Mraky důvěrné, to je nový program Pražského komorního baletu, který spojuje choreografie Petra Zusky a Jiřího Pokorného. Soubor uvede představení naposledy v tomto roce v neděli 6. listopadu od 19 hodin v Divadle na Vinohradech.
Listy důvěrné
Komponovaný večer pro soubor připravila dvojice choreografů s velmi zajímavou a bohatou profesní kariérou – Petr Zuska a Jiří Pokorný. Renomovaný choreograf a divadelní režisér Petr Zuska, který dlouhá léta působil coby umělecký šéf Baletu Národního divadla, vytvořil pro toto představení choreografii Listy důvěrné na stejnojmenný smyčcový kvartet Leoše Janáčka, který živě provede Zemlinského kvarteto. Smyčcový kvartet Listy důvěrné je hudební dílo Janáčkovy vrcholné tvůrčí periody. Zkomponoval je těsně před svou smrtí v roce 1928, inspirací mu byl vlastní dlouholetý milostný vztah s vdanou, téměř o čtyři dekády mladší ženou. Zuskova interpretace ale Janáčkův příběh nekopíruje.
„Rozhodl jsem se jít naprosto svobodnou a ničím předem neovlivněnou cestou, kromě toho nejzásadnějšího – hudby jako takové,“ vysvětluje Petr Zuska. Svou taneční novinku v hudebním nastudování Zemlinského kvarteta Zuska věnoval in memoriam dlouholetému mecenáši a podporovateli PKB Dr. Ivanu Dunovskému.
Černý mraky nepláčou
Druhou částí večera je choreografie Jiřího Pokorného Černý Mraky Nepláčou, upravená na míru Pražskému komornímu baletu. Ústředním tématem této dynamické choreografie je přetvářka. Vizuálně dílo stojí na specifickém využití detailu výpravy, v tomto případě masky. Prvotní autorův impuls pro choreografii vzešel z kontrastu neživotné životnosti, kterou známe z klasického malířského žánru zátiší.
„Utrhneme-li jablko ze stromu, to si sice zachovává nějakou svou tvář, vnější masku, ve stejný moment ale také vlastně umírá. Tuhle myšlenku jsem chtěl přenést do lidské roviny a na jeviště,“ vysvětluje Jiří Pokorný. „My lidé se také schováváme za nějakou masku či fasádu, pod níž se skrývá naše pravá identita. Hrajeme různé role, maskujeme se celou škálou tváří, zatímco pod povrchem se skrývá jen ta jedna jediná.“
Foto: Serghei Gherciu
V první části představení Černý mraky nepláčou nás zaujalo, že tanečníci většinu představení tančí zády k publiku a mají nasazeny bílé masky, což vytváří pocit, že jsou obličejem k vám. Dílo je inspirováno pocity a myšlenkami, které jsou potlačovány a skrývány v nitru lidské duše. Z lidské tváře se stává krunýř, dokonale maskovaný celou škálou lidských tváří, ale pod povrchem se skrývá jen jedna jediná.
Ve druhé části představení Listy důvěrné vidíme na jevišti nejprve čtyři členy Zemlinského kvarteta. Po prvních tónech Smyčcového kvarteta č. 2 „Listy důvěrné“ Leoše Janáčka se objeví tanečníci v bílých kostýmech. Smyčcový ivartet Listy důvěrné zkomponoval Leoš Janáček těsně před svou smrtí v roce 1928. Dílo je insiprováno jeho dlouholetým milostným vztahem s vdanou ženou, jedná se o jakési hudební vyjádření jejich vzájemné písemné korespondence. Taneční vystoupení je velmi dynamické a zajímavě propojené originální choreografií.
