Tereza Kostková
StarDance má za sebou deset úspěšných ročníku. S jakými pocity vcházíte do druhé dekády?
Já se spíš stále nepřestávám divit, že už je to patnáct let, co jsem znělku StarDance slyšela poprvé. To je fakt kus života. Uf!
Mezi dvěma ročníky se toho opravdu mnoho událo, společnost si prošla krušnými chvílemi, nemohlo se i tančit. Co Vám v této situaci pomohlo zachovat si noblesu a eleganci?
Skutečná noblesa a elegance není tvořena zvenku, ale zevnitř, a právě tvrdé podmínky ji potvrzují. Až když obstojí i mimo komfortní zónu jsou obě esence skutečné, což často ve StarDance vidíme, jakkoli je to situace nesrovnatelná.
Přichází před přímým přenosem někdy chvíle, kdy klepete na dveře šatny a říkáte: Marku, už je čas?
Ne, to se ještě nestalo. To spíš mě do poslední chvíle vizážistky pudrují a kadeřnice rovnají poslední neposlušný vlas, takže jsem to já, kdo pak utíká na své místo ve chvíli, kdy první tóny skoro zaznívají. Ale mám to raději než přešlapovat nahoře nad schody.
Druhý večer je věnován Jiřímu Suchému, který slaví životní jubileum. Věnovala jste někomu Pramínek vlasů?
To tak! Aby pak měl někdo přístup k mojí DNA. Nene, já za sebou raději nechám pocit nebo vůni než vlasy.
Jedním z nejvíc diskutovaných témat všech večerů je, co bude mít Tereza Kostková na sobě. Jak probíhá výběr vašich šat? Oblékáte se podle nálady?
V civilu ano. Ale StarDance je v nejlepším slova smyslu práce. A v té práci nejsem sama, ale také stylista pořadu, módní návrhář, téma dílu, ostatní účastníci, žánr, styl. To vše musí ladit a zapadat. Má nálada, stejně jako já sama, je jen jedno kolečko v tomto soukolí. Ale už dlouho se nestalo, aby nezapadlo.
Kdybyste mohla vrátit čas, vybrala byste si stále roli moderátorky nebo tanečnice StarDance?
Jistěže bych si vybrala stejně. A opravdu je potřeba uvádět důvody?
Je nějaká řada, kterou byste si ráda zopakovala?
To ne. Jedinečnost každé řady je součástí půvabu. Je to neopakovatelné. Já se obecně v čase moc nevracím.
Je něco, co Vás po uplynulých deseti ročnících může ještě překvapit?
Stále všechno. Překvapení kouká na člověka každou vteřinu. S novými lidmi – nová překvapení.
Z moderátorské dvojice Eben–Kostková působíte jako ta emotivnější část. Jedna z variant letošního ročníku, který podléhá bezpečnostním opatřením byla i možnost přenosu bez diváků. Co myslíte, že by tanečníkům nejvíce chybělo?
Okamžitá reakce. Tak zkuste říct něco zábavného do zdi, nebo předvést zajímavý taneční prvek před nikým. Podstata věci je pak v čudu. StarDance je podívaná, tak by se měl někdo dívat. Jistěže hlava ví, že u obrazovky je snad možná i divák, ale vaše oči i srdce vnímají toho v sále primárně nejvíc a díky němu jste schopen oslovit i toho tušeného, ke kterému pořad přenáší kamera.
Při natáčení StarDance… kolem dokola jste vždy první, kdo se soutěžícími mluví. Jak prožíváte jejich emoce?
Vnímám je. Někdy jsou velmi hmatatelné, autentické, velké. Rozumím jim. Ale že bych doma kvůli tomu nemohla usnout, to zas ne. Spím, jako když mě do vody hodí.
Marek Eben
StarDance se vrací po tradiční pauze, po krušném roce a půl. Bude to pořádný tanec?
No, jak tak koukám na výběr soutěžících, řekl bych, že ano. Už teď jsem na ně velmi zvědav.
Děláte si na StarDance rád čas?
Nepochybně ano, je to sice největší stres roku, ale taky největší dobrodružství. A dělá mi radost, když mě lidi potkávají na ulici a ptají se, kdy už to bude. Máte-li práci, na kterou jsou lidi zvědaví a která jim dělá radost, je to velký dar.
Nová dekáda, nový ročník… S jakými pocity do něj vstupujete?
Je to vždycky takový koktejl hrůzy a vzrušení, už to taky točíme patnáct let, takže diváci se jen tak s něčím nespokojí a samozřejmě mám noční můry, jestli mě ještě něco napadne, jestli to lidi bude ještě bavit. Ale přes to všechno se vždycky znovu těším.
Do nedávna se nemohlo ani zpívat, ani tančit. Jak myslíte, že by vypadala StarDance v tomto nouzovém stavu?
Víte, že jsem na to často myslel? Měli jsme štěstí, že zrovna na ten covidový rok jsme plánovali roční pauzu, to nás zachránilo. Protože já si to třeba bez lidí v publiku dovedu sotva představit a online se taky tančit nedá, tak doufám, že se snad na podzim ta situace nějak brutálně nezhorší, drtivá většina lidí v týmu už je očkovaná, doufejme, že se nám to vyhne.
Mnoho diváků Vás vnímá jako moderátorskou elitu, cítíte za to zodpovědnost? Těší Vás to?
Pokud to tak je, tak mě to samozřejmě těší, ale – jak správně říkáte – taky tíží. Vždycky se bojím, jestli se to, co třeba baví mně, bude zdát zábavné taky divákům. A jistota je, že se nezavděčíte všem, ani to při tak velké sledovanosti nejde. Je mi jasné, že bude spousta lidí, kteří mě zrovna nemusí, ale to zase doufám, že vyváží ten tanec. Však to není pořad o moderátorech, je to o pohybu a estetice a taky o muzice, tak snad si ti, co mě rádi nemají – a mám pro to plné pochopení – přijdou na své při těch tanečních číslech.
Letos se poprvé jako hlavní choreograf a odborný poradce objeví Marek Zelinka. Co myslíte, že vnese do StarDance?
Na to jsem moc zvědav, protože Marek se mi nezdá být moc svázaný těmi pravidly soutěžního tance, má spoustu neotřelých nápadů, které by asi na taneční soutěži neprošly, ale v takovémhle zábavném programu mohou fungovat výtečně. A naštěstí naši porotci nejsou nějací fundamentalisté, taky jsou otevřeni všemu možnému, tak doufám, že by mohli nějaké nové prvky, i když nestandardní, podporovat.
Nová sestava je znovu pestrá, objeví se opět profese, která ještě nikdy netančila – letos je to farářka. Máte tip na profesi, která ještě nebyla, ale Vás by lákalo ji do StarDance přizvat?
Určitě by se hodil ortoped, zejména v posledních dílech. A ani psychiatr by neškodil. Viděl jsem tuhle pana doktora Nešpora a ten už je zralý soutěžit.
Jeden z večerů bude věnován poctě Jiřímu Suchému. Na kterou jeho píseň byste si rád zatančil a s kým?
Já bych nejspíš ploužil s Terezkou na píseň Pramínek vlasů. To bychom svedli.
Můžete říci, po těch deseti ročnících, že je tanec vaše parketa?
Vůbec ne a nikdy to tak nebylo. Obdivuji tu disciplínu, rád se na ni dívám, ale – ku prospěchu diváků – ji neprovozuji.
Každý z přímých přenosů může být napínavý. Kdy pro Vás přichází ta nejnapínavější chvíle?
Nejhorší je ta poslední půlhodina před začátkem. Když už se pak přenos rozjede, je to takový fofr, že člověk nemá čas přemýšlet nad trémou, myslíte na další vstup a většinou to docela uteče. Ale ten čas před začátkem, to je jen pro nejsilnější jedince.
Od fanoušků StarDance dostáváte mnoho obrázků, ale i dopisů. Utkvěl Vám nějaký v paměti?
Vzpomínám si na dopis diváka, který mě důrazně žádal, abych se oholil, že vypadám jako Satan.
Zdroj: Česká televize
