Lokomotiva řady 423.0 je tendrová parní lokomotiva pro místní dráhy. Byla vyráběna v První českomoravské továrně na stroje v Praze (později ČKD) a v menších počtech i v Adamovských strojírnách a Škodových závodech pro Československé státní dráhy. Její výroba proběhla s přestávkami v letech 1921–1946 a celkem vzniklo 231 kusů. Po roce 1918, kdy většina místních tratí přešla pod státní dráhy, byly pod ČSD převedeny i lokomotivy, které sloužily v dopravě na lokálních tratích. Protože různorodý lokomotivní park se jevil z hlediska provozu a údržby ekonomicky nevýhodný, rozhodly se jej státní dráhy sjednotit pořízením nových lokomotiv řady 423.0, kterými by starší stroje nahradily. Jednalo se o lokomotivy nové konstrukce, vycházející ze starší řady 422.0 a dalších typů. Byly určeny k dopravní obsluze místních tratí s lehkým železničním svrškem a zajišťovaly zde jak nákladní, tak i osobní dopravu.
Parní lokomotiva zvaná Velký Bejček
Pro svou nenáročnou obsluhu i spolehlivost byly lokomotivy v provozu velmi oblíbené a získaly přezdívku „Velký bejček“.
Nově vzniklé Československé státní dráhy (ČSD) po roce 1918 zdědily původem rakouské lokomotivy mnoha typů. Na hlavních tratích byla velká rozmanitost lokomotiv řešena nejprve objednáním nových lokomotiv řady 365.0, které později doplnily výkonné lokomotivy řady 387.0 („Mikádo“). Také vedlejší tratě se dočkaly obnovy lokomotivního parku. Začátkem dvacátých let přišel návrh na konstrukci zcela nové lokomotivy, která pak nahradila širokou paletu starších strojů. Vývoj a výroba byly zadány První českomoravské továrně na stroje v Praze . Konstrukce nové lokomotivy navazovala na stávající řadu 422.0, některé prvky byly inspirovány také lokomotivní řadou 524.1 a dalšími typy. První dodávka v počtu čtyř lokomotiv se uskutečnila v roce 1921 a po zkouškách výroba pokračovala. V období od ledna do června 1922 státní dráhy převzaly 26 kusů těchto lokomotiv. Lokomotivy čísel 11–20 byly vybaveny malotrubným přehřívačem páry. V roce 1922 proběhly na trati z Prahy do Dobříše zkoušky, během kterých se porovnávaly vlastnosti nových strojů s vlastnostmi lokomotiv na mokrou páru. Stroj na přehřátou páru se jevil jako výkonnější i úspornější. Dodatečně byly proto i první vyrobené lokomotivy rekonstruovány pro provoz na přehřátou páru.
Již po zavedení do provozu se staly stroje řady 423.0 významnou posilou na lokálních drahách a díky nim bylo možné vyřadit některé staré typy rakouských lokomotiv, často pocházejících ještě z 19. století. Byly to lokomotivy univerzální, ale vzrůstající provoz motorových vozů ve třicátých letech je odsunul spíše do oblasti nákladní vozby. Nebylo však výjimkou vidět tyto lokomotivy v osobní dopravě ještě po roce 1960. Vzhledem k velkému počtu dodaných strojů v průběhu let sloužily na mnoha místních drahách také na Slovensku.
Mezi lety 1938–1945 musely ČSD své stroje předat německým říšským drahám a také přechodně existujícím Českomoravským drahám. Devět lokomotiv původem ze Slovenska získaly též maďarské MÁV.
Vyřazování lokomotiv
Po válce se stroje vrátily do provozu v obnoveném Československu a sloužily stále na stejných výkonech, zastoupených především nákladní dopravou na vedlejších tratích. Od šedesátých let začalo pozvolné vyřazování, zejména nejstarších lokomotiv. Poslední stroje dosluhovaly na místních výkonech, jako byly pracovní vlaky, posun v depech, nebo vytápění parou v zimním období. Některé stroje také sloužily v provozu na průmyslových vlečkách, kam byly odprodány. Jako poslední zrušená lokomotiva této řady je vedena břeclavská 423.086. Byla odstavena na jaře 1980. Krátce zůstala v provozu ještě lokomotiva 423.041 v Ostravě. Nebyla ale zrušena, natož rovnou převedena do stavu historického vozidla.
Provozní vozidla u ČD
423.009 – Česká Třebová (v opravě)
423.041 – Valašské Meziříčí
Zdroj Wikipedie
