Betlém je částí města Hlinsko v okrese Chrudim. Jedná se o památkovou rezervaci lidové architektury na pravém břehu řeky Chrudimky. Objekty jsou v majetku České republiky a jejich správu a zpřístupnění veřejnosti zajišťuje Národní památkový ústav.
Do Betléma k řece Chrudimce
Na naší zastávce ve městě Hlinsko jsme se vypravili na vycházku podél řeky Chrudimky. Na pravém břehu nábřeží se nachází soubor lidových staveb Betlém. Jedná se o původní domky řemeslníků, tkalců a dělníků z továren z 18. a 19. století. My jsme zde byli v době, kdy objekty byly z důvodu opatření v souvislosti s Covid-19 uzavřeny, přesto vycházka po nábřeží a mezi roubenými chaloupkami byla velmi příjemná. Restaurace U svatého Huberta umístěná v jedné z roubenek byla zavřená, ale občerstvení formou okénkového prodeje nabízí do 14 hodin Jídelna Mandala v růžové chaloupce na nábřeží a v těsném sousedství si můžete koupit kávu, čaj a pečivo u okénka v Café Mandala. Posadili jsme se na lavičku na nábřeží a na protějším břehu řeky nás zaujala skupina vyřezávaných soch. Když jsme na sluníčku u řeky dopili kávu , přešli jsme po lávce, abychom si sochy prohlédli z blízka. Představovaly figury z tradičního svátku Masopustu. Nedaleko od skupinky dřevěných masopustních postav a postaviček nás zaujala vyřezávaná dřevěná lavička. Dřevěné sochy a unikátní lavička zde nebyly náhodou. Každoročně se totiž v Hlineckém Betlému konají Dny dřeva – celorepublikové setkání řezbářů, kteří divákům předvádějí vyřezávání soch motorovou pilou. Součástí akce bývá jarmark a bohatý doprovodný program.
My jsme sice přijeli v době,kdy se zde tato akce nekonala, ale přesto jsme si při procházce mezi roubenými chaloupkami mohli vychutnat vůni dřeva, protože na jedné z chalup prováděli řemeslníci výměnu šindelů na střeše. Naštípané šindele zabalené do rolí, ve kterých byly připraveny k položení na střechu krásně voněly a pozorovat zručné řemeslníky při práci byl velmi zajímavý zážitek. Až přijedeme někdy v létě, určitě se rádi ubytujeme v Penzionu Betlém,který se nachází v jedné z roubenek.
Betlém v Hlinsku
Roubené domky začali stavět drobní řemeslníci od poloviny 18. století. Obyvatelstvo se zabývalo především hrnčířskou výrobou, koncem 19. století pak převládlo tkalcovství. Od první třetiny 20. století zde získávali obydlí především tovární dělníci. Díky souhře historických souvislostí si tato část města udržela původní výstavbu a urbanistickou strukturu až do 80. let 20. století.
Od roku 1989 je Betlém spravován v rámci Souboru lidových staveb Vysočina. V roce 1993 mohly být veřejnosti zpřístupněny první objekty. Roku 1995 získala část Betléma status památkové rezervace. Oprava celého komplexu byla završena v roce 2012.
Domky se sedlovou střechou jsou převážně roubené. Vyzdívaly se jen části u pece. Interiér má běžné členění. V průčelní části je prostorná světnice, za kterou následuje síň s černou kuchyní a komora. Připojen mohl být i chlívek nebo malá stodola.
Zpřístupněné roubené domky návštěvníkům nabízejí prohlídku obydlí a dílny tkalce, hračkáře, ševce, pilníkáře i dělníka z továrny.
Stavebním materiálem bylo hlavně dřevo, zdila se pouze část kolem topení. Domky byly přízemní, se sedlovou střechou. Původní střešní krytina byl šindel ze smrkového dřeva, později tzv. lepenka. Uvnitř byla většinou jedna velká místnost – světnice, dále síň s černou kuchyní a komora. Součástí některých stavení byl chlívek pro ustájení dobytka nebo stodůlka pro uchování zemědělských plodin. Domky byly ozdobeny nápisy na záklopových prknech, barvy okenních rámů a dveří byly většinou velmi nápadné, zářivé. V polovině 19. století bylo odkryto roubení a spáry mezi nimi se vymazávaly zdícím materiálem a bílily. Koncem století se stěny natíraly vápenným nátěrem rozličných barev – bílou, modrou nebo růžovou. Také začalo přibývat zděných stavení. Mnoho domků bylo postupně zrenovováno.
Objekty v majetku České republiky byly v roce 2012 revitalizovány, část zpřístupněna veřejnosti, s expozicemi týkajícími se života na Hlinecku v některých objektech pravidelné výstavy – sezónní i celoroční. Expozice Betlém dříve částí Souboru lidových staveb Vysočina pod Územní památkovou správou na Sychrově v rámci Národního památkového ústavu, s účinností od 11. prosince 2018 součástí Muzea v přírodě Vysočina, organizačně začleněného do Národního muzea v přírodě.
Zdroj: Wikipedie
Hlinsko
První písemná zpráva pochází z roku 1349, z období vlády Karla IV., pravděpodobně za vlády krále Václava IV. bylo městečkem, v roce 1598 postavena původní radnice. Status (postavení) města získalo v roce 1834 a v roce 1850 byla radnice přestavěna do současné podoby. Symboly města zapsané v Registru komunálních symbolů tvoří znak, polovina koně v kroku s modrou uzdou v červeném poli.
Název města odvozen od slova „hlína“ ve horniny jílovitého typu nacházející se v sedimentech údolní nivy řeky Chrudimky. Jílovitá hlína byla těžena pro svoji kvalitu k výrobě hliněných nádob a také později pro cihlářskou výrobu (např. v letech 1910–1933 cihelna při Poličské ulici). V českém prostředí se název postupně vyvíjel (k roku 1073 uvedena osada Hlína, ve 13. století Hlinské) a ustálil se do podoby Hlinsko.
První historická zmínka o Hlinsku (rok 1349) se vztahuje k panství Rychmburk (v té době Vartenberkové, později Páni z Pardubic, z nich např. Smil Flaška z Pardubic), od znaku Pánů z Pardubic pochází původní městský znak, vyobrazený např. na městském pečetidle používaném ještě v 18. století. Ve 14. století století získalo město rychtářský úřad. Z roku 1413 pochází zmínka o Hlinecké tvrzi, v současnosti je nejstarší stavbou v centru města (ulice U tvrze čp. 295). Narůstající počet obyvatel vyžadoval vyšší zemědělskou produkci pro jejich obživu, v zemědělství se proto zavádí tzv. trojpolní systém umožňující vyšší výnosy zemědělských plodin. Zemědělské obdělávání kamenitých polí vyžadovalo nové nářadí, jeho podstatou byly železné části, z roku 1499 pochází např. zmínka o hamru na železářskou výrobu v Koutech (části Hlinska).
V polovině 16. století vzrůstá obchod mezi osídlenými oblastmi Čech, král Ferdinand I. zřídil královské celnice, v Hlinsku v bývalé Hlinecké tvrzi. Městem procházela stará kupecká cesta, zakreslená v Klaudiánově mapě z roku 1518, nejstarší tištěné mapě Čech. V důsledku přírodních poměrů Hlinecka se těžilo dřevo a také kámen pro stavby obydlí a dopravních cest. V 17. století se při lámání kamene začínal používat střelný prach (v Evropě známý od 14. století).
V roce 1718 koupil rychmburské panství rod Kinských, vzrostla těžba dřeva, také pro výrobu dřevěného uhlí potřebného pro železářské a sklářské hutě v okolí Hlinska. Od poloviny 18. století se zvýšilo pěstování lnu, zpracováním získávána příze a z ní se produkovaly tkaniny, nejdříve na domácích tkalcovských stavech. Domácím pracovníkům a řemeslníkům byla pro stavbu obydlí vymezena lokalita na pravém břehu Chrudimky, později nazvaná Betlém pro vzhled souboru rozmanitých lidových staveb. V okolí Hlinska další původní i přenesené lidové stavby z oblasti Českomoravské vrchoviny (tzv. Českého Horácka) soustředěny na Veselém Kopci, původní též v Dřevíkově, Svobodných Hamrech a Možděnici (částech obce Vysočina).
Zdroj: Wikipedie
Foto: JB Cysnews
S městem Hlinsko je také spojeno několik známých značek:
Obchodní značka ETA náleží výrobkům elektrospotřebičů, od roku 1996 je také názvem akciové společnosti. Elektrotechnickou výrobu v Hlinsku zahájila akciová společnost ESA v roce 1943 produkcí elektrických žehliček, po roce 1945 výrobní program rozšířen o vařiče, teplomety aj. V roce 1948 společnost znárodněna a začleněna do národního podniku Elektro-Praga jako závod. Výroba se rozšířila o vysavače, staly se hlavním výrobním programem. V roce 2012 výroba elektrospotřebičů v Hlinsku ukončena.
Mlékárna Hlinsko
Založena v roce 1939 společností Nestlé, v roce 1943 zahájen provoz, orientace na sušené a zahuštěné mléko, máslo a sušené podmáslí. V roce 1949 se stal vlastníkem československý stát, od roku 1964 výrobky označovány obchodní značkou Tatra, stala se tradiční českou obchodní značkou. Nabídka postupně rozšířena o kondenzovaná a trvanlivá mléka.Po privatizaci od roku 1993 pod názvem Mlékárna Hlinsko s.r.o., výroba rozšířena o smetany, zmrzliny, ledové tříště a od roku 2015 o tvarohy. Společnost získala deset ocenění národní značky pro domácí potraviny KLASA, mezi výrobky například produkty označené Kravík, zahuštěna smetana, Caffe Latte, Lascato, Espresso, Pikao, Jesenka a další. Od října 2011 vlastníkem AGROFERT, a.s., od května 2012 mlékárna transformována na akciovou společnost.
Pivovar Rychtář
V roce 1913 založen pod názvem Společenský pivovar, v roce 1948 znárodněn a začleněn do národního podniku Východočeské pivovary se sídlem v Hradci Králové . Vařila se piva výčepní, světlý ležák, tmavé pivo „Hlinecký granát“, roce 1981 stočena první láhev světlého ležáku RYCHTÁŘ 12°. Pivovar v roce 1996 privatizován. od listopadu 2013 součást pražské akciové společnosti Pivovary Lobkowicz Group. Pivo Rychtář je vařeno tradičním dvourmutovým způsobem, kvasí v otevřených spilkách a leží v ležáckých tancích. Pivo vyráběné s respektem k tradičnímu řemeslu tak ocení především skuteční pivní znalci. Pivo Rychtář je tradičně vařené pivo, chmelené hlávkovým žateckým chmelem.
