Kostky jsou vrženy aneb Don Juan a hlavně pocta Jaroslavu Ježkovi
Kostky jsou vrženy aneb Don Juan a hlavně pocta Jaroslavu Ježkovi. Tímto titulem v divadle Ypsilon vrcholí revuální tanečně hudební triptych, přičemž Swing se vrací byl o swingu jako hudebním žánru a jeho historii obecně, Varieté Freda A. bylo o fenomenálním tanečníkovi Fredu Astairovi a jeho kořenech v Čechách. Třetí hry triptychu Kostky jsou vrženy jsou o Ježkovi a jazzu ve všech jeho rovinách. Název inscenace je právě v duchu připomínky tohoto geniálního českého hudebního skladatele. Tvůrci zapojili hru Don Juan & comp. právě jako záminku, aby se celá inscenace tzv. stala divadlem. „Původně jsme ji nechtěli, vhodnější byla pro tento účel hra Kostky jsou vrženy, ale zjistili jsme, že je ztracená, a že existují pouze fragmenty, které se ovšem nedají použít. Nakonec jsme zvolili hru Don Juan, která byla strukturou natolik volná, aby se dala vsadit do večerů. Vybírali jsme z her V+W, jenomže od roku 1933 jsou všechny politické, a to jsme nechtěli,“ vysvětluje dramaturg Studia Ypsilon Jaroslav Etlík. Autoři nechali představení název: „Kostky jsou vrženy podle fragmentu hry, která je pro nás dnes velmi přitažlivá, zcela dobová a plná poetismu,“ doplňuje režisér hry J.Schmid. Inscenace modelově vychází z představení Osvobozeného divadla, tzv. Silvestrů, což byly speciální jednorázové atrakce plné scének, hudebních a tanečních čísel s pozvanými hereckými osobnostmi z jiných divadel. Všichni, co dělali „Zábavu“ se na jeden večer sešli.
Vlasta Burian a tato hra
Vlasta Burian si dokonce v r. 1933 odběhl z vlastního divadla odehrát jeden skeč. „Představení má charakter revue a propojují ji pamětníci i nejrůznější zvědavci. Celistvost večera udržuje velmi zkrácené průběžné nastudování hry Don Juan, které hro prochází jako mikroseriál,“ dodává J. Schmid. V tomto duchu proto není nová ypsilonská hra o Osvobozeném divadle, ale tvůrci využívají různých materiálů o Ježkovi, které byly publikovány ve vztahu k této scéně, a především k jazzu. Děj není místně určen, časově se potom odehrává v období třicátých let (1933, 1937), tedy v době, kdy V+W uvedli jedny z nejúspěšnějších Silvestrů. Současně není záměrem napodobovat Voskovce a Wericha, a proto nejsou v inscenaci nijak personifikováni, jsou spíše vyjádřeni kolektivně. Hlavní by totiž měl být v tomto smyslu pocit „Jak prožijeme večer s Ježkem.“ Důležitou roli hraje hudba a hudební aranžmá, kterého se ujal Miroslav Kořínek spolu s Dominikem Renčem. Jan Bradáč, který vystudoval herectví a zároveň hru na housle udělal adaptaci. V různých aranžích potom zazní 30 Ježkových písní spjatých s Osvobozeným divadlem (Civilizace, Babička Mary, Tmavomodrý svět, Život je jen náhoda, Ezop a brabenec a další).
Jaroslav Ježek
„O Ježkovi je těžko hovořit ze široka, všichni jsme si to zažili. Pro mne je to celý život. Hrál jsem ho na stovkách večírků Stačilo brnkout pár tónů Život je jen náhoda a už byl kolem mne chumel lidí. Jak přistoupit divadelně k Ježkovi? Písně V+W+J, jsou epické příběhy, podložené nádhernou muzikou, jde to samo. U Ježka mě nejvíce fascinují jeho nádherná tanga a waltzy,“ vysvětlil Miroslav Kořínek. Nová inscenace má tři roviny, a to ypsilonskou, ve které tvůrci hledali společné rysy s prvky revuálního divadla V+W. Druhou rovinou je samotná osobnost Jaroslava Ježka, který byl geniálním skladatelem vážné a dramatické hudby, proto Jan Schmid přizval ke spolupráci koncertního mistra Tomáše Víška, který se programově věnuje klavírnímu dílu Jaroslava Ježka a propaguje ho ve světě. Diváci se setkají samozřejmě s postavou Jaroslava Ježka v podání Dominika Renče, i když Ježek s V+W jinak nevystupoval. Renč, skladatel a pianista, který i visáží připomíná J. Ježka ji skvěle zahrál. Působí jako zjevení samotného Ježka. Objevila se také například postava výtvarníka (hraje scénograf Ondřej Zicha, který zároveň celou inscenaci vypravil – ústředním motivem jsou Ježkovy brýle), dále postavy různých pamětnic, což jsou v podstatě dvoudomé role, například Jaroslava Kretschmerová jako Hana Vítová (resp. Jana Lašková), je také vědmou, ale i sama za sebe. Jan Onder, který měl na starosti choreografii se skvěle zhostil role průvodce i Dona Juana.
Ypsilonka
„Z práce v Ypsilonce jsem nadšený. Skoro na každou píseň máte hned pohyb, choreografie je jednodušší, aby se dalo zpívat a bylo to příjemné. Divák, když odchází v dobré náladě může si v hlavě zpívat Ježkovy písničky, já každé ráno slyším v hlavě jednu Ježkovu písničku. když máte nápad a pracujete s lidmi, kteří jsou šikovní. Ypsilonka je specifická tím, že zdejší herci jsou univerzálové, skvěle hrají divadlo, zpívají a hrají na hudební nástroje a jsou šikovní i pohybově.“ Koncertní mistr T. Víšek zahrál bravurně nejen Bugatti step ale i několik Ježkových skladeb vážné hudby. K Bugatti stepu řekl: „Je to tak chytlavá a strhující muzika, že nechápu, proč se nestala světovým hitem a Bugatti step se nehraje na celém světě.“ Hra má dynamiku, plynule plyne a ani si neuvědomíte, že je konec. Všichni herci podali výborné výkony. Vedle již zmíněných herců se objeví Petr Vršek v roli Průvodce i Leporella, Lenka Loubalová také jako Průvodce a Babička Mary. Roli Isabel ztvárnila Barbara Skočdopolová (alternuje Kamila Kikinčuková), Guvernéra Jan Večeřa, Admirála Kryštof Mende.
Další herecké obsazení
Dále hráli Martin Bohadlo a Jan Bradáč Dobrodruhy, Musíme jmenovat i Jiřinu Vackovou, Lumíru Přichystalovou Petra Hasmana a Jana Nohu. Na všech bylo vidět s jakým nadšením hrají, zpívají i tancují. Odcházeli jsme v prima náladě s Ježkovými písničkami v hlavě a věříme, že tak budou odcházet diváci dalších repríz. Z třech hudebních revui je tato nejlepší a těžko byste na ni našli chybičku. Ypsilonka důstojně připomněla velkého skladatela Jaroslava Ježka, který je nedoceněn O Jaroslavu Ježkovi je všeobecně známo, že od dětství trpěl šedým zákalem, navíc také prodělal spálu a téměř ohluchl. Zakončíme slovy Jana Wericha: „Snad se narodil s chatrným zdravím, nedoslýchavý a napůl nevidomý proto, aby nám ostatním byl vzorem. Aby nám ukázal, co je to radost z práce, radost z úspěchu, jak vypadá počestná píle a pracovitost. Aby nás upozornil na družnost. S lidmi, s celým světem a s jeho krásou. Aby nám předvedl, jak bezstarostně se bavit, jak popíjet, jak zpívat, jásat. Že je to možné, že to jde. I slepý a hluchý se může smát, může milovat život.“
Jaromír a Věra Hamplovi
