Spolek Projekt Šance si v těchto dnech připomíná 25. výročí od svého založení. Za toto čtvrtstoletí pomohl stovkám „dětí ulice“ – mladým lidem, kteří pocházejí z rozvrácených rodin nebo kteří po ukončení pobytu v dětském domově skončili na ulici. A to doslova bez ničeho: bez příbuzných, bez přátel, bez práce, bez peněz. Mnozí z nich se proto stali obětí komerčního sexuálního zneužívání a obchodování s lidmi. Zakladatel a předseda spolku László Sümegh říká: „Pomáháme nejchudším z nejchudších – českým ,dětem ulice‘. Přestože je naše pomoc o emocích, soucitu a lidské laskavosti, z dlouholeté zkušenosti víme, co mladí lidé na ulici postrádají především. Není to ani tak oblečení, jídlo, a dokonce ani střecha nad hlavou, schází jim hlavně životní, sociální a pracovní návyky – a to je náš cíl, aby tyto návyky získali. Jednoduše – pomáháme ,dětem ulice‘ postavit se na vlastní nohy. Pomáháme v Praze, ale naši klienti jsou z celé republiky. Praha je totiž místo, kam se opuštění mladí lidé sjíždějí nejvíce.“
Projekt Šance pomáhá v mnoha ohledech tam, kde stát tyto mladé lidi „na okraji společnosti“ prakticky přehlíží. Provozuje například streetcentrum v ulici Ve Smečkách, které klientům nabízí mj. možnost umýt se, vyprat si, najíst se, získat náhradní oblečení. Realizuje program podporovaného bydlení. Doprovází klienty k lékařům či na jednání s úřady. Organizuje arteterapii, psychoterapii, muzikoterapii, poznávací výlety i návštěvy kulturních a sportovních akcí. A především – provozuje Dům Šance, jehož nejdůležitější součástí je pracovně-terapeutická dílna, v níž klienti získávají základní pracovní návyky (klientům, kteří si tyto návyky osvojí, pak Projekt Šance pomáhá s nalezením stabilní brigády a následně i s nalezením zaměstnání). „Pracovně-terapeutická dílna Domu Šance, ve které klienti pracují manuálně – montují například propisky nebo vyrábějí svíčky – je skutečně základem naší činnosti,“ pokračuje László Sümegh. „Naším posláním totiž je: ,Není umění někomu v nouzi dát najíst, ale naučit ho na jídlo si vydělat.‘ A to je prevence, kterou Projekt Šance prosazuje, aby nedocházelo k sociálnímu vyloučení z české společnosti. V tom jdeme mimo zaběhlý systém, na rozdíl od jiných českých neziskovek, které pro lidi žijící na ulici také pracují. Jednoduše – pomáháme ,dětem ulice‘ postavit se na vlastní nohy.“
A právě s Domem Šance si během své 25leté existence Projekt Šance nejvíce „užil své“. Dům Šance pro klienty úspěšně fungoval za neziskový nájem na Praze 5, a to až do roku 2008. V tom roce se tehdejší starosta Prahy 5 místo povolení rekonstrukce budovy, na vlastní náklady organizace, rozhodl vypovědět mu smlouvu z nájmu, a tak Projekt Šance zůstal i se svými „dětmi ulice“ na ulici. Přes značné protesty veřejnosti a médií (i přes zájem ze zahraničí a také přes podporu Domu Šance v této věci ze strany exprezidenta republiky Václava Havla) musel být Dům Šance na Praze 5 zrušen. Projektu Šance nezbylo, než si pro Dům Šance pronajmout prostory za komerční nájemné na Praze 9. Po třech letech trvalého hledání azylu za nějaký nízký, symbolický nájem našel Projekt Šance azyl díky podpoře tehdejšího ministra práce a sociálních věcí JUDr. Petra Šimerky, který mu pomohl, byť jen dočasně, na tři a půl roku, otevřít Dům Šance v Moskevské ulici na Praze 10. V současnosti Dům Šance dlouhodobě funguje v nouzovém provozu v komerčním pronájmu ve Školské ulici na Praze 1. Nicméně, pro potřeby klientů a zejména pro potřeby pracovně-terapeutické dílny to není prostor dostatečně velký a plně vyhovující. Intenzivní hledání vhodné nemovitosti pro Dům Šance je proto pro Projekt Šance v současnosti prioritou číslo jedna.
Projekt Šance vstupuje do druhého čtvrtstoletí své činnosti jako nezisková organizace, která si finanční prostředky na svou existenci a na své aktivity programově nezískává ze státních a veřejných rozpočtů, nýbrž funguje sama, nezávisle, především díky darům ze stran soukromých osob a firem a také díky pořádání reprezentativních charitativních aukcí výtvarných děl a slavnostních koncertů. Patronkami Domu Šance jsou Marie Kubišová, Táňa Fischerová (in memoriam) a Marie Rottrová. Patrony pracovní terapie jsou Saskia Burešová, Petr Muk (in memoriam), Petr Novotný a Petr Janda. Projekt Šance za dobu jeho činnosti podpořily i mnohé další uznávané osobnosti společenského, duchovního a kulturního světa. Například biskup Václav Malý, herec, moderátor a hudební skladatel Marek Eben, zpěvák, režisér a herec Ondřej Havelka, sochař Olbram Zoubek a mnoho dalších.
„O klienty nebude mít Projekt Šance v dohledné době rozhodně nouzi. Počet mladých lidí žijících na ulici totiž bohužel každým rokem roste,“ uzavírá László Sümegh. „Každoročně se také nemilosrdně zvyšuje represe vůči těm, kdo nemají rodinné zázemí a žijí doslova v duševní a hmotné bídě. Jsou vyháněni z míst, kde by mohli běžného občana zneklidňovat. Jsou vypuzeni až za horizont společnosti, takže žijí izolovaně v kanálech, v křoví a všude tam, kde je nelze hned tak spatřit. Těmto mladým lidem, pro které jsou a navždy budou jejich rodiče buď úplně neznámí, nebo jsou jim známí většinou jen v tom temném slova smyslu, zkoušíme vytvořit se vší pokorou rodinu novou. Nebo lépe řečeno, hnízdo-zázemí pro rozlet do šťastnějšího života, po kterém sami touží. Ve kterém mají nejen práci a byt, ale také hezké vztahy partnerské a přátelské.“
