Cíl dnešního výletu jsme vybrali Jílové u Prahy. Z náměstí T.G.Masaryka jsme se vydali po modré turistické trase, která kopírovala naučnou stezku „Jílovské zlaté doly.“
Štola sv. Josefa a Sv. Antonína Paduánského
Cesta nás dovedla do obce Dolní Studené. Zde jsme sklesávali po pohodlné asfaltové cestě. Cestou nás zaujal Pramen sv. Prokopa, který vytéká z trubky pod úrovní cesty, kryté kovovou mříží. Cesta vedla podél Studeneckého potoka až ke Štole sv. Josefa. Štola svatého Josefa je jedním z mnoha důlních děl významné části jílovského zlatonosného revíru – Kocourském žilném pásmu. Štola je zakreslena na jedné z nejstarších dochovaných map jílovského regionu z roku 1730. Není tedy vyloučeno, že těžařské společnosti, pracující zde v 18. století, pokračovaly ve starém důlním díle, možná již z doby předhusitské. Nejslavnější období těžby, s velkým rozsahem důlních prací, bylo ve 14. století. Původní štola se později rozrostla v důlní dílo, jehož přesný rozsah ani historie nejsou přesně známy. V současnosti je zpřístupněno 200 m chodeb s expozicí o těžbě zlata v okolí. Nás zaujaly vstupy do štol, které se nacházejí ve svahu několik metrů po chodníku od dřevěného stánku, ve kterém je pokladna.
O několik metrů níže na protější straně cesty poblíž další studánky jsme si prohlédli vstup do další štoly Sv. Antonína Paduánského. Hned vedle vstupu do štoly zaujme soška světce. Ve štole se pravděpodobně těžila zlatá ruda již v předhusitské době, v letech 1753-54 byla těžba obnovena. Prohlídková trasa je umístěná ve dvou úrovních, propojených systémem žebříků. Vzhledem k teplotě uvnitř štoly a charakteru prohlídky se návštěva doporučuje jen přiměřeně fyzicky zdatným osobám.
Železniční viadukt Žampach
Poté co jsme opustili vstup do štoly Sv. Antonína Paduánského užasli jsme nad majestátnou stavbou železničního viaduktu Žampach. Přes Kocourskou rokli se vypíná sedm kamenných oblouků, nahoře ve výšce 41 m jsme si všimli letopočtu 1899. Žulový most se sedmi oblouky a rozpětím 12 metrů je nejvyšším kamenným železničním mostem v České republice, podle některých zdrojů mu připadá také evropské prvenství. Most má sedm oblouků, z nichž nejvyšší dosahuje výšky 41,73 metrů nad roklí Kocour. Jeho celková délka se je 109 metrů a šířka 5,77 metrů. Na stavbě se podíleli dělníci z celé Evropy, zejména z Itálie. První vlak po něm projel 1. května 1900.
Poté co jsme obdivovali důmyslnou a skvěle provedenou stavbu jsme pokračovali po cestě podél řeky Sázavy, ve které se krásně odrážely sluneční paprsky. Na rozcestí, kdy cesta pokračovala po zelené turistické značce směrem zpět do Jílového jsme se ještě zastavili u „hladového okénka“ restaurace hotelu Troníček. Vynikající bramborová polévka s houbami nás skvěle zahřála a posilnila na další cestu, která stoupala místy docela prudce do svahu. Znak známé značky Harley Davidson na fasádě štítu hotelu prozrazuje, že se jedná o místo oblíbené motorkáři.
Zelená turistická značka nás dovedla k železniční stanici a odtud už jsme po silnici pokračovali zpět do města na náměstí. Zde se nachází Regionální muzeum, které bylo bohužel v současné době uzavřeno. Na náměstí nás zaujala budova radnice s věžními hodinami a kostel Sv. Vojtěcha.
Jílové u Prahy
Jílové u Prahy leží asi 20 km jižně od Prahy v kopcovité krajině 3 km od pravého břehu Sázavy. Ve středověku zde byly významné zlaté doly.
Původem to byla hornická osada ze 13. století, kterou vysadil lokátor Eberhard na městečko s kamenným kostelem sv. Mikuláše, který byl po roce 1623 přesvěcen na sv. Vojtěcha. Do druhé třetiny 13. století se vztahuje zpráva kronikáře Františka Pražského o hroudě zlata, darované králi Václavovi I. První datovaná zpráva o městečku Jílovém, zástavní listina Oldřicha Zajíce z Valdeka pochází z 13. září 1331. Ve druhém desetiletí 14. století se Jílové připomíná již jako „královské zlatohorní město“, když zde král Jan Lucemburský dal razit zlatý dukát. Později bylo městečko zastavované různým šlechticům. Privilegiem krále Karla IV. (kolem roku 1350) bylo potvrzeno Jílové u Prahy jako královské město a ražba zlatých dukátů pokračovala. Těžba zlata pokračovala v omezené míře až do roku 1968, kdy byl poslední důl jako nerentabilní uzavřen.
Štola Sv. Antonína Paduánského
Po úpadku těžby v období husitských nepokojů došlo v oblasti Jílovského zlatonosného revíru k jejímu opětnému oživení až na přelomu 17. a 18. století. Středem pozornosti se stalo zejména Kocourské pásmo. Těžaři knížete Josefa Viléma Fürstenberga v polovině 18. století pracovali v okolí Starokocourské štoly. Jedním z takto znovu otevřených starých důlních děl byla štola sv. Antonína Paduánského, kde se pracovalo v letech 1753 a 1754. Uvádí se, že během těchto prací horníci nalezli staré dílo hluboké 22 láter (přibližně 40 metrů), ale protože nenašli nadějnou žilovinu, v práci dále nepokračovali a štolu opustili. Od té doby byla štola nepřístupná. Po 250 letech, v období let 2005 – 2007, provedli pracovníci státního podniku Diamo zabezpečení štoly. Poté byla práva a povinnosti k této štole převedena na Regionální muzeum v Jílovém u Prahy, které od roku 2008 štolu sv. Antonína Paduánského zpřístupnilo veřejnosti. Prohlídková trasa je vedena ve dvou úrovních, spojených systémem sedmi žebříků a povalů v původním úzkém komíně. Důlní chodba není osvětlena, návštěvníci zde musí použít hornické lampy, jimiž jsou vybaveni před vstupem do štoly. Návštěva tohoto starého důlního díla tak představuje unikátní zážitek, zároveň však ji nelze doporučit osobám se zdravotním handicapem. Prohlídková trasa je výjimečná nejen v oblasti Jílového, ale i mezi ostatními zpřístupněnými důlními díly v České republice. Velikost dobývek je ze všech tří štol, které jsou ve správě jílovského muzea, největší. Délka chodby je kolem 170 metrů. V zadní, veřejnosti nepřístupné části štoly, profil a rozměry chodeb horního patra napovídají, že se jedná pravděpodobně o stopy původního, mnohem staršího dolu. Mezi zajímavosti štoly patří i několik „jezírek“, což jsou pozůstatky původního hloubení, později zalitého vodou.Štola se nachází zhruba 100 metrů níže od vstupu do štoly svatého Josefa, v jejíž pokladně se prodávají vstupenky a půjčuje vybavení i pro vstup do štoly sv. Antonína Paduánského. Vstup do štoly je vzdálen cca 200 metrů od Žampašského viaduktu, k němuž vedou značené cesty od železniční stanice Jílové na trati z Prahy do Čerčan. Údolím Kocour kolem vstupu do štoly prochází naučná stezka Jílovské zlaté doly.
Zdroj: Wikipedie
Foto: JB Cysnews
