Top news

Romeo, Julie a tma v Dlouhé

V rámci 10. ročníku divadelní přehlídky nejen pro teenagery „ Festival 13, který se konal od 6. do 11. února se uskutečnila třetí premiéra 23. sezony Divadla v Dlouhé. Dramatizaci slavné novely Romeo, Julie a tma Jana Otčenáška z roku 1958 zpracovala režisérka Hana Burešová a dramaturg Jan Otčenášek, syn autora.                                                            

K výběru příběhu tragické lásky studenta Pavla a židovské dívky Ester v Praze za heydrichiády vedly podle dramaturga Štěpána Otčenáška zejména dva důvody: „Jeden je ten, že máme v souboru nové mladé herce Marii Poulovou a Pavla Neškudlu, a právě Marie nás přivedla na myšlenku, že by byla ideální Ester. Druhým, minimálně stejně důležitým momentem je situace u nás i v Evropě, kdy vzrůstá vliv různých nenávistných, xenofobních až rasistických stran a my cítíme potřebu připomenout věci, které by se neměly zapomínat, jako je právě holokaust. Příběh tragické lásky Pavla a Ester byl původně epizoda z většího románu, který vznikl až později pod názvem Kulhavý Orfeus, ale natolik se rozrostl, že jej Jan Otčenášek zpracoval v samostatné novele. Ta brzy po vydání v roce 1958 zaznamenala obrovský úspěch, dá se říci světový. Vyšla ve více než třiceti jazycích, dočkala se celé řady divadelních, televizních i filmových adaptací, dokonce podle ní vznikly tři opery, balet i muzikál.“ Režisérka Hana Burešová dodává: „Nevyhovovala nám žádná z existujících dramatizací, tak jsme si připravili vlastní. Podstatné asi je, že zatímco kniha celý příběh nahlíží perspektivou Pavla, my se jej snažíme nahlédnout i pohledem Ester, která je celou dobu přítomna na jevišti. Třetím hrdinou celé věci pro nás pak je doba strachu a stupňovaného teroru během tří týdnů heydrichiády. Používáme proto řadu dobových dokumentů a využíváme i několik citací z knih jiných autorů. Vedle hlavních postav Pavla a Ester figuruje také chór, který – tak jako v antické tragédii – plní řadu funkcí, někdy mluví za Pavla či Ester a funguje také jako zpřítomnění doby, která se hrdinům jeví jako zlý sen.“  Skvěle udělaná inscenace od prvního okamžiku, kdy Pavel na lavičce v parku, potká Ester a vezme ji domů do skrýše až do tragického konce. Představení nemá hluchá místa 1,5 hodiny bez přestávky uběhlo jako voda.                                                                                                                      

Pavel Neškudla, Marie Poulová Foto archiv Divadla v Dlouhé

                                                                                                                                                     

Herci 

Oba hlavní představitelé úspěšně ztvárnili už v Dlouhé řadu rolí (Lucerna, Racek, Élektra). Neškudla se z bezstarostného maturanta mění v hrdinu bez zbytečného patosu. Ester vezme do úkrytu bez ohledu na nebezpečí pro sebe a rodinu. Svoje obavy před Ester zakrývá optimistickou tváří. Ester od počátečních obav a strachu, které střídá s nadějí a nadšením plně ponoří svou mladou duši do lásky a něhy. V závěru udavač prozradí dívčin úkryt u Pavlových rodičů. Ester v sobě najde sílu, obětuje se pro záchranu Pavla, opustí úkryt a na útěku je zastřelena. Pavlovy rodiče představují Tomáš Turek a Marie Turková. Otec představuje neokázalou statečnost, matka obavy a strach o syna. Stejně statečný je i spolupracovník otce Čepek, rovněž krejčí. Spolužáky Pavla dobře ztvárnili Jan Meduna jako Vojta a Eva Hacurová v roli Aleny. V roli kolaboranta a udavače Rejska se blýskl Miroslav Hanuš. Souseda a sousedku zahráli Čeněk Koliáš a Michaela Doležalová.  Chór, který tvoří všichni herci mimo dva hlavní hrdiny dobře ilustruje temnou dobu protektorátu.                                                                                                                                                       

Tomáš Turek, Marie Turková, Pavel Neškudla Foto Divadlo v Dlouhé

 

 

Ostatní  tvůrci                      

Scéna je propracovaná do posledního detailu. Černé kulisy dotváří válečnou dobu okupace. Scénograf David Marek projevil, jako už mnohokrát (Lucerna, Élektra) mimořádný cit pro detaily skládající nádherný celek. Uprostřed jeviště je na nakloněné ploše umístěna postel pro Ester, která je tak stále přítomna na jevišti i kdy se děj odehrává třeba v krejčovské dílně nebo bytě rodičů Pavla.  Zadní kulisy jsou posuvné a vytváří tak průjezdy, pavlače, vrata a další. Válečnou dobu ilustrují i stahované rolety. Zadní stěna je popsána německými slovesy a rovnicemi a evokuje tak učebnu.  Vyznění celého představení podtrhuje hudba Ivana Archera.a kostýmy Hany Fischerové. Toto v pravdě antické drama skvěle doplňuje chór pochodující kolem hlavních hrdinů zosobňující oběti holocaustu i promlouvající vnitřním hlasem Pavla.  Autorům inscenace patří dík za skvělou inscenaci maturitní četby, která osloví všechny generace. 

Jaromír a Věra Hamplovi