Jiří Daler se stal prvním československým cyklistou, který stanul na nejvyšším olympijském stupínku. Jako první závodník taky pod pěti kruhy vyhrál stíhačku jednotlivců – disciplínu, která měla na hrách v Tokiu v roce 1964 svou premiéru.
V euforii vhodil přilbu mezi diváky
Není divu, že brněnský rodák Daler nadšením vhodil helmu mezi japonské diváky. V tu chvíli si neuvědomil, že jinou nemá a čeká ho ještě stíhačka družstev a že se mu nemusí vrátit. Ovšem japonská uctivost na sebe nenechala dlouho čekat. Za chvíli mu ji fanoušci donesli zpátky.
„Nečekal jsem to, ale nakonec jsem to uvítal. Nevím, kde bych v Tokiu sháněl náhradní přilbu,“ líčil s úsměvem olympijský vítěz.
Ochrana hlavy byla už tehdy pro amatérské závodníky povinná.
Rozhodující rok
Rok 1964 pro něj byl rozhodující v mnoha ohledech. Na jeho začátku se oženil a před odletem do Japonska ještě vybojoval první velkou medaili – bronz ve stíhacím závodu na světovém šampionátu v Paříži. „Z toho jsem měl hodně dobrý pocit. Bylo to totiž poprvé od roku 1902, kdy český cyklista získal medaili na mistrovství světa,“ vzpomínal Daler.
Pak přišla dřina při předolympijském soustředění v Bratislavě, kde v tamní Dukle zažil vojenský režim. „Třeba jsme chodili ve čtyři hodiny ráno škrábat brambory pro celý útvar. Asi abychom neměli přípravu příliš jednotvárnou,“ smál se.
Do Tokia odjížděl jako velký favorit boje pod pěti kruhy. Závodilo se ve dvou dnech a k vítězství musel absolvovat čtyři jízdy. „Začal jsem tím, že jsem spadl a serval si mozol na ruce. Zahájil jsem špatně. Ale oč horší byl začátek, o to jsem měl lepší konec,“ pravil dvojnásobný vítěz ankety Král cyklistiky roku 1966 a 1967.
Zlato k narození syna
Kvůli dalšímu tokijskému závodu, v němž se stíhačským družstvem dojel pátý, umírnil prvotní oslavy. Vynahradil si to až na československém velvyslanectví pár dní poté. „Až tam jsem se dozvěděl, že se mi pět dnů po vítězství narodil první syn,“ vzpomínal na umocnění slavnostní party tehdy 24letý šampion.
Úspěchů posbíral mnoho. Dvakrát třeba v Mexiku překonal světový rekord, a to na tratích čtyři a pět kilometrů. Ale olympijské zlato?
O rok později se stal prvním československým profesionálem, když dostal svolení k odchodu do francouzské stáje Frimatic Viva de Gribaldi, ovšem po roce mu svaz neprodloužil povolení. Tím se uzavřela jeho kariéra. Poté se dal na trénování, vedl závodníky v Dukle či Favoritu a třikrát také reprezentační výběr.
Jiří Daler (8. března 1940, Brno)
Začínal jako dorostenec ve Slávii Žabovřesky. Do konce sezony stihl pět dorosteneckých závodů, v nichž třikrát vyhrál a dvakrát byl druhý. V dalším roce už nastupoval v dresu nově založeného Favoritu. Věnoval se jak silnici, tak dráze, jen cyklokros ho nelákal. Nejvíc ho bavily závody, kde se nejezdilo na čas – bodovačky jednotlivců nebo dvojic. Ty se však na mistrovství světa ani na olympiádě tehdy nejezdily, a tak se dal na stíhací závod na čtyři kilometry.
Za mimořádné štěstí považuje vojnu v Dukle Pardubice, kam rukovali vždy maximálně tři cyklisté. Po olympiádě odešel do Dukly Brno, kde byly přece jenom lepší podmínky a také trenér František Jursa. Daler tvrdí, že u cyklistiky vydržel tak dlouho jenom kvůli němu. Z Dukly zamířil v roce 1969 do Francie, kde mu bylo povoleno startovat za profesionály. Po skončení závodní kariéry byl trenérem v Dukle až do roku 1996. Později ještě byl šest let vedoucím trenérem sportovního centra mládeže ve Favoritu Brno.
Jako první čs. cyklista vytvořil i světové rekordy, a to v jízdě na 4 km a 5 km na předolympijských závodech v Mexiku v roce 1967. Překonal čtrnáctkrát národní rekord a jedenáctkrát se stal mistrem Československa, v letech 1966 a 1967 zvítězil v anketě Král cyklistiky. Na sklonku kariéry v letech 1969–1970 jezdil dráhové šestidenní a silniční závody profesionálů.
Nejlepší úspěchy
1964: OH, Tokio (Japonsko), dráha – stíhací závod, 1. místo
dráha – stíhací závod družstev, 5. místo
silniční závod, 67. místo
1964: MS, Paříž (Francie), jednotlivci, stíhací závod, 3. místo
1965: MS, San Sebastian (Španělsko), družstva, stíhací závod, 3.místo
1966: MS, Frankfurt nad Mohanem (Německo), stíhací závod, 2. místo
1967: MS, Amsterdam (Holandsko), stíhací závod, 3. místo
1967: Mexiko, 4 km, 4:45,94, světový rekord
1967: Mexiko, 5 km, 6:05,64, světový rekord
Autor: Iva Roháčková