Česká atletika se v posledních letech propadá mezi sporty, které nezískávají pravidelně medailová místění na vrcholných šampionátech a pomalu ztrácí své pozice na evropském i světovém poli. Přeložení letošního halového Mistrovství světa v Číně na rok 2021 bude mít velice špatný vliv na výsledky české atletiky v roce 2020.
Co nás čeká a co nás nemine v roce 2020?
Pro českou atletiku je letošní rok velice náročný a hlavním vrcholem, kde jsme měli velkou šanci na medaili bylo halové Mistrovství světa v Číně. Podle mých odhadů to měl být optimistický start do roku, kdy nás čekají Olympijské hry a Mistrovství Evropy. Český atletický svaz již delší dobu sází na náhodně přivezené medaile a na dlouholetých oporách, které při dobré formě jsou schopny přivézt medaili. Tak tomu mělo být v Nanjingu. Neexistuje žádná dlouhodobá koncepce a náhlý odchod po deseti letech Tomáše Dvořáka z pozice šéftrenéra ukazuje na dlouhodobou nekoncepčnost.
Mistrovství světa v atletice 2019 Doha – Startovní listiny českých atletů a výsledky
Podle našich předpokladů česká atletická reprezentace na Olympijských hrách v Tokiu nezíská žádnou medaili a bude pouze bojovat o finálová umístění. Tato kritika nesměřuje do řad atletů, protože každý z atletů se snaží podat maximální výkony, směřuje do řad činovníku Českého atletického svazu a do řad oddílů. V současné probíhající halové sezoně si můžeme připomenout memoranda o stavbách hal v Brně, Pardubicích a v Praze, která jsou již dávno zapomenuta a žádné nové haly se nestaví, krom jediné, a to v Ostravě, jenž byla postavena v nedávných letech.
Zázemí českých atletů a budoucnost české atletiky
Za posledních šest let jsme projeli mnoho stadionů v České republice a zúčastňovali se mnoha šampionátů. Musíme konstatovat, že atletika jako taková v mnohých místech zůstává na úrovni 80. let minulého století. To mluvíme o zázemí stadionů a o samotných stadionech. Nedokáže nabídnout novým mladým adeptům atletiky to, co ostatní sporty, a proto členská základna klesá a s ní i výkonnost atletů. Celá česká atletická reprezentace je postavena na atletech ze dvou velkých oddílů: Dukla Praha a Olymp Praha. Za nimi v závěsu můžeme mluvit o USK Praha, kde však je minimum reprezentantů, tedy česká atletická reprezentace těží z podpory Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra. Stačí se podívat na medailisty za posledních deset let.
K nekoncepčnosti svazové politiky je také mnoho českých atletů trénujících pod zahraničními trenéry, v již probíhající sezoně přestupy atletů k jiným trenérům, a dlouhodobé vyklízení z pozic na vrcholných atletických závodech jako je např. série Diamantová liga. Zde můžeme podpořit tento výrok jasnými statistickými čísly, které ukazují nižší sledovanost stránek s atletickou tématikou.
Můžeme zde položit tedy otázku, jaká je koncepce českého atletického svazu ve výhledu do budoucnosti a jaká je spolupráce s výše jmenovanými oddíly, které dodávají největší procento reprezentantů. Proč tedy oddíly podporované Českým atletickým svazem z dotačních programů pro sportovní činnost negenerují reprezentanty a proč tedy další oddíly v celé republice nemají podmínky srovnatelné s oddíly Dukla Praha a Olymp Praha.
Závěr:
Vždy se najde někdo, koho atletika baví a bude ji dělat ne pro olympijské medaile a pro umístění na světových šampionátech, ale pro radost ze sportu. Proto se nebojím o to, že nebudou noví, mladí atleti, nebojím se o to, že tento sport v České atletice skončí, ale chci těmito řádky vyburcovat lidi, kteří jsou odpovědní za podporu těchto výše uvedených atletů, aby se z nich v pozdější době mohli stát reprezentanti, a poskytovat jim zázemí. Žádný sportovní svaz nebyl řízen proto, aby direktivně řídil nadšení sportovců a svazoval je mnoha předpisy, tyto orgány jsou určeny pro koordinaci a zaštitování samostatných atletických oddílů a poskytování zázemí. To v České republice v posledních letech neexistuje.
Dle ekonomických ukazatelů zveřejňovaných na stránkách ČAS finanční prostředky do české atletiky jsou dostatečné. Jen zřejmě špatným způsobem rozdělovány.
