Poslední květnovou sobotu se konají tradiční Kyselské slavnosti. Udělejte si výlet nostalgickým motoráčkem k pramenům nejznámější české minerální vody. Využijte možnost se svézt i po vlečce firmy Mattoni, po níž běžně osobní vlaky nejezdí.
Kyselské slavnosti
Přijeďte na Kyselské slavnosti a svezte se nostalgickým vlakem. Historický motorový vůz Singrovka (M 240.0100) pojede v sobotu 25. května z Karlových Varů do Vojkovic nad Ohří a pak do obce Kyselka po vlečce firmy Mattoni.
Více informací naleznete ZDE
Program Kyselských slavností
http://www.obeckyselka.cz/aktuality/kyselske-slavnosti-2019
Lázně Kyselka
(německy Bad Gießhübl), starším jménem Kysibl, je komplex bývalých městských lázní v obci Kyselka u Karlových Varů v západních Čechách. Lázeňské budovy leží na jih od vlastní obce, na pravém břehu Ohře a severozápadním úpatí vrchu Bučina, tvořícího západní výběžek Doupovských hor. Právě v těchto lázních pramení slavná Mattoniho minerálka.
Existence zdejších pramenů byla známa už před staletími; první písemná zmínka je z roku 1522. K roku 1614 už je doloženo, že prameny byly ohrazeny a jejich okolí řádně vyčištěno. Za pití „Bukové kyselky“ se muselo platit. Až v roce 1687, kdy už bylo místo v širokém okolí dobře známo, povolila místní vrchnost, hrabata Černínové, svým poddaným kyselku popíjet zdarma. Počátky lázeňského využívání zdejších vydatných pramenů sahají do roku 1793, kdy nového držitele panství, hraběte Johanna Josefa Stiebara z Buttenheimu, napadlo minerální vodu vyvážet a zřídil tu proto továrničku na výrobu kameninových džbánků, do nichž se minerálka stáčela. Prodej místní vody byl o tři roky později zahájen ve Vídni, Praze i v samotných Karlových Varech.
První lázeňské budovy tu byly postaveny v letech 1826–34 Wilhelmem von Neubergem, manželem majitelky panství. Sláva lázní a chutné vody postupně rostla; r. 1852 sem přijel na návštěvu i řecký král Ota I. (Otto), na jehož počest bylo nazváno hlavní zřídlo.
Hlavní pramen si roku 1867 pronajal český podnikatel italsko-německého původu Heinrich K. Mattoni, který jej začal stáčet do skleněných lahví a vyvážet do celého světa (přes milion kusů už v roce 1876). Za zisky z prodeje vody Mattoni nakonec od Heřmana Černína z Chudenic roku 1873 lázně i s okolními pozemky zakoupil a následně velkoryse přebudoval a rozšířil. Postupně tu do své smrti postavil novou kolonádu, která zastřešila slavný „Ottův pramen“, dále budovy sanatorií (mezi nimi i „Švýcarský dům“), vodoléčebný ústav, hotely, restaurace, promenády, lanovou dráhu, kapli sv. Anny (1884), své monumentální sídlo („Zámeček“), vodní elektrárnu a budovy stáčírny. Nakonec do obce přivedl i železnici (1894), aby lázeňský klid nerušily povozy, rozvážející minerálku. Celkově za jeho éry lázně velmi rozkvetly a po jeho smrti už nikdy takové prosperity nedosáhly. Mattoniho potomci nicméně drželi tento majetek až do konce 2. světové války.
Zdroj: Wikipedie
