Při naší cestě do jižních Čech jsme plánovali výlet na hrad Helfenburg u Bavorova. Ten se však návštěvníkům otevírá až v dubnu, a proto jsme se vydali na opačný konec naší republiky do Ústeckého kraje, kde byl naším cílem celoročně přístupný hrad se stejným názvem Helfenburg nacházející se v blízkosti Úštěka.
Skalní hrad Helfenburg
Cílem naší cesty byl Památkově chráněný areál s pozůstatky skalního hradu zbudovaného rodem Ronovců v polovině 14. století. Hrad se následně dostal pod správu pražských arcibiskupů, kteří pevnost v průběhu husitských válek využívali pro úschovu svého pokladu. Hrad svou rezidenční funkci plnil do druhé konce 15. století, následně byl opuštěn a začal postupně chátrat. Naštěstí dnes se o areál starají členové spolku Hrádek Helfenburg a díky její péči hrad nechátrá. Celoročně je o víkendech na hradě přítomna služba spolku a můžete vystoupat i na věž, odkud je krásný výhled do kraje.
Zaparkovali jsme v obci Ostré na parkovišti v blízkosti autobusové zastávky Úštěk, Ostré v sousedství chmelnice. Nad chmelnicí jsme viděli věže kostela Povýšení svatého Kříže, který je součástí poutního areálu Kalvárie a je výraznou dominantou krajiny. Toto místo nás zaujalo, a proto jsme se rozhodli, že se k němu vydáme v některé s našich příštích cest. Věže kostele jsme viděli ještě jednou během naší cesty ke hradu Helfenburg.
Kalvárie Ostré
Poutní areál, budovaný od roku 1707 do druhé dekády 18. století, nechal vystavět Václav Růžička, hejtman zdejšího jezuitského panství se sídlem v Liběšicích. Za autora stavby bývá obvykle považován známý barokní architekt Octavio Broggio, žijící v nedalekých Litoměřicích. Komplex staveb na vrchu Kalvárie představuje mimořádně hodnotný barokní kalvárský areál jak z hlediska architektonického, tak i duchovního a krajinotvorného. Přístupovou cestu k vrcholu Kalvárie lemuje 14 výklenkových kaplí křížové cesty z počátku 19. století, které jsou spolu s barokními sochami a terasou rovněž předmětem památkové ochrany. Křížová cesta ústí na terasu v západním svahu hory, která symbolizuje biblickou Zahradu getsemanskou. Zde se nachází torza barokních pískovcových soch klečícího Ježíše a apoštolů. Odsud stoupá na vrchol monumentální pískovcové schodiště. To je členěno dvěma podestami s výklenky osazenými pozůstatky dalších barokních soch. Na vrcholové plošině se nachází skupina tří kaplí, symetricky uspořádaných. Obě boční kaple (kaple Nalezení, kaple Povýšení svatého Kříže) mají zcela totožný věžovitý tvar. Silueta obou věží je výraznou a zdaleka viditelnou dominantou Úštěcka. Uprostřed mezi nimi se nachází přízemní, podélná kaple Božího hrobu. Duchovní správou spadají kaple na Ostrém pod děkanství v Úštěku.
V roce 2005 se poutního areálu ujala Společnost pro obnovu památek Úštěcka. Příležitostně se zde pořádají i kulturní akce. V roce 2011 byla zcela obnovena křížová cesta včetně obrazové výzdoby. Z vrchu je výborný výhled, zejména na Úštěckou kotlinu a České středohoří.
Zdroj: Wikipedie
Cesta na hrad Helfenburg
Prošli jsme obcí k rozcestníku Ostré, Parkoviště, kde se nalézá další možnost zaparkování automobilu, a odtud jsme se vydali po červeno-bíle značené okružní cestě k Ptačímu dolu. Zde jsme přešli po lávce přes Hradecký potok. V turistickém přístřešku v blízkosti bodu záchrany LT 032 jsme si udělali krátkou přestávku. Od tohoto rozcestí je možné se dostat na hrad po modré turistické značce vedoucí z části údolím Hradeckého potoka. My jsme se rozhodli pokračovat po okružní cestě, která stoupala do kopce a z dálky upoutala naši pozornost překvapivě zachovalá mohutná věž hradu, která nás upozornila, že cíl naší cesty již není daleko. Došli jsme až k rozcestí Nad roklemi. Zde se trasa okružní cesty napojila na zelenou turistickou značku a dovedla nás až k hradu.
Prohlídka areálu hradu Helfenburg
Zastavili jsme se u pískovcové skalní věže Konrád a poté už jsme viděli vstupní bránu do hradu. Vstup do hradu vede po mohutné dřevěné lávce, kterou zde zbudovali členové spolu Hrádek Helfenburg. Překvapil nás mohutný val kolem zachovalých hradeb. Obešli jsme areál hradu a stanuli jsme na nádvoří pod zmíněnou obytnou věží. Zde jsme se setkali se členy spolku, kteří nám poskytli řadu zajímavých informací o obnově a údržbě památky. Dozvěděli jsme se například, že se zde natáčelo několik scén z filmu Jeden na koni, jeden na oslu, kdy zde byl pro účely natáčení zbudován padací most. Na nádvoří pod věží nás zaujala dřevěná roubenka, stavba, kterou bychom v areálu hradu nečekali. Členové spolku nám vysvětlili, že roubenka pochází z obce vzdálené odtud 10 km, kde byla rozebrána a převezena na hrad a slouží jako zázemí spolku Hrádek Helfenburg. Tabulka s letopočtem na věži nám prozradila důvod, proč nás překvapil zachovalý stav této dominanty hradu. Věž totiž nepochází ze 14. století, ale byla vybudována až v roce 1887, kdy zříceninu hradu koupil a upravil průmyslník, hrabě Josef von Schroll.
Hrad Helfenburg
Hrad byl vystavěn na vrcholu pískovcové ostrožny, která vybíhá do zalesněného údolí Hrádecký důl v nadmořské výšce 310 metrů s převýšením sedmdesát metrů nad dnem údolí. Hrad pravděpodobně vystavěli Páni z Klinštejna, pocházející z Ronovců, v první polovině 14. století. Zakladatelem byl snad Jan z Klinštejna, který se po Helfenburku začal psát, ale v roce 1375 hrad odkoupil pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi. Arcibiskup si tak vytvořil venkovské zázemí v lesích k pobytu mimo nedalekou Roudnici nad Labem, v níž vykonával svůj úřad. Helfenburk se stal centrem panství, ke kterému patřil také blízký hrad Hřídelík. Pobýval zde krátce i jeho nástupce, třetí pražský arcibiskup Jan z Jenštejna. Za něj byly na Helfenburk dočasně přivezeny klenoty, relikvie a knihy z pražského chrámu sv. Víta. Z roku 1395 pochází záznam roudnického převora Petra Klarifikátora, osobního kronikáře arcibiskupa Jana z Jenštejna o Janově nehodě na můstku vedoucím z nové věže, při níž se málem zřítil. Jan zde pobýval asi až do roku 1400, tedy i v době, kdy už byl zbaven svého úřadu. V roce 1422 jej získal purkrabí Aleš z Malíkovic, pak zde strávil roky ukryt před nepřízní krále biskup Konrád z Vechty (zemřel zde roku 1431).
V létě roku 1427 se hradu nakrátko zmocnil pan Půta z Častolovic a po něm Jaroslav a Jindřich Berkové z Dubé, ale zastavili ho Janu Smiřickému. Vdova po něm prodala hrad Jindřichu z Rožmberka za 4 000 kop pražských grošů a ten ho vzápětí postoupil Zdeňkovi Konopišťskému ze Šternberka, který byl významným představitelem odboje proti králi Jiřímu z Poděbrad. Královské vojsko poté Helfenburk i blízkou Roudnici oblehlo a dobylo. Hrad od krále potom dostal Petr Kaplíř ze Sulevic, který však musel vzdorovat loupeživým aktivitám Zdeňka Konopišťského. Byl dokonce zajat a uvězněn v Českých Budějovicích, dokud nepropustil služebníky a neodevzdal cennosti uložené na Helfenburku. Jako poslední je uváděn na hradě pan Vilém z Ilburka, jemuž v té době patřil i nedaleký Ronov. Ten Helfenburk nově vybavil a pak místo obtížně přístupného Ronova užíval Po vymření jeho rodu roku 1538 na hradě žilo pouze služebnictvo a hrad postupně zpustl. Roku 1622 pak vyhořel poté, co ho vyplenili císařští vojáci pod vedením maršála Buquoye. Po bitvě na Bílé hoře území získali jezuité z Liběšic a připojili jej k úšteckému panství.Až v roce 1887 zříceninu hradu koupil a upravil průmyslník, hrabě Josef von Schroll a ta začala být atraktivní pro turisty. V letech 1887–1890 dostavěl rozbořené třetí patro třicet metrů vysoké věže, na kterou vede 143 schodů a učinil z ní své letní sídlo Původní středověký přístup do věže nebylo možné využít, neboť směřoval do vnitřní části hradu na skálu se zbytky zdiva jinak nepřístupného paláce, proto nechal prorazit boční vstup.
V průběhu šedesátých let 20. století převzaly Helfenburk organizace Českého svazu ochránců přírody a začaly jej za dohledu litoměřického okresního konzervátora Františka Fišera z tamějšího vlastivědného muzea opět opravovat a udržovat. Skupina trampů vyčistila hrad od vzrostlé vegetace a provedla archeologický výzkum studny, který poskytl množství cenných nálezů, mimo jiné hřídel rumpálu, která je v současnosti vedle studny vystavena. Hrad je nyní v majetku města Úštěk. Od roku 1978 se o hrad a průvodcovskou činnost stará skupina dobrovolníků, kteří jsou organizováni ve Spolku Hrádek Helfenburk. V masivní stěně věže je úzké točité schodiště, které probíhá třemi obývacími patry (střední je volně přístupné se čtyřmi okny a přilehlými vyzděnými sedátky). Z vrcholové plošiny třípatrové zachovalé věže, na kterou vede 143 schodů, je výhled na okolní lesy. Na hradbách stojí za povšimnutí prevét pro stráže
Zdroj: Wikipedie
Zpáteční cesta
Do obce Ostré jsme se vraceli po modré turistické cestě kolem pramene v Hradeckém dole. Zde u studánky je také možnost se posadit pod turistickým přístřeškem. U rozcestníku Hradecký důl jsme opustili modrou turistickou značku a stoupali jsme dále po červeno-bílé okružní cestě ke skalnímu útvaru zvanému Matznerova věž. Zde jsme se na chvilku zastavili a dívali se na skalní věže a pískovcové útvary na protější straně údolí, Jedna z těchto věží nese název Indián. Okružní cesta nás dovedla k další chmelnici a odtud se nám naskýtal poslední pohled na věž hradu Helfenburg a zde jsme se s ním rozloučili.
Protože výlet na hrad v zimním období byl trochu náročný a cestou nám vyhládlo, zastavili jsme se v Litoměřicích v restauraci U zlatého bažanta , která se nachází v podloubí domu na Mírovém náměstí. Jídlo nám chutnalo a obsluha byla příjemná.
Foto: Cysnews