Způsoby certifikace potravin.


   PRO-BIO LIGA uspořádala v Toulcově dvoře v rámci mezinárodního projektu EATingCRAFT seminář o participativním způsobu certifikace kvality potravin.   Toulcův dvůr v Praze-Hostivaři je střediskem ekologické výchovy, unikátním nejen díky své farmě a přírodnímu areálu, ale také díky památkově chráněnému souboru budov, jejichž historie sahá až do středověku. 

Různé druhy certifikace      

    Ekologičtí zemědělci, spotřebitelé a zájmové organizace po celém světě rozvíjejí alternativní a doplňkové nástroje certifikace třetími stranami, jedná se například o Participativní garanční systémy (PGS – Participatory Guarantee Systems) anebo Komunitou podporované zemědělství (KPZ). Pro systém PGS u nás používáme název SVS – systémy vzájemného ručení. Produkce může být certifikována nezávislým certifikačním orgánem a pak obdrží známku Bio. Dalším způsobem, rozvíjejícím se v poslední době jsou Systémy vzájemného ručení (SVS=PGS) nebo KPZ. SVS a KPZ mají podobné primární cíle, tedy zlepšování života ekologických producentů a zvyšování dostupnosti bezpečných a nutričně hodnotných potravin pro spotřebitele. Jak SVS, tak i KPZ usilují o transparentní a sdílené rozhodovací procesy se zaměřením na solidární přístup, ve kterém jsou zodpovědnosti za zavádění udržitelných zemědělských postupů sdíleny celou komunitou.   



  IFOAM – Organics International

(Mezinárodní Federace hnutí ekologického zemědělství) usiluje o zajištění transparentnosti a integrity nad rámec certifikace třetích stran, uznává inovativní řešení, která garantují férové a ekologické standardy zaváděné samotnými zemědělci ve spolupráci s jejich spotřebiteli, podporující přímé zapojení a myšlenku společného vlastnictví.  Z tohoto důvodu organizace IFOAM – Organics International nedávno spustila s podporou EU programu Erasmus + projekt na vytvoření a otestování nového vzdělávacího programu pro dospělé, který se zaměřuje na vytváření skutečných udržitelných krátkých dodavatelských řetězců prostřednictvím přístupů užívaných v PGS a KPZ v evropském kontextu.                                

 

 Tento projekt – EATingCRAFT (Education Towards the Creation of Alternative Food Systems) – Vzděláním k tvorbě alternativních potravinových systémů,

je postaven na spolupráci partnerských organizací:  URGENCINature et Progrès (FR) , Miramap (FR), PRO-BIO LIGA  (CZ), TVE (HU) a Agroecopolis (GR).Testovat se bude u nás, v Maďarsku a Řecku. Výhodou alternativních způsobů   je jejich adaptabilita a možnost přizpůsobení pravidel na podmínky a specifika dané lokality. Ve světě je nejčastěji využívají ti, kteří tíhnou k ekologickému hospodaření a produkci, ale oficiální biocertifikace pro ně z různých důvodů není vhodnou volbou.  

Sázení zeleniny

  „SVS je hlavně o systému, který umožňuje spotřebitelům přímo se podílet na rozhodování, koho svým nákupem chtějí dlouhodobě podporovat. Historicky za vznikem SVS stojí vůle spotřebitelů moci ovlivnit, jakým způsobem jsou suroviny pěstovány nebo zvířata chována a jakým způsobem jsou finální potraviny vyráběny, což u potravin nakupovaných anonymně v obchodech není možné. Během školení se vyjasnilo i postavení SVS a bio. Bio certifikace je jednoznačně jedním z pilířů SVS, a i řada zapojených dodavatelů potravin je současně bio producentem. Avšak kritéria, která spotřebitelé mohou od svých dodavatelů požadovat, bývají širší než jen plnění zásad pro ekologické zemědělství – mohou se například dohodnout, aby zemědělec, u kterého nakupují nepoužíval Glyfosát nebo zaměstnával místní obyvatele, obnovil sad starých odrůd, provedl úpravy v krajině vhodné z pohledu přírody apod. Během vývoje se samozřejmě základní pravidla pro nastavení sdílené kvality potravin zobecnila, přesto se mohou standardy u každé země, regionu či dokonce jednotlivé KPZ mírně lišit. Nastavení takovéhoto participativního sdílení hodnot a standardů pro přijetí dodavatelů potravin je pro českou mentalitu výzvou, a proto jsme do projektu neváhali vstoupit“, popisuje Andrea Hrabalová, projektový koordinátor Bioinstitutu.  Je obecně známo, že v Evropě neexistují legislativní pravidla definující SVS a že pouze produkty s oficiální certifikací mohou být označeny jako „bio“.  I přesto se ale SVS iniciativa rozšiřuje i v Evropě. Navíc mnoho skupin producentů a spotřebitelů, kteří usilují o smysluplnější vztah mezi produkcí a spotřebou, se o alternativní způsoby certifikace pro lokální trhy zajímá.            

 SVS ve Francii    

  Francouzský Nature et Progres je jedním z nejstarších participativních garančních systémů na světě. Sdružení zemědělců a spotřebitelů vzniklo již v roce 1964 a své ekologické standardy pro udělení známky Nature et Progres ustanovilo právě v roce 1972. Francouzská asociace od začátku sdružovala nejrůznější subjekty, včetně průkopníků ekologického hnutí, farmářů, agronomů, lékařů či v neposlední řadě zákazníků. Nature et Progres dodnes operuje jako parcipativní garanční systém s vlastními standardy organické kvality a procedurami udílení známky. Tato ochranná známka je uznávaná mezi spotřebiteli ve Francii a Švýcarsku, ale nenaplňuje požadavky EU na kontrolní proces prováděný nezávislou třetí stranou. Z tohoto důvodu nemohou být takto certifikované produkty uváděny jako organické, přestože požadavky standardu Nature & Progres jsou v mnoha ohledech přísnější než předpisy EU. Ochrannou známku může obdržet pouze výrobce, který požadavky standardu splňuje aspoň u 70 % svých produktů. Do 5 let od certifikace pak musí standardu vyhovět kompletní sortiment. Základním požadavkem je ekologický původ veškerých ingrediencí. Divoce rostoucí rostliny musí být autorizovány, z živočišných složek je povoleno použití jen přirozených produktů zvířat jako je med či mléko. Voda obsažená ve výrobcích musí být opatřena dokladem o obsahu škodlivých látek. Ve Francii je v SVS zapojeno 881 producentů, v Belgii 176 a v Itálii 49.                   

                                                                                                                

SVS ve světě  

   SVS je rozšířeno v 66 zemích celého světa, nejvíc v Asii a v Jižní Americe, celkem je to téměř 250 SVS. Každý SVS je odlišný. Vzájemné posouzení je proces, kterým lidé s podobným zaměřením vyhodnocují způsob hospodaření ostatních členů. Společné posouzení je klíčovým prvkem systému.  Certifikace je postavena na důvěře, vzájemné spolupráci a výměně vědomostí a znalostí mezi zúčastněnými subjekty.

Jaromír a Věra Hamplovi