Poslední drama Václava Havla (1936-2011) ODCHÁZENÍ uvedla činohra Národního divadla moravskoslezského v premiéře 14. listopadu. Režisér Vojtěch Štěpánek připravil dílo pro jeviště Divadla Antonína Dvořáka. Hra je posledním dílem celosvětově nejhranějšího českého dramatika a její premiéru uvedeme u příležitosti 30. výročí sametové revoluce. První reprízu má dílo v sobotu 16. listopadu.
„Svůj odkaz nebudeme mít v rukou my, ale ti, kteří jej ponesou. Hlavní hrdina si pyšně chystá vlastní pomník, záhy ale zjišťuje, že na politickém piedestalu se už skví pomník jeho soka a nástupce. Postupně přichází o vše: o svou nesmrtelnost, o důstojné stáří, o ženu, o dům i o vlastní svědomí,” říká režisér Vojtěch Štěpánek, který titul inscenuje s podtitulem Přicházení.
„Nástup nové doby vždy něco stojí, je zkouškou charakterů těch, kteří mají odejít, a ukázkou síly těch, kteří přicházejí. Vůdci bývají spolehlivě milováni a nenáviděni. Kdybyste s nevinným heslem o pravdě a lásce vstoupili do jedné a té samé hospody před třiceti lety a dnes, vyvoláte v tamním osazenstvu zcela protichůdné reakce. Odcházení je tedy do určité míry o konci jedné epochy, o odcházení jednoho člověka od druhého, o odcházení jedné normy a o přicházení normy nové,“ vysvětluje Štěpánek.
Mnozí si příběh Odcházení přímo spojují s politickým odchodem autora hry a prvního českého prezidenta Václava Havla. Hra však v sobě nese mnohem hlubší a univerzálnější témata, než aby byla pouhou divadelní autobiografií. Proto si při jejím psaní (které začalo už na sklonku 80. let) vzal Havel za inspiraci dva z největších světových dramatiků, Williama Shakespeara a Antona Pavloviče Čechova. „Zkuste si představit Shakespearova Krále Leara – muže, který se dobrovolně odříká moci v přesvědčení, že je pořád na vrcholu sil a i v ústraní bude jeho autorita nadále pro všechny nezpochybnitelná – zasazeného do prostředí a atmosféry Čechovova Višňového sadu,“ naznačuje dramaturgyně Sylvie Vůjtková. „Tyto klasiky světové dramatiky se řadí mezi nejlepší hry o pomíjení lidského života, nebo i celé éry, které kdy byly napsány. A tak i Havlův čerstvě bývalý kancléř Vilém Rieger (Jan Fišar) na vlastní kůži zažívá, kterak se moc a lesk dní minulých nevyhnutelně proměňují v bezmoc a bídu dní příštích. Tomu samozřejmě nechybí cynicky kousavý humor, díky němuž Havel rozehrává čechovovskou tragikomedii obohacenou sebeironizujícím nadhledem nad vlastní politickou zkušeností,“ přibližuje hru Vůjtková.
Odcházení je inscenováno v unikátním propojení s Gogolovým Revizorem, který bude mít ve Štěpánkově režii premiéru 12. března nadcházejícího roku. „Odcházení totiž končí ve chvíli, kdy je bývalý kancléř Rieger odvezen na odkladiště dějin a před bývalou vládní vilou se pyšně promenuje její nový majitel, mladý a drzý Klein v podání Vladimíra Poláka. Revizor pak začíná ve chvíli, kdy před ‚tou samou‘ vilou stojí opět Vladimír Polák, tentokrát už ale jako Gogolův Hejtman, a v rukou drží telegram s upozorněním, že do jejich regionu míří revizor,“ říká režisér Vojtěch Štěpánek. „Havel je současný autor, ale jeho hra je ohlédnutím po včerejšku. Gogol je autor značně starší, jeho hra je však o zítřku. Dvě žánrově zcela protichůdné hry dohromady vyprávějí příběh jednoho smutného domu, jednoho malého národa,” uzavírá Štěpánek.
V Odcházení účinkují Jan Fišar, Vladimír Polák, Lada Bělašková, Veronika Forejtová, Tomáš Jirman, Vít Roleček, Aneta Klimešová a další.
Režie, výběr hudby a zároveň role autorova hlasu, který přidává během hry komentáře – Vojtěch Štěpánek; scéna Jan Tobola; kostýmy Marta Roszkopfová.
Odcházení uvádí Národní divadlo moravskoslezské poprvé, k ruské klasice Revizorovi Nikolaje Vasiljeviče Gogola se vrací po stu letech. Revizor měl poprvé v Ostravě premiéru v sezóně s číslem jedna (1919-1920). Nové nastudování od 12. března opět na scéně Divadla Antonína Dvořáka.
