V prostoru u vstupu do kaple je umístěn model Mariánského sloupu. Byl vztyčen jako poděkování za úspěšnou obranu Prahy před Švédy v roce 1648. Na protější straně místnosti je možné si za sklem prohlédnout figuriny apoštolů staroměstského orloje. Nad modelem Mariánského sloupu si všímáme desek se záznamy o probíhajících rekonstrukcích kaple. Když kapli opouštíme, všimneme si ještě nade dveřmi ve znaku ledňáčka- tento symbol bývá vykládán jako osobní emblém českého krále Václava IV.
Z kaple vcházíme do Primátorského salonku. Vévodí mu stěně gobelín se znakem Prahy a na stěnách vidíme portréty prvních pražských primátorů . Zaujala nás nenápadná nízká dvířka pod schodištěm. Od průvodkyně se dozvídáme, že to byl vstup do vězení pro dlužníky. Občané, kteří byli obžalování za dluhy, nemuseli strávit ve vězení celou vyměřenou dobu. Mohli za sebe poslat do vězení členy rodiny včetně dětí a mezitím vydělávat na splacení dluhů.
Z primátorského salonku vstupujeme do nádherně zdobené pozdně gotické radní síně se záklopovým stropem. Je nesen zlacenými řetězy. Prohlížíme si nádhernou výzdobu síně včetně plastiky Krista Trpícího i sochy Sv. Václava a Sv. Ludmily. Nade dveřmi vidíme jednak původní pražský znak i pozdější znak královského města Prahy na kterém se v bráně objevuje ruka s mečem. Všímáme si také menších znaků jednotlivých cechů vyobrazených na stěnách. Zaujal nás znak hrnčířského cechu- Adam a Eva stojící u stromu poznání. Najednou nás překvapí vstoupivší muž, který rozvine pergamen a oznamuje, že začne soud s Johanou. Do místnosti vchází porota, soudce, žalobkyně a písař a stráže přivádějí i Johanu. Byť se před soudem hájí, že se snažila lidem pomáhat a provozovala ranhojičské řemeslo je odsouzena za kuplířství. Porota odchází, Johanu odvádějí a my si uvědomujeme, že v této místnosti v minulosti probíhaly soudní procesy.
Z radní síně vcházíme do Brožíkova zasedacího sálu. Je to největší síň Staroměstské radnice. Zabírá půdorys celého jednoho domu a výšku dvou pater. Výzdobu sálu tvoří dva obrazy malíře Václava Brožíka- na jedné stěně je to Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým. Obraz na protější stěně znázorňuje volbu Jiřího z Poděbrad českým králem. Tato událost je spojena se Staroměstskou radnicí jako místem konání v roce 1458. Brožíkova síň původně sloužila jako zasedací síň pražského zastupitelstva, dnes je sálem reprezentačním, ve kterém primátorka přijímá významné hosty, můžeme zmínit například naše olympioniky. V tomto sále si všímáme pamětní desky věnované zastupitelům kteří padli v době fašistické okupace v letech 1939-1945.
Potom procházíme do jediné místnosti, která se zachovala v krajním poli východního křídla radnice. Na panelech jsou vystaveny dobové fotografie jak radnice vypadla před požárem v roce 1945 a fotografie zachycující požár, jemuž postupně podlehla střecha věže, orloj, arkýř a celé východní křídlo radnice. Bylo vypsáno několik soutěží na dostavbu radnice. Ani jeden z projektů nebyl nikdy realizován. Z terasy se nám naskýtá netradiční pohled na Staroměstské náměstí.
Naše prohlídka pokračuje v Jiříkově síni, jejíž název je odvozen podle busty Krále Jiřího z Poděbrad z roku 1873. V této síni si prohlížíme obraz jak vypadala Praha počátkem století. A kromě pozůstatků výzdoby síně na stěnách můžeme z oken obdivovat sgrafiti na sousedním domě U Minuty. Program prohlídky zahrnuje i návštěvu tohoto domu z počátku 15. století. Dům sloužil jako lékárna a podle domovního znamení sošky lva nesl název U Bílého lva. O původu názvu U Minuty existují dvě verze. Jedna se přiklání odvození od jména holandského majitele domu a druhá verze zminuje, že zde byla prodejna tabáku, který se prodával nadrobno nasekaný a byl označován jako „minutový prodej“. V tomto domě bydlel v letech 1889-1895 se svými rodiči Franz Kafka a narodily se zde všechny jeho sestry.
Postupně scházíme do podzemí, kde nás čeká překvapení. Již na schodech slyšíme hlasy a hudbu. Jedna z místností sklepení je zařízena jako středověká krčma, vidíme zde měštany popíjet a hrát kostky. Šikovná šenkýřka zklidní krátkou potyčku, která se rozpoutala dvěma měšťany a nabídne nám pohoštění medovinu a preclík. Nasloucháme hudebnímu vystoupení. Najednou hudebníci, hosté i šenkýřka zmizí a my zůstáváme sami. Kolem nás jsou jen sudy, stůl a nástroje hudebníků. Putujeme dále podzemím mezi jednotlivými domy (U kohouta, Mikšův dům, U kramáře Kříže) a zjišťujeme, že úroveň ulic bývala nižší, terén musel být kvůli záplavám navyšován . V podzemí se ještě dnes nalézají studny a cisterny s vodou. Nacházíme zde i místo kde vedle ohořelého dřevěného kříže jsou na tabuli uvedena jména těch, kdo bojovali o záchranu radnice při požáru.
Součástí podzemí bylo i vězení, kde si můžeme přečíst i jména vězňů vyrytá do jednoho z gotických portálů a zde potkáváme nejdříve šenkýřku, která jak vyplyne z rozhovoru z druhou uvězněnou ženou, si zde odpykává trest za to, že šidila hosty a nenalévala správnou míru. Potom přicházejí čtyři osoby se svícemi a kat přivádí Johanu, jejíž soudní proces jsme mohli sledovat v radní síni. I když se Johana obhajuje a prosí o milost, povinností kata je vykonat rozsudek……..
Po takovém tísnivém zážitku jsme rádi, že můžeme podzemí opustit. Dostáváme se do šatny svatební síně, kde se svatebčané připravují před obřadem. Přístup do obřadní síně je bezbariérový, je zde k dispozici výtah. My však vystupujeme ze šatny do předsálí obřadní síně po schodišti a nejprve zahlédneme nevěstu. Potom nás přichází ženich pozvat, abychom byli hosty na jejich svatbě. Máme možnost se se ženichem a nevěstou vyfotografovat. A již nás matrikářka řadí do dvojstupu a ozývají se první tóny Svatebního pochodu Felixe Mendelssohna-Bartoldyho a my pomalu sestupujeme do obřadní síně, která se nachází pod radniční síní. Zde se jako svatebčané účastníme obřadu.
Více informací k aktuálním komentovaným prohlídkám naleznete na:
http://www.prague.eu/cs/objekt/mista/188/staromestska-radnice-s-orlojem
