skalnatém ostrohu Rochota nad Mníškem komplex budov, později nazývaný Skalka. Kostelík, klášter a poustevnu dal postavit syn zakladatele mníšeckého zámku Servác Ignác Engel z Engelsflussu po velké morové epidemii, která se nevyhnula ani jeho rodině. Po vykoupení potřebných pozemků z vlastnictví dobříšského knížete Mansfelda se započalo se stavbou. Kostelík byl zasvěcen sv. Maří Magdaleně a vzorem pro stavbu byla kaple v jeskyni La Sainte Baume v jižní Francii, kde Maří Magdalena podle legendy ze 6. století třicet let žila. Engel získal pro své plány slavného barokního architekta Kryštofa Dientzenhofera, vyslal ho na studijní cestu do Provence a ten inspiraci zhmotnil do podoby českého baroka. Tato stavba s elipsovitou svatyní a čtvercovou věží patří mezi nejhodnotnější barokní stavby v Čechách. Interiér měl představovat jeskyni, podlaha byla pokryta křemennými oblázky, ze stěn a stropu visely krápníky. Na výzdobě interiéru se podíleli významní umělci baroka, např. řezbář Jan Bendl nebo malíř Karel Škréta. Stavba za dozoru mníšeckých polírů byla hotova za pouhé dva roky (1692–1693).

Současně s kostelem vznikal klášter a poustevna („rekolekční dům“), které rovněž navrhl Kryštof Dientzenhofer. I zde se nacházely skvosty barokního umění, např. socha Piety od Jana Brokoffa. Nejcennější skaleckou památkou byl patrně nástropní obraz Sv. Máří Magdalena od Petra Brandla. Tato freska se nacházela v klášterním refektáři a vzhledem k době jejího zrodu je zajímavá odklonem od tradiční barokní metody kontrastního šerosvitu. Obraz je považován za jedno z nejvýznamnějších Brandlových děl.

Pro dokončený klášterní areál byla část okolního lesa přeměněna na pole a založen poplužní dvůr. Vše bylo připraveno, ale klášteru nebylo v církevních kruzích přáno, a tak se plánovaný příchod benediktinů na Skalku neuskutečnil. Zakladatel Skalky zemřel roku 1704, aniž by byla jeho představa naplněna. Zprovoznit klášterní areál se nepodařilo ani dalšímu z mníšeckých pánů Ignáci Karlu Engelu z Engelsflussu. Teprve 12. října 1762 byla sepsána a stvrzena nadační listina kláštera a na Skalku přišel řád františkánů. O to se přičinila po dlouhých a složitých jednáních hraběnka Benedikta Čejková z Olbramovic, zbožná tchyně nového majitele panství Václava Ignácia z Unwerthu, které se po více než padesáti letech podařilo probudit Skalku k životu. Provedla nejnutnější opravy, dala postavit křížovou cestu a zajistila klášteru fundace. Pod kostelíkem dala vybudovat rodovou hrobku Unwerthů a zřídit blízký hostinec.

Skalka se stala oblíbeným poutním místem a později též vyhledávaným turistickým cílem (v roce 1889 sem byla vyznačena třetí česká značená cesta pro turisty). Chudý řád františkánů však neměl dostatek prostředků na opravu objektu, a tak Skalku v roce 1925 převzala Náboženská matice. Po druhé světové válce se nacházely objekty ve velmi špatném stavu a v roce 1947 byla provedena nákladem více než jednoho milionu korun generální oprava.

Katastrofu pro Skalku znamenala intenzívní těžba v železnorudném dole pod areálem. Poddolování způsobilo v 50. letech výrazný pokles terénu a statické narušení kostelíka, v jehož zdivu vznikla obrovská trhlina – stavba musela být později stažena ocelovými pásy. Nejcennější památky se podařilo památkářům zachránit, a to nejen sochy. Brandlův nástěnný obraz Sv. Máří Magdalény z refektáře kláštera byl sejmut, přenesen na plátno a umístěn v kostele sv. Václava v Mníšku. Z budovy kláštera však byla snesena střecha a krovy a tím byl odsouzen k zániku. Areál se proměnil v rozvaliny, stavební materiál byl částečně rozkraden, hrobka byla vypleněna. Zůstala pouze restaurace v barokní budově hostince, která byla v provozu ještě v roce 1968, ale i ta byla později zbořena a již nebyla obnovena (její pozůstatky se nalézají za novým roubeným domkem „občerstvení“).

V 80. letech 20. století započaly opravy areálu. Po zajištění podloží byl nejprve zrekonstruován kostelík, který dostal novou střechu a fasádu již v roce 1991. Později byla obnovena i budova kláštera, který byl prakticky znovu postaven na zbytcích základů a obvodových zdí, a poustevna, kam se vrátila Brokoffova Pieta. V roce 2010 došlo ke stabilizaci pozůstatků budovy bývalé hájovny (snad původně poplužního dvora) a k obnovení barokní poutní stezky z města na Skalku.

Poutě se konají v těchto prostorách pravidelně vždy v sobotu před svátkem sv. Máří Magdaleny (22. července). Pro méně pohyblivé poutníky je vedením města zajištěna bezplatná autobusová doprava od pošty v Mníšku pod Brdy (odjezd v 9:00), zdatnější jdou procesím novou cestou na Skalku.

Zdroj: Wikipedie

O historii Skalky se můžete také dočíst v knize Jana Šťastného Městečko pod Skalkou.

Mníšek pod Brdy

Od sochy sv. Jana Nepomuckého u budovy kláštera jsme scházeli dolů po pohodlné cestě cyklistické trasy kolem skalecké studánky na malé parkoviště. Do města Mníšek pod Brdy nás už vedla ulice Řevnická.

Mníšek byl založen 7. října 1348. Historie a osud Mníšku byl odjakživa spjat se zemskou stezkou mezi Čechami a Bavorskem. Ta přinášela Mníšku čilý obchodní ruch, clo, ale i různé povinnosti, např. zajištění bezpečnosti na „Zlaté stezce“. Proto bylo za manství odvážného a schopného vladyky Jana z Lestkova uděleno Mníšku hrdelní právo.

Od počátku 15. století již lze hovořit o městě s vlastním znakem, hrdelním právem a ambicí stát se městem královským. Bohužel husitské války se podepsaly na Mníšku tak jako na celém království. Jan z Lestkova patřil mezi přívržence katolické strany a snad i proto byla za husitských válek mníšecká tvrz pobořena. Po skončení husitských válek přišli v roce 1487 do Mníšku Vratislavové z Mitrovic. V roce 1503 král Vladislav Jagellonský vyvazuje panství z manského úvazku a Mitrovici se na více než 150 let stávají suverénními mníšeckými pány. Za jejich panování jsou zmiňovány tři podzámecké rybníky a pivovar s výrobou speciálního černého piva.

Během třicetileté války městem několikrát prošlo švédské vojsko. Roku 1655 koupil zpustlé panství bohatý pán Engel z Engelsflussu a bylo to veliké štěstí pro Mníšek, protože Engel a jeho potomci pozvedli celý kraj. Za poddané po určitý čas platil daně, obnovil vodovod, postavil zámek, klášter s kostelíkem Skalka na brdském hřebeni a na místě válkou vypálené a pobořené vsi vzniká živé městečko.

Po pánech z Engelsflussu přišel do Mníšku zbožný rod Unvertů. Ti zde nechali postavit nedaleko starého chátrajícího kostela nový barokní kostel a dokončili také stavbu skaleckého areálu. Za jejich přispění byl na Skalku uveden řád františkánů a byla zde postavena křížová cesta a panská hospoda. Po Unvertech přejali zdejší panství Pachtové z Rájova a nakonec Kastové z Ebelsbergu. Těm byl panství i zámek po roce 1945 zkonfiskován.

Zajímavou kapitolou města je také těžba železné rudy. Ta se zde těžila v různém množství od roku 1740 až do roku 1967. Původně se ruda dopravovala do hutí ve Staré Huti u Dobříše. V 50. letech rozhodla tehdejší vláda o výstavbě nových hrudkovacích pecí přímo v Mníšku. Brzy bylo zřejmé, že ani nová technologie rotačních pecí nezajistí podniku prosperitu, a proto bylo ukončeno zpracovávání železa.

Zámek Mníšek pod Brdy

První zmínka o hradu v Mníšku pod Brdy pochází z roku 1355 a nachází v nevydaném zákoníku císaře Karla IV. Majestas Carolina. Archeologické nálezy však dokládají jeho existenci již na konci 13. či počátku 14. století. Tehdy pravděpodobně šlo o malý hrádek, který od zbytku města odděloval příkop s hradbou. V roce 1487 jej získali Vratislavové z Mitrovic, v jejichž majetku a správě byl po celé 16. století. Nejstarší vyobrazení zámku pochází z roku 1622. V roce 1639 jej vyplenila švédská vojska a následně stavba zchátrala.

V roce 1655 ji od Mitroviců odkoupil zbohatlík a dobrodruh Servác Engel z Engelsflussu, který ji v letech 1656–1672 přestavěl; z barokní tvrze se stala aristokratická rezidence. Ve druhé polovině 18. století za Unwerthů prošel řadou drobných úprav. Po smrti Ignáce Umwertha jej získali Pachtové z Rájova, pro rodinné spory jej ovšem až do roku 1838 spravovali úředníci zemských desek. V roce 1848 navíc vyhořel. V roce 1909 zámek získal Theodorich Kast z Ebelsbergu, který jej v letech 1910–1911 zrekonstruoval. Po první světové válce uvalilo ministerstvo zemědělství na panství Theodora Kasta nucenou správu.

V roce 1945 byl zámek vypleněn a následně i zkonfiskován a o rok později se dostal do správy ministerstva vnitra. Tomu sloužil k ukládání významných a politicky citlivých archivních fondů. V roce 2000 došlo k jeho vyklizení a postoupení Národnímu památkovému ústavu, který jej postupně obnovoval.

Zdroj: Wikipedie

Oběd v Pizzerii Al Capone

Protože nám při výletě vyhládlo, zastavili jsme se na chutný oběd v příjemné Pizzerii Al Capone nacházející se nedaleko náměstí v ulici Pražská. Jídlo bylo vynikající, obsluha ochotná a prostředí příjemné. Při obědě jsme měli výhled na věž kostela sv. Václava a v létě ze zahrádky s dětským hřištěm vidíte i tři věže mníšeckého zámku.