Marie Terezie
V pouhých 23 letech převzala Marie Terezie řízení rozsáhlé říše a hned od počátku se musela vyrovnat s nesouhlasem ostatních velmocí, které zpochybňovaly její nástupnictví na základě pragmatické sankce. To byl zákon, kterým její otec Karel VI. zajistil, že monarchii bude vládnout jeho potomek. Silné evropské státy jako Španělsko, Anglie, Francie, Rusko i Římská říše ratifikovaly sice sankci už v průběhu 20. a 30. let 18. století, ovšem přijmout ženu jako sobě rovnou bylo pro ostatní panovníky dlouho nepřekonatelným problémem.
Válka a měna
Sedmiletá válka, do níž byla Habsburská monarchie vtažena, vypukla r. 1756. Stála 260 milionů zlatých, z čehož dvě třetiny byly půjčky. Proto Marie Terezie přistoupila k poměrně radikální měnové reformě. Roku 1753 byla zavedena nová „konvenční měna“, která kromě konvence – dohody s ostatními německými státy na propojení měnových systémů – přinesla jednu zásadní změnu: drobné mince z mědi. Krejcary, grešle a feniky z nehodnotného kovu, který vždy býval surovinou pro padělatele, představovaly dosud nevídané tzv. kreditní peníze: mince samotné měly v kovu menší hodnotu, než na kterou zněly. Důvod byl ryze praktický: takto drobný nominál by ve stříbře představovaly drobounké plíšky s miniaturními opisy, které by se snadno zaměnily za méně kvalitní mince okolních zemí, proto byla použita levnější měď, aby mince byly velké a snadno rozeznatelné. Od obyvatelstva to vyžadovalo velkou míru důvěry (lat. credere = věřit) a spolupráce.
Další možností, jak sehnat peníze na válku, bylo vydání státních obligací ve formě papírových peněz. Už roku 1759 měla Vídeňská městská banka status ústavu pro umořování státního dluhu. V červnu roku 1762 byl vydán císařský patent, na jehož základě banka přikročila k historicky první emisi papírových platidel. V rámci Evropy to ale nebyla žádná novinka, stará dobrá Anglie tiskla bankovky už od konce 17. století a ve Švédsku obíhaly ještě o třicet let dříve.
Mincovny
V monarchii fungovalo několik mincoven pro různá území. Mince se lišily podle toho, kde platily – v dědičných zemích nesly habsburský znak, v Uhrách obraz Panny Marie, a italské a nizozemské mince mají naprosto jinou podobu i nominály, než mince pro dědičné země.
Moderní stát 18. století vyžadoval centrální vládu, schopné úřednictvo, stálou armádu a výnosné hospodářství. Rakousko dosud žilo ve feudalismu, kde hlavním zdrojem moci byl pozemkový majetek. Každou zemi řídil zemský sněm, v němž rozhodovali majitelé největších panství – ta byla leckdy státem ve státě, s vlastními úředníky, vojáky, soudy i mincemi. Po vášnivých debatách zemské sněmy souhlasily s reformami, jež Marie Terezie prosazovala, a vznikly zemské i krajské centrální úřady. Do královské pokladny začaly proudit finance z daní.
Pořadatelé a lidé okolo výstavy
Výstava pořádaná ve spolupráci s Jihočeským muzeem v Českých Budějovicích
Kurátorka: Mgr. Eva Hyndráková PhD., Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích
Fotografie: Ota Palán; Helena Motyčková, Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích; Jana Koubová, NPÚ – státní hrad a zámek Český Krumlov; NPÚ – státní zámek Veltrusy; Moravská zemská knihovna v Brně
Architekt: Ing. arch. Monika Čurdová, Mgr. arch. Gabriela Kaprálová ASGK Design, s. r. o.
Grafika: Studio Les kanců
DTP příprava a výroba: FPS repro spol. s r. o.
Produkce výstavy: PhDr. Duňa Panenková, Galerie České spořitelny
Instalační skupina: David Webr a partneři / David Webr and Partners
