Když cesta je cíl….
Na Jadran po Evropě
Vydali jsme se na cestu k Jaderskému moři. Našim cílem bylo chorvatské městečko Poreč na poloostrově Istria. Trasa vedla z Prahy přes Mnichov, kde jsme míjeli rozsáhlé chmelnice. Z Mnichova jsme mířili do Tyrolska do městečka Jenbach, odkud vyjíždí dvě parní úzkorozchodné železnice. Nejstarší parní zubačka Achenseebahn, která končí v Maurach u jezera Achensee a další parní vláček na trati Zillertalbahn. Nádraží v Jenbachu je zajímavé tím, že se zde setkávají železnice tří rozdílných rozchodů. Jízda vláčkem parní ozubnicové trati byla velkým zážitkem, který nabízel výhledy na okolní kopce. Ve stanici Eben se vláček jedoucí z Jenbachu míjel s vláčkem vracejícím se od jezera Achensee.
Z páry na loď
Po příjezdu do konečné stanice můžete přestoupit na loď a užít si plavbu po jezeře. Jízdní řád lodi je přizpůsoben jízdnímu řádu vláčku. Navíc můžete využít kartu Achensee Erlebnis Card, která od dubna do října umožňuje jízdu sedačkovou lanovkou Rofanseilbahn, lanovkou Karwendel-Bergbahn, projížďku lodí po jezeře Achensee i jízdu parní zubačkou z Jenbachu do Maurachu. My jsme zvolili vycházku kolem jezera, které bylo plné kitesurfařů. Na promenádě kolem jezera vybízejí k odpočinku lavičky ve tvaru lehátek. Využili jsme větrovky, protože i když počasí bylo slunečné, vítr foukal čerstvý. V Maurachu poblíž dolní stanice lanovky Rofanseilbahn jsme vystoupali po schodech ke kapličce, odkud byl nádherný výhled na večerní jezero. Přenocovali jsme v městečku Maurach/Eben. Ráno jsme se vydali na krátkou procházku s prohlídkou kostelíka a Notburga Muzea. Světice Notburga je zřejmě zdejší patronkou, protože její sošky a obrazy jsme viděli na mnoha domech v městečku.
Notburga Ebenská
Notburga Ebenská byla služka v Rattenbergu v Tyrolsku. Římskokatolickou církví je uctívána jako světice. V osmnácti letech vstoupila do služby u pánů z Rattenbergu, kde se osvědčila jako velmi spolehlivá a pečlivá. Známá a příkladná byla však také její zbožnost. Žila velmi skromně a z toho, co jí tímto hospodařením zbylo, rozdávala chudým. Po smrti hraběte Jindřicha a jeho manželky nastoupila službu u jednoho statkáře ve vsi Eben (odtud její přízvisko Ebenská). Tento statkář jí umožňoval věnovat se od prvních nedělních nešpor (tedy od sobotního podvečera) až do konce nedělí jen a pouze modlitbám a skutkům zbožnosti.
Zdroj: Wikipedie
Pokračujeme k zámku u moře
Další trasa naší cesty vedla serpentýnami nádhernou krajinou tyrolských alp až k hraničnímu přechodu Passo Monte Croce Carnico, kde jsme se občerstvili v restauraci pod lopatkami větrné elektrárny. V blízkosti se nachází muzeum horských bojů 1915-18. Potom jsme sjížděli dalšími serpentinami po Strada statale 52 bis. Projížděli jsme vesnice a městečka a mířili jsme k zámku Miramare u Terstu. Zámek Miramare Je spojen s osobou rakouského arcivévody a pozdějšího mexického císaře Maxmiliána, mladšího bratra rakouského císaře Františka Josefa I. Maxmilián dal zámek Miramare postavit jako sídlo pro svoji rodinu. V současnosti slouží zámek jako muzeum, přízemí s původními interiéry je věnováno životu a době Maxmiliána a jeho manželky Charlotty, expozice v prvním patře je zaměřena na osobu vévody a generála Amedeo Aosty, který na zámku pobýval před druhou světovou válkou. V okolí zámku Maxmilián založil dendrologicky hodnotný zámecký park. V parku se také nachází menší zámek (Castelleto).
Po prohlídce interiéru zámku jsme si vychutnali výhledy na moře a procházku rozsáhlým parkem. Poté jsme odjeli do Terstu do hotelu poblíž centra města. Večer bylo v ulicích rušno, protože se zde konal běh amatérských běžců. Druhý den ráno jsme se vydali na prohlídku města. Nedaleko vlakového nádraží nás jako suchozemce pochopitelně zaujal přístav výletních lodí. Obešli jsme ho k majáku a cestou jsme minuli Aquapark u moře.
Prohlídka města Terst
Potom jsme od moře postupovali do středu města. Centrem jeje náměstí Piazza Unità d’Italia (náměstí Jednoty Itálie), na kterém se nachází množství paláců především z 19. století, včetně radnice (Palazzo del Municipio). Procházeli jsme kolem Grand Canale obklopeného kavárničkami, bistry a obchodůdky. Cestou jsme si prohlédli pozůstatky římského divadla, které se nachází na Via Mazzini. divadlo bylo vybudováno z cihel a kamene na svahu pomocí stupňovitých schodů. Nachází se zde zachovalé zbytky scény a divadelního jeviště, které bylo orientováno směrem k moři.Poté jsme zamířili k dominantě města, kterou je hrad San Giusto, v jehož sousedství se nachází katedrála San Giusto. Od roku 1930 je hrad majetkem obce, která jej využívá ji pro kulturní akce, přehlídky a dočasné výstavy. Od roku 2001 na hradbách Lalio hradu San Giusto sídlí Lapidario Tergestino, kde jsou umístěny všechny římské kamenné nálezy, které byly dříve vystaveny v zahradě Orto Lapidario. V současné době se v nejstarší části pevnosti zvané Kapitánův dům nachází expozice historických zbraní . Z hradeb se nabízí výhled na město a okolí. Vystoupili jsme do zvonice katedrály San Giusto a pod dvěma masivními zvony jsme shlíželi do okolí. Poté jsme prošli muzeum historických zbraní a lapidárium.
cesta z Tyrolska do Poreče
-Strada-statale-52-biz
Miramare-vodotrysk-v parku
Terst
Terst-před bazilikou San Giusco
Terst-sochy-zvonařů-
cesta-Tyrolskem
hrad-v-Itálii
