Ibisi skalní obývají voliéru společně se supy bělohlavými. Mezi jedenácti dospělými jedinci mohou návštěvníci vidět pět letošních mláďat. Všechna už dorostla a opustila hnízdní plošinu, od dospělých ibisů jsou ale stále dobře rozeznatelná odlišným zbarvením. Zatím není jisté, zda budou vypuštěna do volné přírody jako mláďata v minulých letech, či posílí chovatelskou základnu v některé jiné zoologické zahradě.
Zoo Ostrava pomáhá zachraňovat kriticky ohrožené ibisy skalní
Ibis skalní je jedním z nejohroženějších ptačích druhů. Ve volné přírodě se vyskytuje pouhých 200–250 dospělých jedinců. Díky vypouštění mladých ptáků odchovaných v zoologických zahradách je možné posílit divokou populaci, a pomoci tak zachránit daný druh před úplným vymizením z planety. Jedním z projektů na záchranu vzácných ibisů skalních je mezinárodní repatriační projekt Proyecto eremita, který zaštiťuje ZooBotánico de Jerez v jižním Španělsku a odbor životního prostředí andaluské regionální vlády Junta de Andalucía. Jeho cílem je obnova volně žijící populace ibisů skalních v oblasti Andalusie. Je do něj zapojena i Zoo Ostrava spolu s dalšími dvaceti zoologickými zahradami sdruženými v Evropské asociaci zoologických zahrad a akvárií (EAZA).
Zoo Ostrava posílila divokou populaci ibisů 16 mláďaty
Ostravská zoo chová ibisy skalní od roku 2008 a od té doby je rovněž zapojena do EAZA ex situ programu (EEP) pro tento druh. Za tuto dobu se zde chovným párům podařilo odchovat 48 mláďat. V roce 2017 se zoo připojila k repatriačnímu projektu Proyecto eremita. Pro posílení divoké populace těchto ohrožených ptáků zdarma poskytla už 16 přirozeně odchovaných mláďat ibisů.
Letos se podařilo odchovat pět mláďat ibisů
Letos odchovaly dva páry celkem pět mláďat. Pohlaví zatím známe jen u tří. Každopádně všechna mláďata byla přirozeně odchována svými rodiči, což je základní předpoklad, aby mohla být vypuštěna do přírody. Jestli ale budou i tito jedinci létat ve volné přírodě, ještě nevíme. O jejich přesunu jednáme s koordinátorem evropského záchovného programu.
Přehled mladých ibisů skalních poskytnutých Zoo Ostrava pro repatriační projekt:
• 2018: 3 jedinci (2 vypuštěni, 1 zůstal v chovatelské základně projektu)
• 2019: 5 jedinců vypuštěno
• 2020: 3 jedinci vypuštěni, jeden z nich má GPS/GSM vysílačku
• 2021: 3 jedinci vypuštěni
• 2022: 2 jedinci vypuštěni
Celkem 16 jedinců
Hejno ibisů skalních aktuálně čítá 16 členů
Pět letošních mláďat je od dospělých dobře rozeznatelných – mají poněkud tmavší hlavu oproti dospělcům a jejich peří nemá tak výrazný kovový lesk. Mladí ptáci i po opuštění hnízda stále žadoní o potravu tak, že zobákem podněcují rodiče k vyvržení potravy. V jídelníčku ibisů skalních převládají bezobratlí živočichové (hmyz, žížaly a další) a drobní obratlovci (ještěrky, žáby apod.). Potravu sbírají dlouhým zahnutým zobákem.
Ibis skalní
Ibis skalní (Geronticus eremita) se v minulosti vyskytoval v Evropě (Švýcarsko, Německo, Rakousko, Španělsko, Itálie), severní Africe a na Středním východě. V důsledku ztráty přirozeného prostředí, ilegálního lovu a kladením otrávených návnad došlo na mnoha místech k jeho vyhubení. Koncem 20. století se objevily další hrozby – používání insekticidů a elektrické vedení. 95 % světové populace dnes žije v Souss-Massa National Park and Tamri v Maroku, necelá stovka ptáků přežívá v polodivoké populaci v Turecku, zbytková populace v Sýrii je pravděpodobně již vyhubená.
Zdroj: Zoo Ostrava