Divadlo pod Palmovkou uvedlo Shakespearovu poslední, málo uváděnou třináctou komedii Něco za něco, z roku 1603. Hra se na českých jevištích hrála také jako Veta za vetu, Oko za oko či Půjčka za oplátku. Anglický název je Measure for Measure (doslovně Míra za míru).
Čtyři sta let stará hra nastoluje zásadní témata lidské existence, morálky, kterou všichni kážou, ale nikdo se jí neřídí, a demonstruje, jak je snadné zneužít moc. Bývá zpravidla řazena mezi komedie, ale překvapivě se několikrát mění z komedie v tragédii a naopak. Ať už ji zařadíme kamkoli, témata, která hra přináší, jsou opravdu nadčasová.
Polský režisér
Režie se ujal polský režisér Jan Klata, ředitel krakovského divadla Stary Teatr v letech 2013-2017. Nyní pracuje na prestižních německých scénách, režíroval také na příklad v Rakousku, ve Španělsku, v moskevském MCHATu. Vytvořil 40 inscenací, prvním Shakespearem byl Hamlet, kterého inscenoval v gdaňské loděnici. Prvního ročníku festivalu Palm OffFestu v Divadle pod Palmovkou v roce 2016 se Klata zúčastnil inscenaci hry H. Ibsena Nepřítel lidu. Ze skvělého překladu profesora Hilského vypouští některé pasáže psané prózou a nahrazuje je improvizacemi, současnými hovorovými obraty a argotem, verše zůstaly původní. „Nikdy bych si nedovolil upravovat Shakespearovu poezii, jeho humor je geniální,“ poznamenal Klata. Hrou prostupují dvě linie. První je spojena se starozákonní odplatou a ve starších překladech ji představuje „veta za vetu“ či „oko za oko“, druhá je založena na směně zboží a peněz, hlavně však na úplatcích a korupci jako funkčním systému, ve starších překladech je to „půjčka za oplátku“.
Hra
Hra je rozvedením dvou jeho sonetů (sonety číslo 94 a 129), které vznikly krátce před napsáním hry. Hlavní postavou hry je kníže Vincentio, vládce Vídně, ve které už čtrnáct let i přes přísné zákony bují smilstvo, prostituce a další neřesti. Vincentio určí na čas svým zástupcem šlechtice Angela a v převleku za mnicha pozoruje, jak se tomuto vyhlášenému strážci mravnosti a čistoty podaří nastolit pořádek. Angelo zklame a začne svoji moc zneužívat. Jan Teplý jako Angelo, chce obnovit dodržování zákonů, ovšem začne špatně, když odsoudí k smrti Claudia, který přivedl do jiného stavu Julii, s kterou se nestačil oženit. Claudiova sestra, jeptiška Isabela jde za bratra prosit. Angelo nabídne osvobození bratra za její tělo. Kníže převlečený za mnicha vše nastraží tak, aby se Angelovi místo Isabely poddala dívka Mariana, kterou kdysi opustil, protože přišla o věno.
Režisér Jan Klata
Režisér Jan Klata si do Prahy přivezl svůj nejužší tým spolupracovníků, kterými jsou scénografka, kostýmní výtvarnice a light designérka Justyna Łagowska, autorka více než šedesáti scénografii. Tým tvoří též uznávaný polský choreograf (jinak také režisér) Maćko Pusa a česká dramaturgyně Iva Klestilová. Herecké výkony jsou vynikající. Jan Vlasák jako kníže se z vládce promění v ctnostného mnicha a zpovědníka, aby v závěru ohromil ctnostnou Isabelu chlípností. Angelo v podání Jana Teplého, lidská nestvůra v obleku s našitými perlami uspokojí svoji sexuální potřebu bez jakýchkoliv emocí.
Výkon Terezy Dočkalové jako fanatické jeptišky začíná tím, že se zmítá v extatické křeči a pokračuje proměnami až do závěrečné scény. Kdy ji kníže Vincentio nabídne manželství a současně odhalí svůj chtíč. Nejsilnější stránkou představení jsou výkony nejen tří hlavních představitelů, ale i ostatních herců. Tomáš Dianiška jako transvestitní Mistress Overdone, ověšená flitry na neuvěřitelně vysokých podpatcích, Lucio v podání Ondřeje Veselého gauner a samolibý hejsek předvádějící opálenou svalnatou postavu.
Zhodnocení hry
Ve hře je i polský motiv, kníže odjíždí do Polska. Pro nás je zajímavá postava zhýralého vězně Barnardina, který je rodilým Čechem, vychovaným však ve Vídni. Łagowská navrhla působivou scénu, černé jeviště dokola ohraničené stěnou. Na horizontu se pohupují dvě oprátky a z podlahy se vyklopí tři pranýře ve tvaru kříže, každý s otvory pro hlavu a ruce. Inscenace zvýrazňuje jednostranně sexuální podtext a lidský chtíč, někdy až na hranici porna, škoda, že ostatní roviny hry jsou ignorovány. Hudba, kterou vybral sám režisér – úryvky z písní Madonny, Björk apod., je příliš hřmotná a hlasitá. Klata cituje pop kulturní odkazy, používá k vyjádření myšlenek hodně pohyb. Cizorodě působí předčítané texty v angličtině, jsme přece jen v Čechách, a ne v Anglii. Totéž platí o programu s úryvky písní rovněž v angličtině.
Závěrem musíme konstatovat, že stále platí: méně je někdy více, svět se netočí jen kolem sexuality. Škoda, Shakespearovy hry obsahují tolik témat.
Jaromír a Věra Hamplovi
Foto: archiv Divadla pod Palmovkou
