250 je členů štábu a účinkujících na výstavišti, mnozí další se ale podílejí na přípravě StarDance z Kavčích hor
Jan Bártek režisér znělky a kampaně
Jak byste popsal novou znělku StarDance?
Nejraději bych ji namísto popisování spíš ukázal, ale ještě nás čeká složitá postprodukce, takže znělka stále není hotová. Můžu prozradit, že bude, stejně jako celá kampaň, na motivy práce s časem a hodinami. Bude malinko víc příběhová než v minulých letech. Ve znělce dohráváme příběh o hodinářství, do kterého Tereza Kostková přináší hodináři Markovi Ebenovi starodávné kapesní hodinky. Ten je pomocí specifické „stardancové“ součástky opraví a ony se rozjedou a zevnitř rozzáří. Společně s Terezou a Markem uvidíme, že v hodinkách je maličký taneční parket, na kterém začínají tančit naše taneční páry a společně tancem zapínají hodinový strojek. Nakonec všichni včetně poroty i moderátorů skončí na tanečním parketu v hodinkách.
Kde se kampaň a znělka StarDance natáčely?
Kampaň jsme natáčeli v centru Prahy a ve studiu na Kavčích horách, kde jsme měli možnost postavit interiér obřích „kukaček“ (ve kterých čekají porotci) a kde jsme také vybudovali taneční parket do znělky.
Na co režisér musí myslet, když natáčí znělku pořadu, jako je StarDance?
Kromě toho, že musí myslet na to, na co obvykle, jsem si stále opakoval, pro koho to točíme. Tedy že nesmíme ujet do nějaké manýry, nestát se snobským divnotvarem či videoklipem. Nechtěli jsme se nechat unést vizuálním nápadem, ale chceme dát divákovi pocit, že kromě elegance a zábavy dostane především hezký tanec. Taky jsme se snažili v tak krátkém čase ukázat všechny taneční páry. Spolu s choreografem Markem Zelinkou jsme tedy chodili na taneční zkoušky letošních soutěžících, aby i páry měly možnost zasáhnout do choreografií. Přeci jen jde o to, aby to nakonec slušelo právě jim, a to se stane, jen když se budou ve svých „rolích“ ve znělce cítit dobře.
Čím pro Vás vůbec StarDance je? Co Vám evokuje, když se řekne StarDance?
Tradici, eleganci, příjemnou zábavu pro širokou diváckou obec.
Pro bratry Ebenovy jste točil hudební videoklip k písni Folkloreček. Jak na to vzpomínáte?
Mám na natáčení Folklorečku krásné vzpomínky. Poprvé jsem se potkal s bratry Ebenovými a vtipné bylo, že jsou přesně takoví, jak si je člověk představuje. Vtipní, milí, bystří a fousatí. Zároveň mají skvělé parťáky ve zbytku kapely. Byl to příklad toho, když všechno výjimečně zapadne a kapela navíc přinese přesné vstupy do tvorby scénáře klipu. Pro mě jako režiséra je pro zpracování klipu zásadní vždy píseň a ta je výtečná a s jasným tématem. Především jsme věděli, co točíme – že si neděláme legraci z folkloru, ale naopak z těch, co ho tak trochu využívají a těží z něj. Později se mi ozývali kamarádi a kamarádky, kteří chodí do folklorních tanečních spolků, jak na youtubu sjíždějí Folkloreček a dobře se baví tím, jak Marek hraje golf valaškou, a podobnými nesmysly, co jsme si navymýšleli. To všechno bylo zakončeno tím, že jsme za Folkloreček získali Anděla za klip roku. Takže kdykoli je možnost točit s Markem Ebenem, těším se na to jako malý kluk.
Lucie Kapounová kreativní producentka
Čeká Vás Vaše první StarDance, s jakými očekáváními do ní jdete?
Pro mě StarDance 2021 začalo už loni na jaře, kdy se rozjely první přípravy. To moje očekávání bylo jasné, bude to náročný projekt a chci, aby byl výsledek co nejlepší. Abychom divákům přinesli to, na co čekají. To, na co jsou zvyklí, ale současně jim nabídli i něco navíc. Neustrnuli v nějakém koloběhu. Tanec je pohyb. StarDance je něco jako nádherný večírek s oslavou tance. Takže pro mě je největší výzvou, aby se diváci České televize na takovém „večírku“ dobře bavili. A protože jsem u projektu poprvé, tak mám za sebou za poslední rok a půl desítky hodin se StarDance. Povídání s lidmi, kteří pořad tvoří posledních několik let, někteří od začátku. Sledování českých i zahraničních řad. Takže když teď doma slyší „stardancovou znělku“, tak ví, že na mě nemají mluvit, a většinou rovnou odchází…
Výběr VIP osobností je opět pestrý, podle čeho jste se letos rozhodovali?
První osobnost pro StarDance roku 21 jsem oslovila už loni na jaře. Ono dát dohromady deset pro diváky zajímavých VIP, to je běh na dlouhou trať. Vycházíte z několika množin lidí. Z těch, kteří jsou v ten daný okamžik pro diváky zajímaví, jsou populární, hrají ve filmech, vyprodávají koncerty, získávají medaile. Ale není to jen o tom, hledáte dál mezi osobnostmi, které můžou diváky oslovit třeba i tím, co mají za sebou nebo naopak před sebou. Překvapíte někým, koho by divák nečekal, ale když si k němu najde cestu, chce ho poznat víc. Než dáte dohromady sourodou desítku VIP, zvednete určitě víc než stokrát telefon a znovu řeknete, že jde o ten nejkrásnější pořad, ve kterém by mohly vystupovat. Jenže někdo už má turné, jiný miminko nebo strach, že to nezvládne. A pak je tu letošní desítka. Odvážní a skvělí.
Máte svého vysněného tanečníka, který nabídce neustále odolává?
To rozhodně nemám, a i kdybych měla, tak vám to nepovím. Výběr tanečníků a tanečnic je oříšek, který musí kreativní producent rozlousknout v první řadě s hlavním choreografem. Tak jako já mám v hlavě tu desítku VIP, tak on má přijít s představou profíků. Marek to dokázal, za což díky.
Výběr vždy vyvolá emoce u diváků hlavně na sociálních sítích. Čtete reakce? Inspirujete se někdy nápady do budoucích ročníků?
Já si reakce na sociálních sítích čtu, a to nejen u projektu StarDance. Samozřejmě člověka potěší, když čte milé a pochvalné zprávy, ale důležité je umět si vzít to podstatné i z reakcí, které na první dobrou nejsou pozitivní. Ale musí být aspoň trochu konstruktivní. Z „hejtů“ nebo urážek si nic nevezmete. Takže ano, proč se neinspirovat právě tím, co píšou diváci StarDance.
StarDance vstupuje do nové dekády. Jaké ji čekají novinky nebo inovace?
To, co divák nevidí, je asi změna uvnitř, takže vznikl nový kreativní tým, respektive staronový a lehce rozšířený. A protože je to ta nová dekáda, tak jsme si pro ni vymysleli způsob, jak propojit řadu věcí v pořadu. A to se nám podařilo díky leitmotivu, kterým je pro letošek čas. Z toho už pak vznikla řada novinek. Oproti předchozím ročníkům jsou například jinak vystavěny medailony, ve kterých se diváci seznámí s účinkujícími a současně uvidí i seznámení našich párů. Věřím, že se divákům budou líbit. Jinak dramaturgicky a obsahově jsme pojali charitativní díl, ale tady prozradím, že nadále to bude díl pro Paraple. Jednou z novinek bylo, že jsme tanečníky představili dopředu, ale páry se utvořily až později.
Jaký klíč byl ve výběru partnerských dvojic? S kým jste spolupracovali? A byl v nějakém případě názorový rozkol?
Tak my máme páry vytvořené hned na začátku, tedy po uzavření castu na VIP, kdy hledáme k osobnostem profi tanečnice a tanečníky. A tady je velmi důležitá souhra a propojení nejužšího kreativního týmu s hlavním choreografem. Je potřeba do toho vnést i trochu psychologie. Pochopit, kdo bude pro koho tím pravým tanečním partnerem. A naopak. Mluvím s VIP a ptám se, s kým byste rádi tančili? (Ne, konkrétní jména nikdy nechci.) S někým, kdo na vás bude přísný? Nebo pevnou ruku na tréninku nesnesete? Už tak si uděláte obrázek. A pro letošní ročník vnímám jako velký přínos Marka Zelinku na pozici hlavního choreografa, který spolu s Bárou (vedoucí projektu) vytipovali profíky fantasticky. To už se nám teď v praxi potvrdilo. Stačí zajít na zkušebnu a vidíte, že to funguje. Taky je dobře, když divák mezi tanečníky vidí mix známých a novějších tváří. Ještě se ptáte na rozkol – já jsem za názorové rozkoly, a nemusí se týkat jen výběru tanečních dvojic, vděčná. V tak velkém projektu je dobré, když máte v týmu odvážné lidi, kteří se nebojí říct svůj názor. Ovšem taky musí mít odvahu ho od druhých slyšet. Dají vám zpětnou vazbu a mnohdy vás doslova vytáhnou ven z vaší hlavy, protože je úplně normální, že člověk jede v nějakých kolejích. Takže názorové rozkoly, díky! Za tým, který je kolem StarDance, díky dvakrát.
Letošní ročník provází mnoho covidových opatření a změn. Jak moc jste sledovali zahraniční trendy a řešení a co vše jsme komunikovali s BBC?
Tady to je otázka hlavně na výrobní složky, tedy ideálně na výkonného producenta Vojtu Svobodu. Každopádně jsme společně v týmu sledovali, co se děje v zahraničí, a povídali si o tom, jak to udělat u nás. Ale ono je to složitější. Můžete se samozřejmě inspirovat, ale pak velmi záleží na té aktuální situaci v naší zemi. Co je povoleno atd. Takže ano, máme covidový plán, co dělat v případě zhoršené epidemiologické situace. Shodneme se na tom, že chceme StarDance vysílat pro diváky ČT i s diváky na místě. A v tuto chvíli jsme na to připraveni. S BBC komunikujeme průběžně a na covidová opatření jsme měli několik online schůzek, získali jsme materiály hned z několika zemí s návrhy, jaká opatření lze zavést.
Jak vlastně probíhá komunikace s BBC a kdy s ní začínáme jednat? Je něco, co by nám u licensora nikdy neprošlo?
S BBC jsme k letošnímu ročníku ve spojení od jara 2020. Vzhledem ke covidu byla všechna jednání online, a dokonce mám pocit, že se tím komunikace zjednodušila a zintenzivnila. Pravidelně se „vidíme“ třeba jednou za čtvrt roku. Máme za sebou opravdu velký creative exchange, kde jsme si mohli vyměnit zkušenosti s producenty hned z několika zemí. Musím ocenit i možnost vidět odvysílané řady ze zahraničí, což je pro nás dobrý zdroj inspirace. Jinak s licensorem řešíme standardní věci, jako v jiných formátech. Řídíme se tzv. biblí, komunikujeme tematické večery, logo, obsazení. Na otázku, co by nám nikdy neprošlo, asi neumím odpovědět. To bych se musela zeptat Simona, který je naším partnerem na straně BBC, a nechci ho děsit. Ale jsem si jistá, že by se nelíbilo, kdybychom ze StarDance udělali jen obyčejnou taneční soutěž, sňali z ní ten lesk, eleganci, kultivovanost, vše, co vystihuje slogan „Když hvězdy tančí“.
S Vámi přišel i nový a rozšířený tým, mohla byste jej krátce představit?
Když jsem přemýšlela nad StarDance, věděla jsem, že v tak velkém projektu chci propojit jednotlivé složky a utvořit kompaktní tým. Zatím ťukám do stolu, že se mi to podařilo. Pilířem, snad mi to přirovnání odpustí, je vedoucí projektu Bára Suchařípová, která je současně i posledních devět let scenáristkou pořadu. Bára je skvělá, má povědomí o všech zákoutích pořadu a pro mě je to skvělý profi partner.Kreativní tým jsem pak doplnila o dramaturgy Matěje Randára a Honzu Tenglera. Matěj má na starosti hlavní večer, Honza je hudební dramaturg a současně má na triku příspěvky ze zkušeben. Důležité ale je, že vzájemně se můžeme zastoupit, pracujeme společně. A funguje to. Zapomenout nesmím na nového hlavního choreografa Marka Zelinku. Pro mě je to úžasné stardancové zjevení, v dobrém. Marek je výborný tanečník (což předvedl, když zvítězil s Maruškou) a lidsky je přesně tím typem člověka, se kterým chcete něco společně vytvářet.
Na jakou změnu či novinku jste letos opravdu pyšná nebo se na ni nejvíc těšíte?
Já se letos těším na všechno. Opravdu. Já jsem se zamilovala do StarDance a už rok a půl to trvá. Já se těším na říjen, protože to pro mě bude v lecčems podobné překvapení jako pro diváky. A na co jsem hrdá? Protože nemám ráda slovo pyšná… Tak hrdá jsem na to, že se nám letos podařilo oproti předchozím ročníkům vytvořit téma, které letošní řadu bude provázet, a to je téma času. Diváci ho uvidí v malých i větších náznacích v logu, znělce, příbězích seznámení… Je to motiv, který udal tón. To se mi hodně líbí. Myslím, že je fajn, když se podaří cokoliv propojit. V životě i v práci. Takže teď už si jen říct, že je tady „Čas StarDance“, a pojďme si ho pořádně užít.
Barbora Suchařípová vedoucí projektu
Do jedenácté řady vstupujete v nové roli jako vedoucí projektu, co to pro Vás obnáší?
Spoustu nové hezké práce. Devět řad jsem byla u projektu jako scenáristka, účastnila se většiny zkoušek a přenosů spolu s dramaturgií. Jsem ráda, že si po těch mnoha letech mohu vyzkoušet i trochu jinou roli, a mám tak možnost ovlivnit podobu StarDance, přispět svými nápady a zkušenostmi.
Co pro Vás byla největší změna a co největší výzva?
Největší změna je ta, že jsem po dvaceti letech na volné noze nastoupila do České televize. Měla jsem z toho trochu obavy, ale díky mým vstřícným kolegům to šlo celkem hladce. A největší výzva? Ráda bych i tento rok dokázala, aby k nám domů přišel Ježíšek 24. prosince.
Letos budete vystupovat v dvojroli – scenáristky i vedoucí projektu –, jak se s tím dá popasovat?
Myslím, že se to zvládnout dá, jinak bych na tento návrh nekývla. Pracujeme v týmu a snažíme se, aby každý z nás měl všechny potřebné informace. Část týdne budu tedy zavřená se scénářem a zbytek času plně k dispozici na place. Navíc čekám, že by tento zápřah mohl mít i vedlejší pozitivní účinky. StarDance je projekt, při kterém se hubne, jak je všeobecně známo. Týká se to samozřejmě především účinkujících, ale nejen jich… Takže předpokládám, že s dvojrolí bude také úbytek kil dvojnásobný. A to se vždycky hodí.
V čem bude jedenáctý ročník jiný?
Každý ročník je trochu jiný, protože ho utváří především osobnosti, které v něm soutěží. Já doufám, že po tom, čím jsme si všichni v minulých měsících prošli, z něj bude cítit hlavně radost, že už zase můžeme normálně fungovat, tančit i zpívat. Tedy alespoň věřím, že tomu nic nebude bránit. Chystáme také samozřejmě řadu novinek – tematické večery, ke spolupráci na některých číslech jsme oslovili skvělé umělce, kteří ve StarDance ještě netančili, trochu jinou podobu bude mít například i benefice pro Paraple. Ale upřímně, žádné dramatické změny jsme dělat nechtěli, bylo by to spíš ke škodě celému projektu.
Na co z tematických večerů se nejvíc těšíte a co bude pro diváky nejlákavější?
Doufám, že se divákům bude líbit každý z večerů, ale já osobně se nejvíc těším na druhý díl. Ten bude věnovaný herci, spisovateli, divadelníkovi a textaři, panu Jiřímu Suchému, který v říjnu oslaví devadesáté narozeniny. Soutěžní páry budou tančit výhradně na známé písně autorské dvojice Suchý a Šlitr.
Změnou letos projde i charitativní večer, můžete ji prosím popsat?
Hlavní změna je ta, že naše taneční páry nebudou tančit s vozíčkáři, ale pro vozíčkáře. Každý soutěžní pár bude mít v benefičním večeru svého patrona – vozíčkáře, kterému daný tanec věnuje. Všichni dohromady si zatančí ve společném speciálním čísle na úvod druhé části přímého přenosu.
Čím je pro Vás StarDance a kam myslíte, že by se mohla v další dekádě posunout?
Znamená pro mě hezký a také velký kus práce i života. Je to samozřejmě i stres, ale ten k tak rozsáhlému a mimořádnému projektu prostě patří. Jeho posun bude záležet na mnoha okolnostech, pár změn už v hlavě máme, ale zatím je předčasné cokoliv prozrazovat.
Jak dlouho píšete scénář Marku Ebenovi?
S Markem spolupracuji na scénářích od druhé řady StarDance, tedy od roku 2007.
Jak vypadá spolupráce na scénáři a jak dlouho vzniká?
Scénář vzniká z týdne na týden. Nedá se příliš připravit dopředu, protože samozřejmě netušíme, kdo soutěž opustí a kdo zůstane. Zároveň je nutné, abychom měli možnost reagovat na situace, které se stanou například na trénincích nebo zkouškách. Já na něm začínám pracovat v pondělí, Marek ho po schválení dostává ve středu. Finální podobu posílá během noci z pátku na sobotu.
Znáte finální verzi scénáře tak, jak zazní v přímém přenose?
Samozřejmě vím, co je ve scénáři. Pořad se ale vysílá živě, takže mnoho zábavných momentů vzniká také během přenosu. Vtipy napadají Marka i živě z Prahy…
Viktor Průša manažer realizace
Co vše musí splňovat prostor, aby v něm StarDance byla vůbec realizovatelná?
Klíčovým kritériem jsou odpovídající vnitřní rozměry, a to jak pro umístění tanečního parketu a přilehlých prostor hlediště, orchestřiště atd., tak pro zbudování zázemí. Celkem se jedná o cca 2 400 m2 podlahové plochy. Dále samozřejmě posuzujeme technickou a logistickou obslužnost místa. Je třeba zajistit parkování pro přenosové vozy a další techniku, jejich připojení na zdroje energie, propojení trasy signálu na Kavčí hory a řadu dalších věcí. V neposlední řadě jde o dobrou dostupnost jak pro účinkující a štáb, tak pro diváky, kteří StarDance navštěvují. Takových prostor není v Praze mnoho.
Jak těžké je realizačně připravit a hlavně uskutečnit deset přímých přenosů v době neustále se měnících nařízení a pravidel?
Z realizačního hlediska jde o jeden z nejnáročnějších projektů, kterým se Česká televize ve vlastních kapacitách věnuje, a to i za normálních podmínek. Situace kolem pandemie covidu a s tím spojená nejistota celý proces samozřejmě ještě více komplikuje. Nicméně za ten již více než rok, co nás pandemie provází, jsme se naučili řadu nových postupů, které by byly dříve jen těžko představitelné, a úspěšně zvládli realizaci téměř srovnatelně náročných pořadů. Projekt připravuje zkušený tým výkonného producenta Vojtěcha Svobody a vedoucího produkce Cyrila Hirsche ve spolupráci s těmi nejlepšími profesionály v oboru. Věřím, že se nám podaří všechny překážky překonat.
Máme již představu, za jakých opatření jedenáctý ročník proběhne?
Naší hlavní prioritou je zajistit takové podmínky, aby se všech deset večerů uskutečnilo a úspěšně odvysílalo v co nejvyšší možné kvalitě. Vše samozřejmě konzultujeme s poskytovatelem licence (BBC) a sledujeme podmínky, za kterých je formát adaptován v ostatních zemích. Musíme být zkrátka připraveni na různé scénáře vývoje situace a přijímat taková opatření, často nad rámec platných vládních předpisů, která budou v maximální míře minimalizovat riziko přenosu nákazy mezi účinkujícími a štábem. Přijatá opatření se bezpochyby dotknou kapacity hlediště, nutný bude větší odstup diváků od účinkujících, pravidelné testování v rámci týmu, a to bez ohledu na to, zda daná osoba prodělala onemocnění či byla očkována, to samé se bude týkat i návštěvníků StarDance. Dále půjde o důsledné nošení respirátorů ve vnitřních prostorech, dezinfekci rukou, větrání, kontrolu vnějších příznaků např. měřením teploty a řadu dalších, dnes již bohužel téměř standardních opatření.
Roman Petrenko režisér přímých přenosů
Desátý ročník StarDance jsme taktak stihli, o dva měsíce později by rozhodně nemohla proběhnout tak, jak jsme zvyklí. Následovala tradiční pauza a letos vstupujeme do nové dekády. Některá omezení ale zůstávají. Jak se s nimi jako režisér poperete?
Budeme sledovat pandemická opatření hlavní hygieničky a jsme připraveni na několik variant. Osobně bych přivítal variantu s diváky bez roušek, aby bylo vidět emoce, a s usazením s dostatečnými odstupy. Viděl jsem řešení v jiných zahraničních televizích včetně německé ORF, kde jen v první řadě seděli diváci a za nimi bylo prázdno a zhasnuté světlo. Také jsem viděl prázdné hlediště s maketami hlav. Doufám, že nám pandemická situace dovolí diváky a nebudeme muset sahat po radikálních opatřeních. Samozřejmě jsme připraveni i při zkouškách na všechna opatření se štábem v minimálním nutném obsazení. Všechna omezení jsou pro nás nadstandardní, ale budeme se snažit, aby všechno dopadlo co nejlépe. Například i tím, že hlavní členové štábu jsou naočkovaní.
Nařízení se navíc neustále mění, kdy přišel čas příprav nové řady? Vzhledem k tomu, že se muselo počítat s více variantami průběhu, jak to bylo náročné?
Novou řadu jsme začali připravovat začátkem minulého roku. Jelikož to bylo v čase pandemie, tak jsme komunikovali převážně přes video konference. Velmi mi chyběl osobní kontakt a diskuse. Jsem zkrátka stará škola, rád se střetnu s kolegy z očí do očí. Takže pro mě byly tyto příprav složité.
V čem se pro Vás bude měnit příprava na přímé přenosy?
První přímý přenos jsem odvysílal v roce 1996 pro STV. Od té doby mám stejné postupy. Mám barevné pastelky a ve scénáři si vyznačuju různými barvami podstatné věci jako číslo kamer a záběry. Časově mám přenos vždy přesně naplánovaný a v podstatě znám každou sekundu, co se kdy děje. V případě StarDance mám výhodu, že spolupracuju se střihačem Dušanem Lajdou, se kterým se známe od patnácti let, protože jsme spolu chodili na Střední filmovou průmyslovku a potom i na FAMU. Kolikrát nám tak stačí se na sebe podívat a víme.
Spoustu věcí a prvků musí všichni filmaři oželet, bez čeho se ale StarDance rozhodně neobejde?
StarDance sa neobejde bez tvrdého tréninku soutěžících, bez velmi těžkých třídenních zkoušek na place a bez atmosféry v hledišti… A bez celkové pohody celého štábu, který StarDance připravuje.
Jedenáctkou začínáme novou dekádu, chystají se v rámci přenosů nějaké změny a novinky?
Ano, budou novinky v dramaturgii a máme novou kreativní producentku Lucii Kapounovou. Čeká nás večer věnovaný Jiřímu Suchému, večer pro Paraple ale bude taky jinak pojatý. Diváci budou mile překvapení. A co se týká zpracování formátu, i když zůstává dekorace zachovaná z desátého ročníku, budeme svítit novým způsobem. Očekávame, že jiné svícení hlavního kameramana Vlada Valka přinese vizuálně výraznou změnu.
Po dvou letech pauzy od StarDance a roce a půl s covidem budou diváci o to víc natěšení. Jak se jim pomocí záběrů pokusíte dostat StarDance až do obýváku, aby měli pocit, že si ji prožijí, „jako by tam byli“?
Každé rozzáběrování tance je vždy podle choreografie. Výrazná změna je, že hlavní choreograf se změnil. Tento rok spolupracujeme s Markem Zelinkou, který je vítězem jedné řady StarDance. Marek rozpohybuje choreografii a tím pádem uvede v pohyb i záběry. Máme k dispozici šest pohyblivých kamer, takže diváci určitě změnu uvidí.
Stýskalo se Vám po štábu a po StarDance? Máte kolem sebe ten samý tým lidí?
Zásadní profese jako hlavní kameraman, střihač, zvukař, architekt, kostýmová výtvarnice nebo produkce zůstávají neobměněny. Po štábu se mi stýskalo, ale na jiných projektech jsem se s některými z kolegů potkal. StarDance je jedinečný projekt a podzim si spolu pracovně užijeme.
Martin Kumžák kapelník Moondance Orchestra
Na který tematický večer se nejvíce těšíte?
Na třetí kolo, které má podtext kouzelný večer nebo i strašidelný večer. Budeme hrát zajímavé písně, které by se asi jinak do taneční soutěže nedostaly. Tak na to jsem zvědav.
Druhá stardancová sobota bude věnovaná jubileu Jiřího Suchého. Swingová hudba asi nevyžaduje tolik úprav jako jiné taneční styly, přesto jste možná přistupoval k hudbě české muzikantské legendy s respektem…
Písně pana Suchého a Jiřího Šlitra mám rád od dětství, rodiče je často poslouchali. Jsou to poetické a veselé skladby s úžasnými texty, které podle mě daleko předčí dnešní mainstreamovou tvorbu. Chvála českého textařství a inteligentní, nekolovrátkové hudby. Moc se na to těším.
Jak se Vám líbí letošní propojení StarDance s časem? Nechal jste se inspirovat?
Propojení s časem bude leitmotivem úvodní znělky, kterou jsem však zatím neviděl. Čas je velice relativní a subjektivní veličina, vejdou se tam vzpomínky, budoucnost, všední realita, vztahy. Jednu vlastnost má však čas zcela nekompromisní a objektivní – stále běží. Děláme StarDance po jedenácté, myslím, že téma času je pro nás hudebníky přinejmenším pohledem do zrcadla našeho osobního i kolektivního vývoje.
Vy jste fanouškem rumby. Jakou skladbu byste chtěl do tohoto stylu přetvořit?
Do rumby většinou předěláváme popové skladby středního tempa, které v sobě mají něco melancholického, milostného až erotického. Většinou stačí přidat perkuse (maracas, congas, bongos…) a hrát danou píseň s tím, že je to nejniternější párový tanec. Moc netlačit, užívat si průzračnost doprovodu a hlavně dostat do zpěvu tu vnitřní, často skrytou emoci.
Vy možná nemáte čas vnímat během přímých přenosů obecenstvo v sále. Necháváte se strhnout atmosférou v sále, nebo se soustřeďujete na dění na parketu, případně kamery?
Během přímého přenosu vnímám diváky jen během moderací. Při hraní je potřeba se od ruchu v hledišti pokud možno odpoutat a soustředit se na hru. Každá píseň je jiná, každá vyžaduje jinou hráčskou energii a maximální soustředění. Ani tanečníky během písní moc nevnímám, spoléhám na to, že máme nacvičeno, a je potřeba se nechat nést tím neopakovatelným pocitem přímého přenosu. Jakmile uděláte chybu, je to slyšet a vidět. Obecenstvo je jako v divadle zahaleno tmou… Někdy lidé v sále tleskají nahlas na první dobu a to při troše nepozornosti může mít neblahý vliv na náš výkon. Jinak je ale samozřejmě obecenstvo potřeba, myslím, že zejména pro tanečníky je to ničím nenahraditelný motor emocí…
StarDance bude s diváky od poloviny září téměř až do Vánoc. Kdy se k týmu připojujete a jak vypadá Váš běžný týden během přímých přenosů?
Už na konci června proběhl výběr hudby, přes prázdniny jsem dělal střihy písní na délku minuty a půl. Je jich vždy kolem 120. Teď už píšu noty, takže mám spíše pocit, že se StarDance připojuje k nám. Týdny nestíhám vnímat, vždy v sobotu večer zjistím, kdo vypadl, a tím pádem vím, co se bude hrát následující čtvrtek na zkoušce. Za čtyři následující dny to musím napsat a ve čtvrtek nazkoušet. Pátky vnímám jako odpočinek. Je to maraton s prvky sprintu.
Soutěž se vysílá po celém světě. Máte, co se týče hudebního doprovodu, oblíbenou nějakou zahraniční verzi? Nechal jste se svými kolegy někde inspirovat?
Já moc po ostatních verzích nekoukám. Myslím, že každá země má svá vývojová, kulturní a lidská specifika, která se jen tak přehazovat nedají. My jsme rádi, že můžeme hrát naživo, že nás to po tak dlouhé době stále šíleně baví a že máme alespoň od kolegů hudebníků stále dobré odezvy. Děláme to jako kolektivní práci, na každém záleží a jsme jen lidé. Chceme to dělat dobře a předpokládám, že to takhle nějak dělají všude.
Jan Tengler hudební dramaturg
Jaká je Vaše úloha ve StarDance?
Jako hudební dramaturg konzultuji s hlavním choreografem Markem Zelinkou, kapelníkem Martinem Kumžákem a ostatními členy týmu výběr hudby pro celou show. Zároveň se dramaturgicky podílím na výrobě příspěvků ze zkušeben, kde probíhají tréninky jednotlivých párů.
Jaké změny chystáte pro jedenáctou řadu?
Co se výběru hudby týče, možná jsme se pro letošní rok pokusili být tentokrát poněkud odvážnější, zároveň ale platí, že ve StarDance musí hudba především sloužit tanci, a tak tomu bude i letos. Co je dobré, neměň…
Kolik času strávíte s tanečními páry?
S profesionálními tanečníky jsem strávil intenzivní týden už na počátku léta, kdy jsme se setkávali při výběru hudby. Teď se potkáváme při natáčení na zkušebnách, kde mám jedinečnou možnost sledovat, jak se páry připravují na soutěž.
Jakou výzvu považujete za největší?
Pro mne osobně bylo největší výzvou pochopit poněkud odlišný způsob, jakým s hudbou pracují a jak o ní uvažují soutěžící. Ze začátku jsem byl překvapen, když jsme se s kapelníkem Martinem Kumžákem nadchli pro skladbu, která se tanečníkům zdála úplně nezajímavá. Ale tomu se říká kreativní diskuze. Myslím, že jsme ji nakonec zvládli.
Marek Zelinka choreograf
Co pro Vás znamená StarDance a být její součástí?
StarDance je pro mě spousta silných zážitků, potu a zábavy. Spojení krásy tance, zajímavých osobností a příjemně stráveného sobotního večera pro mnoho diváků. Jelikož jsem díky StarDance poznal moji milovanou Marii a zároveň mě posunula ke krásným pracovním nabídkám, jako třeba účinkování v představení Deadtown Divadla bratří Formanů a dalším, tak pro mě znamená hodně. Jsem rád, že mohu být její součástí, i když tentokrát v trochu jiné roli. A doufám, že jí aspoň trochu z toho, co mi dala, třeba vrátím.
Co Vám StarDance dává a co naopak bere?
Dává mi prostor tvořit, což mě baví, a to s dost pestrou a zábavnou partou lidí. K tomu se učím pořád něco nového, nejvíc asi rychlé koordinaci a komunikaci. Jak vidíte, trochu mi ale bere vlasy, protože když postupně zjišťuji, kolik je za přípravou jednoho ročníku práce, kolik věcí se musí vyladit, než se spustí první přenos, tak je to docela jízda. Je tam ale snaha, aby se diváci opět hezky bavili a třeba zažili zas něco o kousek jiného. Takže ten občasný stres je pro dobro věci a těch pár vlasů určitě obětuji.
Kdy přišel ten čas stát se z krále parketu a hostujícího tanečníka hlavním choreografem? Co rozhodlo, že jste novou roli přijal?
Asi v ten, ve kterém to přišlo. Měl jsem možnost nabrat pracovní i životní zkušenosti, o kus se zas posunout, tak věřím a doufám, že to pěkně zužitkuji. Rozhodlo asi to, že mě baví pomáhat párům a zároveň mít prostor pro vlastní tvorbu. Také jsou zde lidé v týmu, se kterými je radost pracovat, a to je základ.
Vaše hravé taneční choreografie s Marií Doležalovou se staly legendární, a to i ty v páru i ty ve trojici v benefičním díle pro Paraple. Kde berete inspiraci?
Inspirace je všude kolem nás, ale někdy je těžké na to takzvaně kápnout. Tak se ji snažím brát kolem sebe, může to být z filmu, knihy, hudby, pocitu, je to různé. Někdy je potřeba čas a hlavně klid, aby přišla. Poslouchat intuici a nestresovat se, že to třeba hned nejde. A to se, ne vždycky, daří, pak to chce zkoušet pořád dál a ono se něco sepne a šup, točíme se na kole vozíku.
Jaké budou choreografie v letošním ročníku? Podle čeho je vymýšlíte?
Co se týče choreografii párů, tak ty budou takové, jací jsou naši profesionální tanečníci. Věřím a doufám, že co nejlepší. Co se týče různých openingů a externích čísel, tak se snažíme, aby nám seděly do našeho leitmotivu, což je čas, hodinky, stroječky. Ale především aby diváky potěšily.
Jak vypadá Vaše spolupráce s páry, co vše spolu vymýšlíte a komunikujete?
Jsem takové jejich třetí oko, probíráme nápady na choreografie, řešíme konkrétní kroky nebo pasáže, samozřejmě celkový dojem, řešíme rekvizity, bavíme se o kostýmu, někdy o stylu práce. Snažím se je povzbudit a správně vybičovat. Jsem v podstatě takový drezér a snažím se, aby jednotlivá čísla byla co nejpovedenější. Prostě se jim snažím pomoct, jak mi jen moje dovednosti stačí.
Když se ohlédneme za vítěznými tanci, dá se z nich složit „sázka na jistotu“, co zaručeně dostane porotu do kolen?
Myslím, že je zaručeně dostane do kolen, když budou skvěle tančit. To je sázka na jistotu, ale dosáhnout toho není úplně jednoduché. Upřímně nejlepší čísla mají vždy něco navíc, nesou emoci a nějak diváka zasáhnou. To je to nejvíc, ale to se někdy člověk může snažit sebevíc a nic, a někdy se to prostě stane. Je to tak, že člověk dopředu neví, zda to bude skvělé. Možná ví, že to bude fungovat, že jsou tam kroky, které pasují do hudby, že je tam nějaká technika pohybu, výraz, případně zajímavá figura, ale to, jestli to bude opravdu skvělé, se ukáže až po skončení čísla a podle reakcí diváků.
Co doufáte, že letos bude porota hodnotit u Vašich svěřenců?
Doufám, že budou hodnotit kromě všech aspektů společenského tance jako jsou: postavení, technika, pohyb, choreografie, hudba atd., tak i osobitost, nápady a styl, který by každý pár mohl mít.
Co můžeme prozradit, na co se diváci mohou těšit, co bude taneční pecka?
Věřím, že se diváci mohou těšit víceméně na vše, na páry, na Marka s Terezou, na openingy, na krásné kostýmy, na Moondance Orchestra Martina Kumžáka. Taneční peckou pro fajnšmekry by mohlo být číslo bratrů Bubeníčků, kteří přislíbili účast.
Tatiana Kovaříková kostýmní výtvarnice
Jak si užíváte práci pro StarDance?
Začíná se po roční pauze, pro mne je to trochu jiná práce, tak si na to opět zvykám. Opět si od módy odskočím k tanečním šatům. Pro mě je to výzva a možnost navrhovat krásné šaty, které bych normálně nedělala. A je to krásná práce, za kterou jsem šťastná, že ji mohu dělat.
Co žádnému tanečnímu kostýmu nemůže chybět?
Kostým by měl být elegantní, krásný na pohled a samozřejmě funkční. Musí odpovídat stylu tance. Tomu dopomáhají elastické materiály a hlavně výrazné zdobení, k čemuž budu používat kameny od firmy Preciosa.
Co Vás vlastně k návrhářství přivedlo?
Splnil se mi můj sen. Od mala, co si pamatuji, jsem chtěla být módní návrhářkou. A šla jsem si za tím.
Soutěžící ve StarDance často hovoří, jak se těší na šaty od Vás. Probíráte s nimi jejich požadavky, anebo se Vám někdo zkrátka svěří do rukou?
Opravdu s každým tanečním párem probírám jejich kostým. Mají vymyšlenou choreografii a já se snažím jim pomoci kostýmem. A je na každém z nich, jak mě nechají tvořit. Většinou je to vzájemná symbióza. Někdy kostým odpovídá jejich choreografickému záměru, jindy je to „pouze“ standard nebo latina.
Co všechno Vás vlastně při návrhu konkrétních kostýmů inspiruje? Pokud člověk, kterého oblékáte, nemá žádné požadavky, vycházíte nějak z jeho naturelu?
V případě tanečních kostýmů, které navrhuji pro StarDance, se řídím hudbou, choreografií a pak samozřejmě naturelem té tanečnice. Navrhuji taneční kostýmy tak, aby v nich tanečníci mohli tančit a samozřejmě v nich vypadali skvěle!
Letošní ročník má za téma čas. Budete se tím ve tvorbě kostýmů nějak inspirovat?
Ano, nechala jsem se inspirovat především při tvorbě kostýmů pro znělku. Tanečníci se prolínají časem, mají na sobě drobné fragmenty připomínající hodinová kolečka, dámy mají nadčasové šaty, které jsou zdobeny zlatou a šperky z hodinových koleček. Je to slavnost v hodinách, v čase. Nadčasová oslava StarDance.
Kostýmy pro tanečníky jsou převážně z elastických materiálů. Jaké jsou výhody a nevýhody těchto materiálů?
Tanečníci v kostýmu tančí, a aby podali co nejlepší výkon, potřebují kostým, který tomu pomůže jak vizuálně, tak prakticky. Elastické materiály jsou proto ideální.
Šaty vznikají podle nákresů tužkou – může se podle Vás u návrhářství někdy stát, že tužku a papír nahradí počítač, tak jako to vidíme u jiných profesí?
Jsem v tomto staromilec. Obklopuje mne technika, avšak nejraději kreslím tužkou na papír. Tentokrát ale návrhy kreslím na tabletu, protože to zajišťuje úsporu času a hlavně je to pohodlnější pro komunikaci s ostatními.
Kdy jste se začala zajímat o tanec, přišlo to až se StarDance, nebo Vás něčím fascinoval už před tím?
Tanec se mi vždy líbil. Vždy mne fascinovala ladnost tanečníků a hlavně se mi líbilo, co mají tanečnice na sobě. Pamatuji si, že jako dítě jsem se chodila dívat na soutěže společenských tanců. Úplně mne to fascinovalo. Tenkrát by mne ani ve snu nenapadlo, že jednou budu oblékat něco podobného.
Zdroj a foto: Česká televize
