Když člověk řídí téměř každý den, začne si po nějaké době všímat věcí, které možná běžný řidič tolik neřeší. Nejde už jen o to, jestli auto dobře vypadá nebo jaký má výkon. Začnete vnímat, jak se vám do něj nastupuje, jak se v něm orientujete, jestli vás po několika hodinách za volantem nebolí záda, jak dobře vidíte při parkování nebo jestli vám moderní asistenti skutečně pomáhají, místo aby vás neustále rušili. Za volantem jsem už vyzkoušela poměrně dost různých aut, takže mě jen tak něco nepřekvapí. O to víc mě ale baví auta, která si na nic nehrají a jednoduše fungují. A přesně tak na mě zapůsobila Honda HR-V Advance Sport. Na první pohled je to SUV, které se nesnaží být přehnaně robustní. Naopak působí elegantně, moderně a zároveň trochu sportovně. Jeho proporce mi přijdou jako příjemný kompromis pro někoho, kdo nechce jezdit v malém městském autě, ale zároveň nepotřebuje obrovské SUV. A právě velikost je jedna z věcí, která mi na HR-V sedla.
Za volantem se člověk rychle zabydlí
První věc, kterou na autech při testování řeším, je místo řidiče. Možná je to tím, že v autě trávím nějaký čas skoro každý den, ale ergonomie je pro mě stejně důležitá jako samotný motor. Vyšší posed je příjemný především ve městě. Člověk má dobrý přehled o dění kolem auta a zároveň nemá pocit, že sedí někde „nad autem“. Volant dobře padne do ruky a ovládací prvky jsou rozmístěné tak, že člověk nemusí během jízdy přemýšlet, kde co hledat.
Velmi mě potěšilo také celkové zpracování interiéru. Nepůsobí přeplácaně a Honda se nesnaží všechno schovat do dotykových obrazovek. Některé věci zůstávají řešené klasickými ovladači, což při jízdě oceňuji. Když potřebuju upravit klimatizaci nebo jinou základní funkci, nechci během jízdy lovit správnou položku v menu.
A potom je tu samozřejmě displej infotainmentu. Devítipalcový Honda CONNECT funguje jako takový tablet na palubní desce a pro mě osobně je to jedna z věcí, které dělají každodenní používání auta příjemnější. Nejde jen o samotný vzhled obrazovky. Důležité je, že máte přehled o navigaci, médiích a dalších funkcích auta přímo před sebou a nechybí ani podpora Apple CarPlay.
Parkování? Tady si Honda zaslouží pochvalu
Pokud bych měla vybrat jednu oblast, ve které mě HR-V bavilo opravdu hodně, je to parkování. A možná právě tady se ukazuje, jak moc se za poslední roky posunula technologie v autech. Parkovací senzory jsou dnes už prakticky samozřejmostí, ale když se k nim přidá kamera a možnost sledovat okolí auta z více úhlů, dostává řidič mnohem lepší přehled.
U HR-V jsem si kamerový systém oblíbila především při parkování do užších míst. Člověk nemusí spoléhat pouze na zrcátka a odhad vzdálenosti. Obraz z kamer poskytuje další kontrolu toho, co se děje kolem vozu. A přesně tohle je pro mě technologie, která má smysl. Ne proto, aby auto působilo „chytře“, ale proto, že vám reálně usnadní každodenní život.
Když přijíždím na parkovací místo a kolem jsou další auta, sloupky nebo nízké překážky, ocením každý centimetr přehledu navíc. Parkovací senzory vpředu i vzadu jsou v tomto případě skvělým pomocníkem a kamera celý proces ještě zpříjemňuje.
Hybrid, který nevyžaduje žádné přemýšlení
Honda HR-V je vybavena hybridním pohonem e s benzinovým motorem 1,5 litru a automatickou převodovkou. A právě jednoduchost celého systému se mi líbí. Nejsem typ řidiče, který chce během jízdy neustále přemýšlet nad tím, co přesně se pod kapotou děje. Chci nastartovat a jet. A přesně to HR-V umožňuje.
Ve městě je hybridní charakter auta příjemně znát. Rozjezdy jsou klidné a auto působí lehce. Při běžném popojíždění v kolonách člověk ocení především plynulost. Naopak když potřebujete najet na rychlejší silnici nebo předjíždět, máte k dispozici dostatek výkonu na běžné každodenní cestování.
Nečekejte samozřejmě sportovní SUV, které vás zatlačí do sedačky při každém sešlápnutí plynu. A podle mě ani nemusí. HR-V je auto, které se snaží být hlavně příjemným společníkem na každý den.
Bezpečnost jako další pár očí
Jako mladá řidička možná vnímám bezpečnostní systémy trochu jinak než někdo, kdo auto bere čistě jako dopravní prostředek. Nechci, aby za mě auto řídilo, ale rozhodně ocením, když mě dokáže upozornit na situaci, které jsem si včas nevšimla.
Honda HR-V má systém Honda SENSING, který zahrnuje celou řadu asistenčních funkcí. Patří mezi ně například varování před čelní srážkou, systém pro udržování v jízdním pruhu, rozpoznávání dopravních značek, adaptivní tempomat nebo sledování mrtvého úhlu.
A právě mrtvý úhel je funkce, kterou bych pochválila zvlášť. Při jízdě ve městě, na víceproudých komunikacích nebo při změně jízdního pruhu je příjemné vědět, že máte ještě jednu kontrolu navíc. Neberu tyto systémy jako náhradu pozornosti řidiče. Naopak. Beru je jako další bezpečnostní vrstvu. Řidič musí pořád sledovat provoz, ale auto mu může v některých situacích pomoct.
Auto, které myslí i na každodenní pohodlí
Při testování mě baví i drobnosti, které na první pohled nejsou tak důležité. Třeba bezdrátové nabíjení telefonu. Zní to jako maličkost, ale pokud v autě trávíte hodně času, rychle si na něj zvyknete.
Telefon jednoduše odložíte na místo k tomu určené a nemusíte řešit kabely. Podobně jsem ocenila vyhřívaný kožený volant nebo vyhřívaná přední sedadla. Jsou to přesně ty prvky, které možná nepotřebujete při každé jízdě, ale když je jednou máte, nechcete se jich vzdát.
Praktická jsou také zadní sedadla, která Honda řeší svým systémem Magic Seats. Díky němu lze interiér přizpůsobit tomu, co zrovna potřebujete převážet.
A právě praktičnost je podle mě jedna z nejsilnějších stránek tohoto auta. HR-V není obrovské SUV, ale nepůsobí stísněně. Zároveň nabízí zavazadlový prostor, který lze díky variabilitě interiéru dobře využít.
Jak se mi s ní jezdilo?
Nejvíc mě na HR-V bavilo to, že jsem po pár kilometrech přestala řešit samotné auto a začala si jednoduše užívat jízdu. A to je podle mě jeden z nejlepších komplimentů, který můžu autu dát.
Řízení je příjemné a předvídatelné. Auto nepůsobí nervózně, ale zároveň není tak měkké, aby člověk měl pocit, že se v zatáčkách příliš naklání. Ve městě se s ním dobře manévruje a na delší cestě zase oceníte pohodlí.
Výhodou je také automatická převodovka. Ve chvíli, kdy člověk každý den absolvuje městský provoz, kolony a neustálé rozjezdy a zastavování, je automat zkrátka příjemnější.
A přestože mám ráda auta, která umí být zábavná, u HR-V jsem si uvědomila, že zábava za volantem nemusí vždy znamenat vysoký výkon. Někdy je zábava právě v tom, že auto funguje tak, jak očekáváte.
Závěr
Honda HR-V Advance Sport e na mě působí jako auto pro řidiče, který nechce dělat kompromisy mezi praktičností, technologií, pohodlím a vzhledem.
Jako čtyřiadvacetiletá řidička, která je za volantem téměř každý den a už měla možnost vyzkoušet řadu různých aut, bych ji označila za jedno z těch aut, do kterých se člověk velmi snadno dostane. Nezahlcuje vás zbytečnostmi, ale zároveň nabízí dostatek moderních technologií.
Nejvíce bych vyzdvihla právě kamerový systém, parkovací senzory, přehledný infotainment, bezpečnostní asistenty a celkovou jednoduchost ovládání. Oceňuji také hybridní pohon, který je příjemný zejména při každodenním městském provozu.
A možná nejdůležitější je pro mě to, že Honda HR-V nepůsobí jako auto, které se snaží za každou cenu přesvědčit, že je nejlepší. Prostě si sednete, nastavíte si sedačku, připojíte telefon, nastartujete a jedete.
Hodnocení: 8/10
