Život je někdy jeden velký paradox. Začátkem roku vstoupil do kin dramatický snímek Můj příběh, který byl natočen podle skutečné události a v němž exceluje řada skvělých herců, především Vlastina Svátková a Saša Rašilov. Ukazuje, jak se na první pohled velká a osudová láska může změnit v nenávist, krutost a boj o holý život.
Šokující jsou však skutečnosti, jak tyran, kterého Saša Rašilov skvěle ztvárňuje, opravdu dopadl. Že za svůj ohavný čin, jehož se dopustil na psychicky i fyzicky deptané a týrané ženě, v podstatě nedostal žádný výrazný spravedlivý trest!
„Jak ten náš filmový ´hrdina´, tak ani ten skutečný nebyl fakticky nijak zvlášť potrestán. Ten skutečný, pokud je mi známo, odešel od soudu jen s podmínkou a nějakým placením odškodného. Ten náš filmový si odnesl pořádnou krvavou nakládačku, ale žádné vězení, jak by se očekávalo. Náš snímek má za cíl upozornit na téma domácího násilí, které je kolem nás, a na to, aby se nepřehlíželo. Kdyby film pomohl jen několika ženám, které se rozhodnou už to dál nesnášet, pak splní svou misi,“ říká Libor Adam, autor scénáře, pro něhož Můj příběh byl také režisérským debutem.
Krásná baletka Elizabeth, která se vzdá své kariéry pro osudovou lásku, svého milého dirigenta Jana Horského, zažívá v příběhu postupně kruté chvíle! Vše vyvrcholí, když ji tyran při tom, kdy smaží řízky, chrstne pánev s rozpáleným olejem do obličeje. Elizabeth pak skončí na ARO a bojuje o život! Opařeniny olejem jsou totiž daleko horší než třeba vodou, protože může být rozpálený třeba na 200 stupňů Celsia a má daleko horší následky…
I když se nakonec vše relativně v dobré obrátí a šrámy na těle pomohou zahladit šikovní plastičtí chirurgové, šrámy na duši přátelé, ale jen částečně. A Horský? Ten se snaží, aby se k němu jeho ´láska´, kterou doslova k smrti miluje, k němu vrátila…
Příběh má zároveň dát najevo, že zlo nikdy nespí, a že tací psychopati, jakého skvěle ztvárňuje právě Saša Rašilov, jsou velmi nebezpeční. Rovněž i to, že ženy si nemají nechat vše líbit, a pokud zaznamenají první signály týrání, měly by včas odejít…
„Kdokoliv film viděl, řekl, že v takovéto roli a skvěle zahrané, ještě Sašu Rašilova neviděl,“ podotkla i spolurežisérka filmu Hana Hendrychová. „Manželství dvou umělců bývá plné harmonie, vzájemné inspirace, lásky a souznění,“ Ale… někdy….,“ naznačuje sám Saša Rašilov a zve všechny do kina.
Milovníky filmových efektů bezesporu zajímá, jak právě extrémně dramatická scéna s opařenou hlavní představitelkou vznikala. V reálu scéna trvala 30 vteřin, ale maska se tvořila tři hodiny.
„Pochopitelně, že jsme Vlastině Svátkové nemohli do obličeje hodit pánev s olejem,“ říká trochu sarkasticky režisér Libor Adam. „Celého toho nesmírně uvěřitelného efektu jsme docílili obyčejnou kolou a práškem v pánvi. Splnilo to to, co mělo, aby tomu divák věřil, byl zděšený a pochopil, že tohle se opravdu může stát,“ dodal Adam.
Kromě toho, že snímek je strhující svým výkonem, hereckým obsazením, maskami, je také mimořádný i tím, v jak krátké době vznikl.
„Od chvíle, kdy jsem si přečetl knihu, až do natočení a vstup do kina uplynulo něco málo přes rok. To není u nás tak běžné a jsem rád, že se nám to vše povedlo,“ dodal Libor Adam.
Film, k němuž ústřední píseň natočila Zlatá slavice Lucie Bílá, má i charitativní podtext: Je partnerem Nadačního fondu Helpínek, jenž pomáhá dětem, které na svět přišly s nějakým handicapem. Kromě Rašilova a Svátkové se také všichni další herci – Tereza Kostková, Betka Stanková, Zuzana Norisová, Vilma Cibulková, Nela Boudová, Stanislava Jachnická, Milan Kňažko, Roman Vojtek, Jaromír Nosek, Pavel Kříž, Martin Stránský, Zdeněk Maryška, pro fond nafotili na propagační kalendář.
