Site icon Cysnews

Komponovaný baletní večer Avant-Garde propojuje tři výrazné choreografy

Jana Bečková

Baletní soubor Národního divadla uvedl komponovaný večer Avant‑Garde, který propojuje tři výrazné choreografické osobnosti současného tance – Jiřího Kyliána, Roberta Bondaru a Marca Goeckeho. Všechny choreografie spojuje téma pohledu na čas, lidskou křehkost a proměnu. Pracují s tématem pomíjivosti, každá však jiným způsobem. 

Naše dojmy z představení

4Seasons

První část baletního představení otevřela choreografie Roberta Bondary 4 Seasons na hudbu Maxe Richtera (Nové čtvero ročních dob – rekompozice skladby A. Vivaldiho). Bondara v této choreografii rozvíjí motiv cykličnosti života: narození, vrchol, úpadek, smrt – a nový začátek. Vychází přitom z ročních období. Střídání jara, léta, podzimu a zimy připomíná koloběh lidského života. Všechno se neustále mění. Člověk se narodí jako čistý nepopsaný list a teprve časem sbírá zkušenosti, které na nás zanechávají stopy a záhyby. Zajímavě je řešena již úvodní scéna, kdy se objeví postava šedovlasé ženy, která z mlhy zvedne k letu  hejno bílých ptáků. Tato postava provází tanečníky po celou dobu. Tanec, který poté na jevišti sledujeme je moderní, a přesto jsme v něm vysledovali prvky klasického baletu. Vnímali jsme vztah mezi tanečníky, pohyb, který sledujeme na jevišti je výrazným dialogem. Tento dialog tanečníků velmi dobře dotváří scéna a světelný design. Hejno bílých ptáků se objeví na jevišti ještě v závěru představení.  

4Seasons

Po představení:

 

27´52″

Po přestávce jsme se „přeladili“ na trochu jinou choreografii Jiřího Kyliána, vycházející z preciznosti, hloubky a detailu, kde nic není nahodilé s názvem 27´52“. Název odpovídá  přesné délce trvání, přesně stanovenédobě, kterou tanečníci stráví na jevišti. Přestože název díla v sobě nese přesný čas, rozhodně jsme nesledovali, jak ubíhají minuty, protože nás vystoupení tří tanečních dvojic Červené, Žluté a Fialové zaujalo každičkým pohybem. Hudba Dirka Haubricha vznikla na míru k tomuto dílu a je zcela propojena s tancem. Dočetli jsme se o určité souvislosti s anekdotou, kterou J. Kylián s oblibou vyprávěl o člověku, prodávajícím malý ohrazený plácek jako „obrovskou zahradu“. Zahrádka byla sice malá, ale nekonečně vysoká – sahala až do nebe a také zvala k vykopávání pokladů ze země. Podobně se na jevišti podlaha i strop pohybují směrem vzhůru a dolů a stávají se tak vyjádřením životní nejistoty a neustálé změny. Přihlížíme odhalení křehkosti lidské existence ve spojení s pevným řádem vesmíru. Podobně, jako když vám někdo zlomyslně podtrhne koberec pod nohama, tanečníci se pohybují po nejisté půdě, která se s nimi pohybuje i mizí.

Po představení:

Lovebirds

Poslední taneční inscenace Lovebirds v choreografii Marca Goeckeho v sobě spojuje hudbu Bohuslava Martinů se skladbami Jamese Browna: V úplném úvodu je slyšet lidský hlas. Jedná se o úryvek interview s Jamesem Brownem vysílaného CNN. Tanečníci reagují na rytmus řeči pohybem. Řeč a jazyk se tak zde stávají choreografickým materiálem. Poté se střídá hudba Bohuslava Martinů z roku 1938 se skladbami Jamese Browna It´s a Man´s Man´s World a Living in America. Tanečníci se pohybují mezi těmito hudebními protipóly a choreografie a pohyb se těmto proměnám přizpůsobuje. Na jevišti se skupinky a páry scházejí a zase rozcházejí a vyprávějí si  své příběhy. Přesto však po celou dobu vnímáme neklid a napětí, jako by tanečníci chtěli před něčím utéci. Zaujaly nás také kostýmy tanečníků. Součástí obleku tanečnic byl korzet se vzorovanou částí vpředu a šněrováním na zádech a u tanečníků stejná součást oděvu byla oblečena opačně tedy se šněrováním na hrudi.

Po představení:

Avant‑Garde je odvážný a mimořádně silný a emotivní večer současného baletu, posouvající hranice toho, co můžete na jevišti  očekávat.  Je to výzva. Strávíte zde večer, který nutí přemýšlet.

Více informací naleznete ZDE 

Fotografie z představení: Serghei Gherciu

 

 

Exit mobile version