Shakespearovy sonety jako divadlo

   Letos uplynulo 90 let od založení Velké operety, předchůdkyně dnešního Divadla v Dlouhé. První premiérou Divadla v Dlouhé v nové   sezóně jsou Sonety W. Shakespeara. Ze 154 Sonetů vybrala dvojice SKUTR (Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka) 33 a poskládala je do divadelního představení.  

 Sonet jako literárně poetický útvar

 Sonet jako literárně poetický útvar vznikl v 1. pol. 13. století, na Sicílii na dvoře Fridricha II. Prvním autorem byl Giacomo da Lentino. Na něj navázali další italští básníci Cavalcanti, Dante, Petrarca. Sonet má přesně vymezenou strukturu 14 veršů s členěním (14 veršů je rozdělených do dvou čtyřveršových a dvou trojveršových slok). Do anglické literatury zavedl italský sonet Thomas Wyatt na počátku 16.století, jeho sonety jsou většinou překlady Petrarcových sonetů. Pozměnil jejich stavbu na tři čtyřverší a dvojverší. Shakespearovy Sonety byly poprvé vydány v roce 1609. Shakespeare rozdělil své sonety tradičně na dvě části. první část Sonetů (1-126) je věnována mladému muži, druhou část (127–154) černé dámě. Prvních 17 veršů pobízí mladého muže, aby se oženil, protože v dětech přežije svou smrt. Na základě sonetů se diskutuje o Shakespearově sexuální orientaci, ale v renesančním období bylo přátelství mezi muži často vyjadřováno rétorikou lásky.

Druhá část Sonetů

Druhá část Sonetů není ve stylu zbožného uctívání nedosažitelné ženy, třeba jako u Petrarcovy Laury. „S jistým zjednodušením lze říci, že zatímco sonety příteli vypovídají o lásce bez sexu, sonety černé dámě jsou spíše o sexu bez lásky, „vysvětluje Martin Hilský.   William Shakespeare uchopil upadající sonetovou formu po svém a vtiskl jí věčné a autentické pocity, které prožíváme dodnes, pokud jsme někdy alespoň trochu někoho milovali. Láska, smyslnost, stárnutí těla, rozklad, nevěra, žert, slovní hříčka, paradoxy života, čistá krása, nesmrtelnost, milostný trojúhelník, milostný cit k muži i ke stárnoucí ženě to vše autor do Sonetů vložil. Obsah Shakespearových sonetů je natolik výbušný, že byl dlouhou dobu upravován nebo cenzurován. Je skutečným zrcadlem člověka v jeho kráse i slabosti.  Prvním českým překladatelem Sonetů byl J. V. Sládek, dalšími byli J. Vrchlický J. Vladislav, E. A. Saudek a další. V divadelním programu je originál sonetu 66 a jeho české překlady od J. V.   Sládka z roku 1883 až po J. Joska z r. 2008. Inscenace SKUTRů vychází z překladu Martina Hilského z roku 1992.  

 Žádné Shakespearovo dílo, snad s výjimkou Hamleta, nevzbudilo tolik pozornosti, tolik komentářů, tolik dohadů a spekulací jako Sonety. A přece dodnes nikdo přesně neví, a nejspíš nikdy vědět nebude, kdy Shakespeare sonety psal, pro koho je psal, o kom je psal a za jakých okolností je psal. Jedinou nezpochybnitelnou jistotou je prostá, ale nadmíru významná skutečnost, že Sonety jsou,“ řekl Martin Hilský.                                                                      

Inscenační tým s herci Divadla v Dlouhé sonety přetavil v divadelní obrazy pomocí hudby, slova a pohybu.

 

 Děj                                                                                                                                               

 Děj se odehrává na scéně Jakuba Kopeckého, na půlkruhové chodbě rozpadlého hotelu „Svět“, kde jsou kolem dokola očíslované dveře. Uprostřed je zvýšené podium. Scéna je jednoduchá a nápaditá – v koutě je vana, na druhé straně stromek v květináči symbolizuje věčnou přírodu. Na začátku přijde žena v černém s knihou a čte sonety. M. Turková zůstává na jevišti celou dobu jako jakýsi průvodce. Postupně přichází tři trojice, vždy dva muži a žena. Kostýmy jsou dílem Simony Rybákové. Vytvořila tři skupiny kostýmů pro jednotlivé epochy: alžbětinskou módu, šaty z doby mezi světovými válkami, a nakonec hadry bezdomovců.

Nastává mumraj, trojice přicházejí a odcházejí. Hlavní postava každé trojice se svěřuje se svou lásku k mladému muži i krásné ženě. Je to typický milenecký trojúhelník, kdy zjistí, že mladý muž i krásná dáma jsou spolu. Všechny trojice hovoří o tom samém trápení s láskou. Hudba Petra Kalába a Ondřeje Rychlého výborně podtrhuje představení, herci nejen mluví, ale i tančí, používají expresivní mimiku, výrazné líčení. Hrají: E.Hacurová, M.Poulová, M. Turková, M. Zimová, J. Meduna, P. Neškudla, O. Rychlý, T. Turek, M. Zavičar a J. Sklenář. Dva posledně jmenovaní herci přišli letos z Klicperova divadla v Hradci Králové, Zavičar jako nový člen souboru a Sklenář jako host. Všichni hrají výborně.  

Shakespearovy Sonety

  Shakespearovy Sonety jsou tak trochu deníkem jistého básníka, o kterém nic nevíme, o vztahu k mladému šlechtici, jehož jméno ani podobu neznáme, a vztahu k tajemné černé dámě, u které ani není jisté, jak moc je její postava reálnou nebo alegorickou. Každý sonet je vlastně letmým odleskem reality a stavu duše. A také odleskem našich zkušeností. Každý sonet voní a chutná. Každý sonet je dialogem mezi já a ty, říká režisér Lukáš Trpišovský. Druhá polovička dvojice Skutr Martin Kukučka k tomu dodal: „Každý sonet je minidramatem, dialogem mezi dvěma až třemi postavami a my se pokoušíme o znovu zhmotnění zásadního momentu jejich příběhu. Nechceme jenom odrecitovat verše, ale ani ukrást sonet, důležitá je tu i jeho básnická forma.“    

   Závěrem konstatujeme, že v představení vše do sebe ideálně zapadá od režie přes scénu, kostýmy hudbu a skvělé herecké výkony. Kukučka a Trpišovský jsou čtvrtým rokem členy uměleckého vedení Divadla v Dlouhé. Sonety jsou jejich čtvrtou vydařenou inscenací, dovedou uchopit těžká témata jako byl Čechovův Racek či Sonety. Inscenace nás přiměla vzít si doma z knihovny Sonety v překladu Jana Vladislava z roku 1964 a znovu se do nich začíst. Přejeme totéž i ostatním divákům.

Jaromír a Věra Hamplovi                                      

 

Foto: Archiv Divadla v Dlouhé