Taneční laboratoř? Šance pro členy souboru Baletu ND realizovat se v tvůrčím prostoru… Uchopit své vize a představy o umění, zhmotnit je. Jde o platformu, která pomáhá najít nové choreografické naděje, podchytit skryté talenty. A co znamená pro diváky? Možnost zažít jedinečný okamžik, kdy se z interpreta stává tvůrce. Vždyť nejednou jde o milníky, na které se nezapomíná. Balet Národního divadla dává prostor mladým talentům cíleně a dlouhodobě. A je dobře, že i v této sezoně se podařilo v rámci programové nabídky zařadit dvě výjimečná představení Dance Lab.
Premiéra se uskuteční 19. 11. 2021 ve 20 hodin na nové scéně, jediná repríza pak 20. 11. v 15 hodin.
Program nabídne sedm autorských děl, tančit budou sólisté a členové Baletu ND.Své choreografie uvedou: Marco Accardi, Abigail Bushnell, Rebecca Mabin, John Powers,
Fraser Roach, Basil Schwerzmann a Matěj Šust.
Marco Accardi ke své choreografii Viral říká: „Černé plátno je nedotčená, harmonická, čistá plocha, která symbolizuje pojetí nevinnosti a neznáma, které se nachází v budoucnosti. Co se však stane, když se uprostřed plátna objeví červená tečka?“ Marco přizval ke spolupráci další členku Baletu ND Theodoru Lehu, která se představí v roli DJ. Edges of the Present tanečnice Abigail Bushnell je choreografie pro tři muže a dvě ženy tančící sólově či v duetech. Společně zkoumají své vlastní já, to, čím jsme pro ostatní… Abigail tvoří na hudbu z alba souboru Attacca Quartet Real Life, která propojuje klasické smyčce a elektroniku, jejichž kombinace evokuje pohyb, objevování a energii.
Rebecca Mabin přichází s choreografií Nervous Walls, k níž hledala inspiraci v Bibli:
„Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“ (Jan 15:13) Rebecca se ptá: Co vlastně znamená být skutečně svobodný? Co znamená milovat? Odkud se láska vzala? A koho milujete natolik, abyste za něho položili život?
Fraser roach uvede dílo Carpe Diem na hudbu Yanna Tiersena. Hraje si s myšlenkou aury, která člověka fyzicky i emocionálně řídí a plně ovládá bez jeho svolení a stává se děsivou realitou, z níž nelze uniknout.
Basil Schwerzmann představí dílo s názvem Pictures from Chronos. Tato taneční suita sestává z úryvků z opery Kronos, líčících cestu lásky, života a extatické radosti, ale také strachu, pocitu viny a smrti. Choreografie ani hudba ještě nebyly uvedeny před diváky. Partituru vytvořil specificky pro tanec významný švýcarský skladatel Matthias Mueller, který v ní poprvé použil svou techniku zvukového pole, s jejíž pomocí dokáže navodit různé emoce vyjádřené v poetickém libretu Gudrun Orlet.
John Powers se ve svém Only Sometimes nechal inspirovat hudbou slavného texaského country-folk-rockového zpěváka Townese Van Zandta a jeho To Live‘s to Fly. „Mým cílem je dosáhnout toho, aby proces a výsledný produkt byly na jevišti v souladu a také abych měl možnost chvíli přemýšlet o svém životě. Zároveň doufám, že svým dílem vyjádřím něco, v čem diváci rozpoznají vlastní zkušenost.“
Matěj Šust si zvolil ryze český námět – známou Sládkovu Lesní studánku. Ke své originální choreografii Křišťálová studánka říká: „Opakování je matkou všednosti… Dojemná báseň J. V. Sládka o půvabu lesní studánky byla od doby svého vzniku přednášena na mnoha místech a mnoha styly. V mé choreografii zazní v řadě podob, od upřímně prožité přes budovatelsky zanícenou až po strojově odbytou, z níž se zcela vytrácí význam.“
Více informací naleznete ZDE
