Site icon Cysnews

Tokhi: Když nemůžou lidi vycestovat, ať se učí na buben!

Všestranný hudebník, frontman kapely Groove Army, pedagog, autor mnoha hudebních projektů…. To vše a mnohem více je Tokhi – opravdový pojem nejen mezi bubeníky. I jeho se dotkla koronavirová krize. Hudební svět zažívá období, které ještě nikdy nezažil.  Ruší se koncerty, festivaly a všichni doufají, že se brzy vše začne vracet do normálu.

 

V době karantény spatřila světlo světa hymna letošního Avon Pochodu, kterou jste napsal společně s Voxelem. Jak tato spolupráce vznikla?

Na Voxela jsem si vzpomněl, když jsme s lidmi z AVONu dávali dohromady, jak by mohl letošní ročník vůbec vypadat. Chtěli jsme nějak zapojit většinu lidí, co budou součástí a podpoří tuhle výjimečnou akci, ale balónky už se nějakou dobu nepoužívají a jen skladba se minulý rok zdála trochu málo. Napadly mě tedy trubičky, které používáme na hraní s lidmi už dlouho. Poprvé jsme je reálně do muziky zapojili právě s Voxelem, když jsem s ním několik let zpátky koncertoval. Moc nás to bavilo. Pak jsme si jen řekli, jaká slova má text obsahovat, kam má vést. Vašek brzo poslal nástřel refrénu a svou sloku, adekvátně k tomu jsem napsal druhou, poskládali jsme bridge a bylo. Psalo se nám to relativně snadno, jak jsme na sebe zvyklí.

 

Málo kdo ví, že toto nebyl váš první autorský počin. Tvorbě hudby a textů se věnujete poměrně dlouho. Kdy jste v sobě tento talent objevil?

Psal jsem už od základní školy, v podstatě. Začínal jsem recenzemi na videohry a filmy, to mě hodně bavilo. Na střední škole už jsem  psal něco pro moji tehdejší kapelu, taky občas nějaké básničky. Vlastně moje první zaměstnání v Praze, kde jsem ještě neměl dost kontaktů, abych se uživil muzikou, bylo v redakci jednoho bulvárního deníku :-). Občas jsem pak tedy dodal text někomu, kdo zrovna něco potřeboval, a napsal i pár sloganů. Třeba i pro KFC. 

 

Máte nějaký skladatelský sen? Tedy někoho, komu byste rád napsal píseň?

Já bych neřekl, že jsem skladatel přímo. Pořád mám priority jinde, ale když se objeví zajímavý projekt, jsem toho rád součástí, to ano. Nemám ale úplně potřebu chrlit jeden text za druhým a dobývat českou scénu tímhle způsobem. Třeba se to změní, až nebudu tolik hrát. Což vlastně teď proběhlo. Taky je můj šuplík zase o něco více plný. 

 

Kromě skládání jste se rozhodl také vyučovat. Máte vlastní akademii, kde učíte začínající bubeníky, kteří pak mohou být součástí i vaší kapely Groove Army. Jak vás toto propojení napadlo?

Tak lekce jsou přirozeným modelem, kterými tak nějak projde spousta hudebníků. Došel jsem do stádia, kdy se mi zdálo prostě neefektivní, abych učil jednoho jediného člověka třeba hodinu a půl. Občas mám tedy s někým konzultace, ale už vůbec neudržuji pravidelnou výuku pro jednoho člověka. Navíc to, jak funguje Groove Army, že je to bubenický orchestr – takových útvarů je ve světě mnoho, jsou to prostě školy samby, a tam chodí velmi často hlavně amatéři. Prostě  lidi, co si chtějí jen tak zahrát. Jednotlivé party a části rytmů tak nemusí být extrémně komplikované, ale dohromady dávají smysl. V samotné Groove Army pak dál budou ti nejlepší z nich. Je ale hodně příležitostí, kde si můžou zahrát všichni, co už to potom zvládnou. 

Je Groove Army Academy váš první pedagogický počin?

Ne, to ne. Jak jsem říkal, učil jsem dřív, ale pak se mi přestalo dostávat času a tak nějak místa v kalendáři. 

 

Vaše kapela Groove Army má teď nucenou pauzu díky koronaviru. Na vašich sociálních sítích je ale zřejmé, že nezahálíte a snažíte se být s fanoušky v kontaktu alespoň online. Co nyní připravujete?

Brzy vypustíme klip, který vznikl během posledního koncertu v Lucerně spolu s houslistou Pavlem Šporclem. Vracíme se tedy i do akademie a chystáme další zlepšení tímhle směrem, máme plány i na prázdniny. Když už nemůžou lidi vycestovat, ať se učí na buben 😀 

 

Z vašich pracovních aktivit je více než zřejmé, že hudba je váš život. Máte čas ještě na nějaké koníčky nebo se opravdu ve vašem životě točí vše jen kolem hudby?

Tak během karantény jsem si uvědomil, co všechno ještě můžu dělat. Kolik filmů se dá vidět za den, a za jak dlouho můžu jako Zaklínač projet na koni celý svět. Ale buben mám určitě radši. 

Exit mobile version