Lednice je významné pohraniční městečko. Obecní radnice na Zámeckém náměstí byla vystavěna po roce 1880, kdy musela stará radnice ustoupit novému projektu zámeckého parku. Kromě zámku, který je národní kulturní památkou a je součástí zápisu do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, městečko proslavilo i zaradnické školství. Po založení Vyšší ovocnicko-vinařské školy v roce 1895 se zede usídlila Zahradnická fakulta Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Okolí města nabízí vynikající možnosti pro cykloturistiku. A v neposlední řadě zde naleznete i nejmladší léčebné lázně v České republice.
Cesta vlakem
Na cestu jsme se vydali rychlíkem Vindobona z Prahy hl.n. Zhruba tříhodinová cesta příjemně ubíhala v pohodlném prostředí vlaku vybaveném jídelním vozem i možností koupit si občerstvení u stevarda, který pravidelně projížděl s vozíkem s nabídkou kávy, čaje, alkoholických i nealkoholických nápojů, baget, croisantů a drobných sladkostí. Vystoupili jsme v Břeclavi, kde nás uvítalo zrekonstruované nádraží, poskytující standardní zázemí . V těsném sousedství vlakového nádraží je autobusové nádraží s vlastní čekárnou a zázemím. Zde naši pozornost upoutala vysoká prosklená věž sloužící jako úschovna kol, která v této oblasti velmi vhodné pro cykloturistiku určitě má své uplatnění.
Areál zámku Lednice
Do Lednice jsme dojeli klimatizovaným autobusem. Vystoupili jsme na zastávce Lednice- náměstí v blízkosti vstupu do zámeckého areálu. Na místě dnešní velkolepé stavby lednického zámku se již kolem roku 1220 rozkládala gotická tvrz s drvorcem. Dnešní romantický zámek ve stylu anglické tudorovské gotiky je výsledkem poslední přestavby pod vedením vídeňského architekta Jiřího Wingelmüllera. Na severu k zámku přiléhá barokní komplex koníren a jízdáren, které postavil Johann Berhardt Fischer z Erlachu. U zámku vyrostla v polovině 17. století oranžérie, ve které přezimovaly tři tisíce citrusových stromů. Na jejím místě o dvě stě let později vystavěl anglický architekt Peter Hubert Desvignes první skleník svého druhu v této části kontinentu.
Projížďka po Zámecké Dyji k Minaretu
My jsme svoji prohlídku zahájili v zámeckém parku. Fascinovala nás dokonalá geometrie okrasných zahrad kolem zámku. Protože byl horký letní den, jako ideální nápad se nám jevila plavba po Zámecké Dyji z přístaviště u Maurské vodárny. Původní stavba čerpací stanice byla zrušena a v roce 1785 byl schválen nový projekt v maurském slohu. Tehnická stavba sloužila částečně jako parní lázně a zavlažovací systém parku. V maurském domku abyla na počátku 20. století umístěna první vodní turbína, kterou instaloval Viktor Kaplan, a která elektřinou zásobovala zámek a hospořádské budovy. Ze dvou tras buď k Janovu hradu nebo k Minaretu jsme se rozhodli pro druhou variantu.
Cesta ve výletni loďce po řece byla příjemná, průvodce nás během plavby informoval nejen o dřevinách, které jsme měli možnost cestou vidět, ale také o stavbách, které můžeme v zámeckém parku vidět. Jedním z nich je Římský Aquadukt. Má připomínat torzo antického zavlažovacího systému. Stavba o osmi obloucích byla vystavěna ze zbytků skutečných antických staveb přivezených z Itálie. Přes akvadukt opravdu tekla voda,která přes poslední oblouk padala zpět do koryta a tvořila tak imitaci vodopádu do rybníka. Jeskyně peklo a brána nebe – jedná se o kamennou bránu a umělou jeskyni na cestě mezi zámkem a minaretem.
Janův hrad – romantická zřícenina rytířské pevnosti. Nelézá se asi 3 km východně od Lednice. Janohrad je pseudogotická napodoenina umělé zříceniny postavené pro Jana Lichtenštejského architektem J. L. Hardtmuthem (vynálezcem tužky). Tentýž architek projektoval Lednický Minaret. Pro stavbu hradní zříceniny v bažinatém terénu lužních lesů bylo nutno zpevnit neprve podloží dřevěnými piloty a trámy a na nich bylo možné zahájit stavbu hradu. Sám architekt J. L. Hardtmuth se vydal studovat různé zříceniny historických hradů, aby mohl postavit co nejvěrnější napodobeninu. Stavba sloužila v době honů jako lovecký zámeček, byly zde pořádány velké hostiny v Rytířskékm sále v prvním patře zámku. Zajímavostí jsou tři dobová schodiště, která jsou pravotočivá a jejich stáří je 200 let. Náš průvodce nám přiblížil i osobu Josefa Hardtmutha, syna truhláře, který se vyučil zedníkem a přičiněním vlastní píle a talentu se stal hlavním knížečím Lichtensteinským architektem. Kromě staveb ho proslavily i vynálezy – vynalezl kameninové nádobí, bezolovnatou glazuru pro lékárny, nový druh tuhy, černou křídu, umělou pemzu, vyráběl proslavená kamna a založil slavnou továrnu na nové tužky, kterými zaplavil Evropu a založil značku Koh-i-noor.
Vystoupili jsme z loďky a před námi se tyčila naprosto netypická stavba – věž Minaretu. Stavba Minaretu byla zahájena koncem 18. století podle plánů architeka Josefa Hardtmutha. Jelikož se jednalo o stavbu netypickou v křesťanské zemi,budila velkou pozornost.
Rozhledna svou se svou výškou 60 metrů řadí mezi nejvyšší svého druhu v Evropě. V době naší návštěvy probíhaly práce na spodní části stavby, která byla zakryta lešením. Vystoupat po 302 schodech točitého schodiště opravdu stálo za to: z jeho nejvyššího ochozu naskytl nádherný výhled na celý areál zámku, park,rybníky i okolí.
Cesta od Minaretu kolem Zámeckého rybníku
Protože byla době oběda , vrátili jsme se cestou kolem zámeckého rybníka kolem aquaduktu a jeskyně Peklo zpět k zámku. Cesta ve stínu stromů byla v horkém letním dni příjemná. Cestou jsme si mohli odpočinout na lavičkách kolem cest, přecházeli jsme po dřevěných mostcích a lávkách a celou dobu jsme měli přes zámecký rybník znovu možnost vidět vysokou štíhlou věž Minaretu. Neuniklo nám, že jsme na cestičkách potkávali i spoustu psů, mezi nimiž převažovali chrti. Není divu, v blízkosti areálu se nachází chrtí dráha pro chrtí dostihy.
Prošli jsme komplexem koníren a jízdáren před areál zámku a naobědvali jsme se v restauraci Zámeckého hotelu Lednice. Venkovní terasa restaurace byla plně obsazena, rozhodli jsme se obědvat uvnitř v restauraci. Chutné jídlo nás posilnilo a míchaný zeleninový salát přišel v horkém letním dni velmi vhod. Po obědě nemohla chybět sklenka vína ze zdejších Valtických sklepů.
Cesta k Janovu hradu
Posíleni dobrým jídlem jsme se vydali pěšky po zelené turistické značce k Janovu hradu. Cestou jsme potkávali cyklisty i koňské povozy. Procházeli jsme kolem luk, kde vonělo posečené seno. Došli jsme k Janohradu, kam je možné také doplout výletní lodkou od Maurské vodárny. Zde jsme ji odpočinuli ve stínu pod platanem a neodolali jsme ochutnat víno z vinařství Hrozínek. Ocenili jsme, že i venku u stánku bylo vychlazené. Potom jsme pokračovali po žluté značce po cyklistické trase kolem Loveckého zámečku do obce Lednice. Cestou jsme potkávali cyklisty i výletníky v turistických kočárech taženými koňmi.
Lázně Lednice
Cesta nás dovedla na kolonádu lázní, kde se nachází v nové budově také infocentrum. Vybavili jsme se informacemi a letáky. Prošli jsme po kolonádě a posadili ke stolku a osvěžili se zmrzlinovým pohárem v občerstvení, které se nachází na místě někdejšího zahradnictví. Od stolečku jsme měli výhled na amfiteátr, ve kterém se konají kulturní akce. Lázně Lednice využívají léčivý jodobromový pramen,který má svá naleziště nedaleko lázeňského domu Perla v hloupce 1250 m. Solanka je díky vysokému obsahu jódu jedním z nejkvalitnějších pramenů v celé evropě a díky chemickému složení připomíná silně mineralizovanou mořskou vodu. Jodobromová voda působí blahodárně na pohybový aparát, léčí cévní nemoci a gynekologické potíže.V sousedství lázeňského domu Perla se nachází i Spa Resort Lednice.
Odpočinek v akademické zahradě Zahradnické fakulty Medelovy univerzity
Cestou na nádraží jsme se zastavili v akademické zahradě zahradnické fakulty Medelovy univerzity. Zahrada byla otevřena v roce 2011. Kromě zahloubeného kruhového bowling green ležícího v jejím srdci si každý může projít jednotlivé kolekce rostlin od solitérních stromů, přes rostliny keřového patra, popínavé rostliny až po barevné květiny.
Nostalgická jízda motoráčkem Hurvínek do Břeclavi
Protože se zabýváme nostalgickými jízdami, nemohli jsme ke zpáteční cestě do Břeclavi nevyužít možnost svést se z Lednice historickým motoráčkem Hurvínek. Motoráček jezdí pravidelně o sobátách, nedělích a svátcích od 4. července do 6. září a 12. září 2020 pojede místo motoráčku nostalgický vlak tažený parní lokomotivou Skaličák.
Budova lednického nádraží byla postavena v roce 1901 a zaujala nás svojí barevnou fasádou. Za chvilku už přijel do nádraží červený motoráček M 131 Hurvínek s vlečným vagónem. Jízda do Břeclavi byla zajímavým zážitkem, z okna vláčku se před námi otvíraly výhledy na rybníky, projížděli jsme lesy, v dálce jsme viděli stavby Valtického areálu, kam se zase můžeme vydat příště. Přijeli jsme na hlavní trať a za chvilku vláček zastavil na nádraží v Břeclavi, kde jsme opět přestoupili na rychlík Vindobona a vydali se na zpáteční cestu do Prahy.
Díky dobrému vlakovému spojení prakticky bez přestupů jsme se dostali do poměrně vzdáleného místa, kde za jeden den jsme viděli zajímavostí, udělali si pěší výlet, projeli se lodí, vystoupali na Minaret, prohlédli si lázně a ještě se svezli nostalgickým motoráčkem.
Foto: Cysnews
