Nové puzzle do skládačky. Nové souvislosti do chaosu života. Při cestování nacházíme kousky sebe, o kterých jsme ani nevěděli, že existují.
V generaci Z žijeme ve spletité kombinaci pohybu a stálosti. Vzniká tak zvláštní tanec těchto dvou protikladů. Cestování pro nás nabírá nového významu. Není to jen výlet do dalekého města nebo cesta na jiný kontinent. Pro některé z nás to má trochu jiný smysl – co třeba cestování ve vlastní hlavě od jednoho tématu ke druhému?
Pevní v základech, volní vně
Ve vlastní hlavě sice lze cestovat na vysněná místa, budovat světy a objevovat skrytá zákoutí ale… také se zabýváme věcmi příliš do hloubky. Rozštípáváme svou morálku na kousíčky a otáčíme každý kámen ve své mysli, aby svět v naší hlavě dával smysl a abychom měli čisté svědomí. V takových chvílích je cestování ve vnějším světě vyproštěním se neustálému tlaku, který na sebe sami nakládáme. Svěží prostředí, lehčí pocity a delší dech.
Přitom si na každém novém místě najdeme něco útulného a domovského, takže dokážeme vnímat nové vjemy a zároveň se cítit bezpečně. Tak vzniká výjimečná kombinace stálosti a pohybu zároveň, životní styl naší generace. Potřebujeme totiž obojí. Klidno v hlavě a rozprouděno v těle. Pevně stanovené hodnoty a běh, kam nás vítr zavane.
Cestování = životní rovnováha
Možnost pohybovat se mezi různými místy pomáhá regulovat psychický stav. Otevírá duši hledání rovnováhy novými způsoby. Každé místo oplývá jinou atmosférou a energií a všude tak fungujeme trošku jinak.
Aktivně od sebe oddělujeme svět reálný a svět za obrazovkami. Pobývání stále na jednom místě utlumuje naši schopnost vidět věci z nových perspektiv.
Žijeme a pohybujeme se na základě pocitů. Když se moc ponoříme do hlubin svých myšlenek a emocí, místo, kde jsme, nás za chvíli začne dusit. Na místě nasáklém těžkými myšlenkami nejde myslet jasně. Vydat se někam jinam se pak stává osvobozením. Není to jen koníček, je to nutnost.
Náš způsob
Zakládáme si na cestování, protože tak brouzdáme nejen rozhlehlými krajinami našeho vnitřního světa, ale i toho vnějšího. Svět se najednou netočí jen kolem našeho života, ale kolem toho, co vidíme kolem sebe. Zjistit, jak to funguje někde jinde. Co se tam řeší. Jaký je stav našeho domova – naší planety – někde jinde. Je to způsob, jak převzít zodpovědnost nejen za sebe, ale i za to, co se děje kolem nás.
Cestování není jen únik nepříjemným myšlenkám, je to i zdroj spousty nových! Milujeme návštěvy míst, kde něco začalo. Kde se zrodila kapela, kde se stala historická událost, kde má kořeny naše rodina. Stát na stejném místě, kde se událo něco pro nás důležitého, je majestátní prožitek. Uvědomění si plynutí času a vzdání úcty. Prožitky jsou pro nás důležitější než věci.
Cestujeme za vzděláním, nostalgií, poznáním. Za tím, abychom byli součástí něčeho většího. Cestujeme, protože s každým novým místem, kam zabloudíme, cítíme nové věci. Daleko od známého. Daleko od starostí.
Můj důvod
Cestuji na místa, kde se mi lépe dýchá a volněji tancuje. Abych samu sebe náhodou nezamkla za mřížemi stagnace.
Žiji dvojí život. Půlku v Čechách, půlku ve Španělsku. Odmalička jsme s rodiči létali po dovolených, až jsme se usadili na jihu Španělska. Proč žít jeden život, když mohu stejně dobře prožít dva?
Takový život samozřejmě přináší i těžkosti. V jedné zemi jsem cizincem a v té druhé už začínám lidem připadat stejně tak. Vyrůstání tímto způsobem znamenalo mockrát měnit školu a pendlovat sem a tam. Zabalit a vybalit. Zabalit a vybalit. Rozloučit se s nejbližšími tam, přivítat jiné nejbližší tu.
Cestování je způsob života. Cestuji, abych se cítila naživu. Abych cítila tento svět.
- Autorka : Tereza Frenclová , studentka VŠKK , praxe a redakční úpravy
- Titulní foto autorka