Vydali jsme se do města, které je spojeno s rodem Rožmberků i s rodem Schwarzenbergů. Třeboň se mnozí z nás spojují také s rybníkářstvím v souvislosti se jmény Štěpánka Netolického a Jakuba Krčína. Nesmíme samozřejmě zapomenout ani na Třeboňské lázně. Při naší návštěvě tohoto malebného lázeňského města jsme využili skutečnosti, že od 1. března je návštěvníkům zámku Třeboň přístupný zimní prohlídkový okruh Schwarzenberská apartmá, a proto prvním naším cílem byl zámek.
Zámek Třeboň – prohlídkový okruh soukromá schwarzenberská apartmá
Při prohlídce jsme vystoupili po schodišti do prvního patra, kde jsme postupně procházeli místnosti, přibližující život druhého významného rodu, který po odchodu posledního Rožmberka Petra Voka, obhospodařoval třeboňské panství dalších 250 let. Třeboň byla prvním panstvím, které Schwarzenbergové v Čechách vlastnili, a proto zde také často v zimních měsících pobývali. Slavili zde Vánoce i Nový rok, a to naposledy po pozemkové reformě v roce 1922. Během naší krátké procházky nás průvodkyně seznámila s řadou významných představitelů tohoto rodu. Od prvního majitele Třeboně Jana Adolfa I. až po posledního mužského příslušníka hlubocko-krumlovské větve JUDr. Adolfa.
Nejprve jsme vstoupili do přijímací místnosti, ze které jsme vešli do salonu knížete, kde nás na první pohled upoutalo intarzované obložení stěn, které ukrývalo několik dveří vedoucích do sousedních místností. Na kachlových kamnech jsme si povšimli motivů živých a mrtvých hlav jako symbolů smrti a ohraničenosti lidského života – související s řádovým heslem Petra Voka z Rožmberka „memento mori“ . Na stěnách nás kromě portrétů členů knížecího rodu zaujal portrét panovnice Marie Terezie a jejího manžela Štěpána Lotrínského. Poté jsme pokračovali do knížecí pracovny, kromě portrétu Josefa Adolfa, kterému tato pracovna patřila, upoutal naši pozornost velký rohový otevřený krb, kde se k vytápění používala rašelina. Další místností byla ložnice, ve které nás na stěnách viděli modré porcelánové talířky s různými letopočty. Průvodkyně nám vysvětlila, že se jedná o talířky se zimními motivy z dánské porcelánky v Kodani, které kníže Adolf Josef a kněžna Ida každý rok dostávali od svých dětí k Vánocům. Poslední letopočet, který jsme na nich viděli, byl 1922, tehdy zde rodina naposledy slavila Vánoce. V salonu kněžny jsou stěny vyzdobeny obrazy jednotlivých schwarzenberských panství v Čechách, na Moravě a v Rakousku od malíře Ferdinanda Runka. Dále naši pozornost upoutal portrét kněžny Pauliny Charlotty a jejího manžela Josefa Jana. Paulina Charlotta během šestnácti let manželství porodila deset dětí: šest dcer a čtyři syny, jeden syn se však narodil mrtvý. Nejstarší potomek přišel na svět již v roce 1796, tedy dva roky po svatbě. Zajímavé je, jak se ke svým dětem chovala. Všem totiž tykala, a navíc své děti i kojila, což v té době nebylo obvyklé. Své děti nechala očkovat proti neštovicím a zvláštní péči věnovala své tělesně postižené dceři Marii Matyldě. Z jejích devíti dětí byli tři synové. Jan Adolf se stal dědicem schwarzenberského primogeniturního majorátu, Felix, se stal diplomatem a později rakouským ministerským předsedou a nejmladší Bedřich kardinálem a pražským arcibiskupem. Během výchovy svých dětí stále kreslila. Jejím učitelem byl malíř Franz Ferdinand Runk a díky jeho výuce zvládla grafickou techniku leptu, kterou použila při vytváření pohledů na schwarzenberská panství a interiéry sídel. Do současnosti se dochovala řada kreseb a rytin, které vytvořila během svých pobytů na zámcích Hluboká nad Vltavou či Červený Dvůr. Často také pobývala ve Vídni a na zámku Český Krumlov. Zde jsme se vyslechli děsivý příběh o smrti Pauliny Charlotty, která uhořela při plese pořádaném ve Vídni u příležitosti u příležitosti svatby císaře Napoleona a Marie Luisy. V průběhu plesu od převržené hořící svíčky vypukl požár, při němž zahynulo nebo bylo těžce zraněno několik desítek účastníků plesu. Paulína se zoufale snažila v hořícím sále najít svoje dvě dcery a zachránit je. Během hledání se však na ni zřítil strop a byla na místě mrtvá. Její smrt byla zbytečná – obě dcery byly již v tu dobu venku v bezpečí. Její manžel se již podruhé neoženil. Výchovy osiřelých Paulíniných dětí se ujala jeho sestra Eleonora Žofie že Schwarzenbergu.
Ze salonu kněžny jsme vstoupili do místnosti, jejíž vybavení a výzdoba nás v jihočeském zámku překvapila. Jednalo se o pokoj dr. Adolfa. V roce 1933 zakoupil s manželkou Hildou farmu a safari nedaleko Nairobi v Keni, kde každoročně trávili několik týdnů. Z Afriky si dovezli zbraně, nástroje a polštářky afrických kmenů. Právě tyto předměty upoutaly naši pozornost v tomto pokoji. Jméno dr. Adolfa Schwarzenberga jsme znali v souvislosti s naší nedávnou návštěvou zámku Hluboká a Zoo v Hluboké. Jako živou součást Lesnického a mysliveckého muzea, které rod Schwarzenbergů už v té době provozoval v loveckém zámku Ohrada, byla 1. května 1939 otevřena Zoo v Hluboké. Poslední místnost, kterou jsme v rámci tohoto zimního prohlídkového okruhu navštívili, byla jídelna. Uprostřed jídelny nás zaujal velký stůl s jídelním servisem z uherské porcelánky Herend. Za jídelnou jsme se zastavili v přípravně jídel. Viděli jsme veškerý jídelní porcelán i skleněné nádobí úhledně uložené ve skleněných vitrínách a zaujala nás vysoká keramická kamna s otvory sloužícími k ohřívání jídel.
Zámek Třeboň nabízí návštěvníkům i další prohlídkové okruhy, které jsou přístupné v sezoně, a to trasa A – Rožmberské renezanční interiéry a trasa C -konírna, psí kuchyně a kasematy. Pro dětské návštěvníky jsou připraveny dva speciální okruhy Na návštěvě u paní kněžky a Život na zámku. Koncem března můžete na zámku Třeboň obdivovat i překrásné květiny – je připravena výstava Amaryllis.
Více informací naleznete ZDE
Procházka po městě Třeboni
Po prohlídce zámku jsme se vydali na Masarykovo náměstí. Protože bylo poledne, zastavili jsme se na oběd v restauraci hotelu Zlatá hvězda. Není možné navštívit Třeboň, aniž bychom ochutnali pravého třeboňského kapra, a tak jsme si z lákavé nabídky vybrali rybí mísu pro dvě osoby a kromě kapra jsme na talíři měli také candáta a sumce. Jídlo bylo skutečně vynikající, obsluha vstřícná a naskýtal se nám pěkný výhled na celé náměstí.
Masarykovo náměstí
Půvab a historická hodnota je dána tím, že většina domů stojí na půdorysu gotických parcel, mají tedy stejnou dispozici jako ve středověku. V některých domech se zachovalo gotické jádro, ale většina byla postavena po roce 1562 během obnovy města po velkém požáru. V centru náměstí stojí Mariánský sloup, zhotovený Leopoldem Huberem v roce 1780. Tvoří ho trojboký podstavec s výrazným reliéfním zdobením, na němž jsou posazeny figury sv. Alžběty, sv. Josefa a sv. Vojtěcha, a jehlanového sloupu se sochou Panny Marie Immaculaty.
Sousedící Jordanova kašna je dílem kameníka Jordana a byla na náměstí vsazena v roce 1569. Budova staré radnice byla postavena po roce 1566 na místě dvou vyhořelých domů. Věž s ochozem a hodinami, stejně jako fresky s erby a městský znakem však pocházejí až z dalších století. Dnes v této budově sídlí turistické informační centrum, divadlo J. K. Tyla a muzeum a galerie.
Bohatě zdobeným štítem nás zaujala budova hotelu Bílý koníček, která se nachází na rohu náměstí a Husovy ulice. Dům má svou vlastní záhadu z doby prvních Rožmberků – ve zdivu byla nalezena kamenná hlava gotické sochy ženy. Předpokládá se, že představuje Elišku z Halsu, manželku Jana z Rožmberka. V jeho sousedství stojí vedle hotelu Bílý koníček. Dvoupatrový rohový dům Občanské záložny. K nejlépe zachovaným renezančním domům v Třeboni však patří měšťanský dům, který byl přestavěn po požáru města v roce 1562 – Dům Štěpánka Netolického. Je pojmenován po svém majiteli rybníkáři Štěpánku Netolickém. V současné době je zde umístěna stálá expozice a navazující dlouhodobá výstava, kde jsou vystaveny nejstarší dokumenty, rybářské náčiní a originály velkoplošných map. V domě má sídlo také Centrum Třeboňského rybníkářského dědictví, které chce připomenout rybníkářské řemeslo, jedinečnou krajinu Třeboňska a osobnosti rybníkářů.
Naši pozornost upoutala Zámecká lékárna s výraznou výlohou červené barvy nacházející se v sousedství zámku na rohu náměstí a ulice Březanovy. Kromě výrazné výlohy nás lákaly tabule zvoucí na prohlídku s Petrem Vokem nebo s paní lékárníkovou.
Cesta z náměstí k rybníku Svět
My jsme zamířili k rybníku Svět ulicí Rožmberskou, kde se nachází celá řada restaurací nabízející místní rybí speciality – Rožmberská bašta, restaurace hotelu Myslivna či restaurace Galerie Třeboň. Ulice Rožmberská nás dovedla na Žižkovo náměstí odkud jsme pokračovali ulicí Petra Voka ke Svinenská bráně. Tato brána také nazývána Tmavá, je jednou ze čtyř bran původního městského opevnění. Pochází z roku 1379. Prošli jsme Trocnovské náměstí a před námi byla další brána: Novohradská brána, která je součástí druhého hradního pásu. Ten vznikal v letech 1525-1527 dle návrhu Štěpánka Netolického. Vpravo odtud se nachází areál pivovaru Regent. Pivovar Třeboň byl založen v roce 1379. Nejprve sídlil v tzv. Ruthardovském domě, než byl přemístěn do současné polohy. V 15. století byl jedním ze tří třeboňských pivovarů. Na tvorbě budovy později se podíleli italští stavební mistři, bratři de Maggi, vídeňský Carlo Martinelli a pražský stavitel Paolo Ignác Bayer. Přešli jsme ulici Novohradskou s rušným automobilovým provozem a stáli jsme na hrází rybníka Svět.
Rybník Svět
Rybníkem také prochází 49. rovnoběžka severní šířky. Byl vybudován Jakubem Krčínem z Jelčan a Sedlčan. V roce 1571 prosadil jeho stavbu navzdory protestům třeboňských měšťanů. Nelze se divit, že se bránili zaplavení nově postaveného Svinenského předměstí s kostelem a špitálem z roku 1558. Stavbou rybníka byl omezen i důmyslný systém městského opevnění, vystavěný v letech 1525–1527 Štěpánkem Netolickým. Přesto se o stavbě rozhodlo a obyvatelé byli přestěhováni na budějovické předměstí a Hliník (dnešní ulice U Světa). Rybník byl dokončen v roce 1574 i přes problémy s nestabilním podložím hráze a byl Jakubem Krčínem pojmenován Nevděk, protože se považoval za nepochopeného budovatele. Na ostrově se nalézá studna, která stála poblíž starého kostela Sv. Alžběty ještě před stavbou rybníka. Původně Nevděk zaujímal větší rozlohu (360 ha), protože jeho vody pohltily i sousední Opatovický rybník. Pro časté problémy při povodních byla vodní plocha roku 1611 opět rozdělena na dva rybníky a Svět si do současnosti zachoval 201 hektarů. Zakladatele připomíná Krčínova socha na hrázi, s připomenutím jeho předchůdců, Štěpánka Netolického a Mikuláše Rutharda z Malešova, na zadní straně podstavce pomníku. Po stranách podstavce jsou vytvořeny plastické mapy rybníků Svět a Rožmberk. Přední deska je věnována rožmberskému regentu Krčínovi a jeho životním datům (1535–1604). Nedaleko v koniferách nalezneme i skromnější pomníček odkazující na skvělého rybáře a rybníkáře Josefa Šustu otce známého profesora historie stejného jména. Život profesora Šusty, který se v Třeboni narodil, skončil 27. května 1945 skokem z Karlova mostu v Praze.
Zdroj: Wikipedie
Naučná stezka kolem Světa
Délka trasy naučné stezky je 12 km a seznamuje s krajinou Třeboňska, s historií rybníkářství a lázeňství, lidovou architekturou. Začíná u hotelu Bohemia-Regent na okraji parku lázní Aurora v Třeboni a končí na hrázi rybníka Svět u Šustova pomníku. Naučná stezka je určena pouze pro pěší turisty. Na trase se nachází 16 informačních zastávek.My jsme se došli kolem památníku J. Šusty, vrchního správce třeboňského velkostatku, který se významně zasloužil o oživení rybničního hospodaření na Třeboňsku, k přístavišti . Chvíli jsme se dívali na ohromnou plochu tohoto rybníka. Potom jsme se zastavili u sochy Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan, významného stavitele rybníků z 16.století, v nadživotní velikosti. Pokračovali jsme po hrázi rybníka po trase naučné stezky kolem Světa. Vlevo jsme viděli areál sádek s původními rybářskými baštami. Nachází se zde i roubený dům pravděpodobně z 1. poloviny 18. století. V chalupě je prodejna ryb a před chalupou stojí pískovcová socha rybáře.
Schwarzenberská hrobka
Jelikož jsme se během návštěvy prohlídkového okruhu na Zámku Třeboň dozvěděli řadu zajímavostí ze života členů tohoto knížecího rodu, chtěli jsme dojít i k místu, kde jsou pohřbeni. Hrobka se nachází asi 1 km od třeboňského zámku v anglickém přírodním parku. Novogotická stavba ve tvaru pravidelného šestiúhelníku je dvoupodlažní a tvoří ji kaple a vlastní krypty. Zvláštností hrobky je oltář, který je i v kryptě situován na jih.
Kostel sv. Jiljí a Panny Marie Královny
Do centra města jsme se vraceli ulicí Sádecká a Novohradská. Vrátili jsme se na Masarykovo náměstí a kolem Zámecké lékárny jsme pokračovali ke kostelu sv. Jiljí a Panny Marie Královny. Tento klášterní dvoulodní kostel postavený ve stylu vrcholné gotiky. Původní stavba je ze 13. st., ve 14. st. přestavěn Augustiniány na kostel klášterní. Při požáru v roce 1723 prošel požárem byl poničen interiér. V kostele se dochovala gotická opuková socha třeboňské Madony z doby kolem r. 1400.
Klášter Augustiánů
V sousedství kostela se nachází klášter Augustiánů. Byl založen v roce 1367 Petrem, Joštem, Oldřichem a Janem z Rožmberka. Vznikla křížová chodba s kaplí sv. Vincence a kostel ve stylu vrcholné gotiky. Později kolem roku 1750 byl klášter rozšířen ve stylu baroka a stal se centrem české vzdělanosti a kultury na jihu Čech. Rozkvět přerušilo nařízení Josefa II., kdy byl v roce 1785 zrušen.
Zlatá stoka a Bertiny lázně
Centrum města jsme opustili Budějovickou bránou. Jiráskova ulice nás dovedla ke Zlaté stoce v jejíž blízkosti se nacházejí Bertiny lázně. Nedaleko areálů lázní, cestou podél Zlaté stoky si můžete prohlédnout patrový domek z 2. pol. 18. století. V domku pobýval J. K. Tyl při svém druhém pobytu v Třeboni.
Bertiny lázně
Až do vzniku Bertiných lázní se v Třeboni rašelina nevyužívala v lázeňství. Existovaly zde pouze očistné lázně (první písemná zmínka z roku 1666) a lázně na Zlaté stoce zřízené roku 1861 schwarzenberským správcem Václavem Horákem. Historie lázeňství v kontextu léčebných slatinných koupelí se tak váže k osobě Václava Hucka, učitele a kronikáře pocházejícího z Vodňanska, který se po přestěhování do Třeboně po návštěvě západočeských lázní v roce 1875 rozhodl poblíž Zlaté stoky postavit rašelinné lázně. Původně navrhla průčelí budovy v novorenezančním stylu jeho dcera Berta Hucková. Ke slavnostnímu otevření došlo 19. května 1883. Václav Hucek podnik pojmenoval Bertiny slatinné lázně v Třeboni podle své dcery Berty Huckové.
Zdroj: Wikipedie
Město Třeboň má svým návštěvníkům rozhodně co nabídnout. Protože jsme všechna místa navštívit nestačili, nebyla naše návštěva poslední.
Foto: Cysnews
