V rámci Šumavského léta s párou jsme zavítali do obce Lenora. Měli jsme možnost se zúčastnit Lenorských slavností chleba. Obec má zajímavou skářsku historii a nedaleko se nachází unikátní technická památka zvaná rechle.
Cesta z nádraží do centra obce
Z nádraží nás do centra dovedla modrá turistická značka, šli jsme po pohodlné asfaltové cestě pro pěší a cyklisty. Procházeli jsme kolem pomníku na památku malíře skla Andrease Hartauera, autora písně „Tam v krásné Šumavě“. Také jsme se zastavili u památníku obětem 1. světové války. Cestou nás zaujal i bývalý zámeček majitelů sklárny s krásně udržovanou zahradou se záhony růží. Byl postaven ve 40. letech 19. století jako sídlo rodiny majitele lenorských skláren Wilhelma Kralika. Dům sestával z přízemních místností rozložených do čtverce kolem malého travnatého nádvoří, od něhož byly odděleny prosklenou chodbou. Nad vchodem byl umístěn znak rodu Kraliků. Dnes je objekt soukromým majetkem, v jeho prostorách je restaurace.
Lenorské Rechle
Významnou technickou památkou je krytý dřevěná trámová lávka šindelovou střechou přes Teplou Vltavu, která sloužila k zadržování plujícího dřeva. Slovo rechle bylo převzato z němčiny, jako odvozenina ze slova der Rechen = hrábě. Rechle spojují oba vltavské břehy za lenorou pod hlavní silnicí směrem na Volary. Krytá dřevěná lávka byla vybudována v roce 1870 a sloužila k zadržování, počítání, usměrňování a vypouštění splavovaného dřeva z okolních boubínských lesů po Vltavě. Po vytažení silných trámků zasunutých kolmo na lávku, které zadržovaly plavená polena, došlo pak k náhlému uvolnění nahromaděného dřeva, které putovalo po hladině Vltavy až do papíren ve Větřní. Provoz lenorských rechlí byl ukončen až po vybudování přehrady na Lipně.
Lenorská slavnost chleba 2025
Nejznámější památkou obce je veřejná obecní pec na chleba z roku 1837. Sloužila nemajetným občanům, kteří neměli dost peněz na vybudování pece vlastní. Na pečení se většinou domluvilo více rodin najednou, aby ušetřili na palivu. Do správně rozehřáté pece se potom nasázelo vykynuté těsto, které si hospodyně doma připravily a zpět si odnášely upečené chlebové bochníky. Podobných pecí zde bylo několik. V této dochované peci se peklo ještě několik let po 2. světové válce. Na podzim roku 1998 pan Václav Mráz znovu oživil tradici pečení. Kořeny novodobého veřejného pečení chleba spočívají v úctě k pekařské práci. Nyní pekař a jeho pomocníci obětavě zachovávají tradici pečení chleba ale také koláčů. Den předem pekař připravuje kvásek na chleba. Brzy ráno pak musí pec roztopit tvrdým dřevem na potřebnou teplotu kolem 220 ° C. Mezitím si připraví těsto. Následuje vymetení žhavých dřevěných uhlíků z pece, pak se již sází do pece chleba. Pečivo z lenorské pece je neprodejné a je rozdáváno účastníkům veřejného pečení.Dlouhá fronta zájemců, kteří čekali na cestě vedoucí k peci, vedle níž byl krytý přístřešek se zázemím, prozradila, že je o chleba ze zdejší pece velký zájem .
Během slavností byl na parkovišti u Sklářského muzea připraven bohatý doprovodný program, který zahájilo bubenické představení. Procházeli jsme kolem stánků s pečivem a řemeslnickými výrobky. Viděli jsme zde další pec, tentokrát na foukání skla. Na podiu hrála skupina zpěváka Martina Maxi. U jednoho ze stánků jsme ochutnali chleba z několika okolních pekáren a následně jsme hlasovali v soutěži Chleba roku 2025. Také jsme si mohli zkusit vytvářet tvarované pečivo. Pro děti byly připraveny nejrůznější tvořivé dílničky i malování na obličej.
Sklářské muzeum
Poté co jsme opustili tržiště, zavítali jsme do Sklářského muzea. Nachází v budově obecního úřadu hned vedle prodejny skla. Muzejní sbírka je unikátním historickým dokladem sklářské výroby v obci, je zde vystaven soubor předmětů z doby 1880-1980. Jedná se o pozůstatek rozsáhlých vzorkoven skla firmy Jan Meyr, později Kralik a dále poválečné vzorky výroby sklárny Český křišťál, která po privatizaci zanikla.Sklárna v Lenoře byla založena Janem Meyerem v roce 1834. Byla pojmenována po Eleonoře, manželce majitele panství Jana Adolfa ze Schwarzenberka. Velkého rozkvětu dosáhla lenorská sklárna koncem 19. století, kdy se majiteli stala rodina Kralikova. Sklárna ukončila svou činnost v roce 1995. Před vstupem do muzea se nachází také Infocentrum, kde si můžete mimo jiné koupit pekařskou zástěru připomínající letošní slavnosti chleba.
Zdroj: Infocentrum
Protože byla doba oběda vstoupili jsme do restaurace U Grobiána, abychom se posilnili na další cestu.
Historie obce Lenora
Obec vyrostla kolem sklárny, založené Janem Meyrem v roce 1834. Pojmenována byla na počest kněžny Eleonory ze Schwarzenbergu, manželky majitele okolních lesů Jana Adolfa II. ze Schwarzenbergu. Již ve druhé polovině 19. století patřila místní sklárna mezi největší a nejmodernější sklárny Rakouska-Uherska. Z té doby se dochovaly původní dělnické domky postavené u sklárny, jako cenný soubor německé lidové architektury. V letech 1938 až 1945 bylo území obce v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněno k nacistickému Německu. Po druhé světové válce byli němečtí obyvatelé vysídlen. Původně šlo o osadu obce Horní Vltavice, až v roce 1950 vznikla samostatná obec, ke které se od Horní Vltavice připojily také osady Kaplice a Zátoň a od obce Řasnice osada Houžná.
Zdroj: Wikipedie
Foto: Cysnews