Ringhofferovi byla pražská německá rodina podnikatelů a průmyslníků. Zprvu vyráběli pivovarské a cukrovarnické zařízení, později železniční vagony a tramvaje. Jejich Ringhofferovy závody byly jedním z největších průmyslových závodů v Rakousko-Uhersku.
František Ringhoffer
byl kotlář z Müllendorfu u Eisenstadtu (Burgenlandsko), který po vyučení ve Vídni roku 1769 odešel na vandr do Prahy a po složení mistrovských zkoušek si založil v Platnéřské ulici na Starém Městě dílnu na výrobu pivovarských kotlů. Později se stal starostou kotlářského cechu, od roku 1793 městským starším a radním. Po jeho smrti roku 1827 dílnu převzal jeho syn Josef Ringhoffer, který už roku 1820 zřídil kovárnu mědi (hamr) v Kamenici u Jílového a začal vyrábět i cukrovarská zařízení – dnes firma Strojmetal Kamenice s.r.o.
František Ringhoffer II.
Po jeho smrti roku 1847 továrnu ve věku 30 let převzal jeho syn František Ringhoffer II. (1817–1873), který ji přestěhoval na Nové Město, do dnešní Opletalovy ulice a roku 1852 založil výrobu železničních vagonů na Smíchově. První nákladní vagon byl vyroben 1854, tendr 1857 a osobní vagon 1863. Roku 1870 vyrobila firma také první osobní výtah v českých zemích, na zámku v Zákupech. V letech 1861–1865 byl Ringhoffer starostou města Smíchova, o nějž se neobyčejně zasloužil a roku 1862 byl vyznamenán Rytířským řádem Františka Josefa. Už roku 1854 založil pro své dělníky jako jeden z prvních nemocenské pojištění a roku 1870 penzijní fond. V letech 1861–1873 byl (s přestávkou) poslancem Českého zemského sněmu a roku 1872 získal Řád železné koruny, což znamenalo také povýšení do šlechtického stavu. V roce 1871 nechal znovu založit Velkopopovický pivovar, jehož otevření se nedožil. Když 23. března 1873 zemřel, odkázal svým třem synům továrny, panství a zámky v Kamenici, Štiříně, Kostelci u Křížků a Velkých Popovicích.
František Ringhoffer III.
Vedení továren se ujal nejstarší František Ringhoffer III. Narodil se 22. listopadu 1844, vystudoval vojenskou akademii a do roku 1873 sloužil v císařské armádě jako důstojník. Přestěhoval i mědikoveckou výrobu ze Starého Města na Smíchov, rozšířil cukrovarskou výrobu i hamr v Kamenici. Pro zaměstnance zřídil úrazový fond, fond pro pozůstalé, knihovnu a učňovskou školu. Základem úspěchu firmy bylo dokonalé řemeslné zpracování všech výrobků. Za F. Ringhoffera III. se nejvíce rozvinula výroba osobních i nákladních vagonů a v letech 1874–1880 jich továrna vyvezla 4500. Roku 1891 vyrobila salonní vlak pro rakouského císaře, v dalších letech i pro rumunského krále a tureckého pašu, jídelní vozy pro belgickou společnost Wagons-Lits, vagony pražských tramvají, petřínské lanovky, chladicí zařízení a mnoho dalšího. Byl poslancem Českého zemského sněmu (od roku 1876) a od roku 1892 doživotním členem Panské sněmovny ve Vídni. Zemřel 23. července 1909.
František Ringhoffer IV.
Firmu převzal jeho syn inženýr František Ringhoffer IV. (31. května 1874–29. února 1940). Od roku 1911 se firma stala akciovou společností Ringhofferovy závody a během první světové války vyrobila přes 20 tisíc vagonů. Později, když koupila i automobilku v Kopřivnici, jmenovala se Ringhoffer-Tatra a postupně ovládala i další vagonky a elektrotechnické firmy v ČSR (Moravskoslezskou vagónku ve Studénce, Waggonfabrik Bohemia v České Lípě, Továrnu na vozy v Kolíně, Elektrotechnickou továrnu Sousedík ve Vsetíně). Stala se tak vůbec největším výrobcem vagónů na světě. V letech 1929–30 firma Ringhofer vyrobila salonní vůz Aza 80 pro prezidenta T. G. Masaryka. Roku 1938 se rodina přihlásila k německé národnosti a poslední člen dynastie Ringhofferů, JUDr. Hanuš Ringhoffer zemřel v prosinci 1946 v internaci v Mühlberg an der Elbe.
Ringhofferovy závody a.s.
(německy Ringhoffer-Werke A.G.) byl český strojírenský podnik, sídlící v Praze-Smíchově. Hlavním výrobním artiklem byla zpočátku technologie pro pivovary a cukrovary, firma později vyráběla především osobní a nákladní železniční vozy, lokomotivní tendry a tramvaje.
Podnik byl veden pražskou německou rodinou Ringhofferů. František Ringhoffer, původem z Rakouska, přišel na konci 60. let 18. století do Prahy a na Starém Městě si založil dílnu, kde vyráběl kotle a další mědikovecké zboží. Jeho potomci potom firmu rozšiřovali a přesunuli nejprve na Nové Město a posléze na Smíchov, kde v letech 1852 a 1853 vznikl rozsáhlý výrobní areál, v dalších desetiletích zvětšovaný. Tehdy také začali Ringhofferové s výrobou železničních vozů, od roku 1876 vyráběli i tramvaje. Světovou proslulost ale přinesla firmě především výroba železničních vagonů. První nákladní vůz zde vyrobili v roce 1854.
V roce 1911 vznikla akciová společnost Ringhofferovy závody. Po vzniku Československa v roce 1918 začal Hanuš Ringhoffer vytvářet rozsáhlý koncern zabývající se dopravním strojírenstvím. Do jeho majetku přešla Kopřivnická vozovka (dnešní Tatra), Moravskoslezská vozovka ve Studénce (jejímž nástupcem je Škoda Vagonka), Továrna na vozy v Kolíně (nástupcem jsou Dukla strojírny), Severočeská vozovka a strojírna Česká Lípa (dnešní Bombardier Transportation Czech Republic) a také vsetínská Elektrotechnická továrna Josef Sousedík. V roce 1936 se z celého koncernu stala akciová společnost Ringhoffer–Tatra.
Zdroj: Wikipedie