Nově schváleným propagačním programem, který se začíná realizovat od prvního dubna 2019, je program „Zrozeno v EU“ předložený Agrární komorou České republiky. Ten volně navazuje na úspěšné programy z předchozích let: „Bílé plus. Mléko, velké plus pro vás” a „Bílé plus. Mléko a mléčné výrobky, velké plus pro vás“.
Zrozeno v EU
Tentokrát jde o propagaci zemědělství jako celku se zaměřením na vybrané komodity, jako jsou mléko, maso, ovoce, zelenina, oleje a víno. Z celkového počtu 146 žádostí Evropská komise schválila 58 programů včetně českého. „Zrozeno v EU“ má za cíl poskytování informací a propagačních opatření na podporu zemědělských produktů na vnitřním trhu. Program se bude realizovat po dobu tří let v České republice a na Slovensku. Celkový rozpočet programu je 1 060 000 EUR, z toho 70 procent hradí EU, 30 procent Agrární komora ČR jako žadatel. Vepřové maso – součást programu Zrozeno v EU Vepřové maso je druhé nejoblíbenější maso v Evropě. V dnešní době máme nepřeberné množství vepřového masa v každém obchodě s potravinami. Jak ale správně zvolit to kvalitní a podle čeho se řídit? Maso je nedílnou součástí pestré a vyvážené stravy člověka, a je zároveň jedním z hlavních předpokladů zdravého tělesného vývoje každého jedince. Vepřové maso obsahuje aminokyseliny a kvalitní bílkoviny, které lidské tělo potřebuje ke správnému vývoji a růstu.
Ve vepřovém najdeme minerály selen, fosfor, zinek, draslík a vitamíny B1, B2, B3 a B5.1 Navíc pohled na čerstvě připravenou pečínku dokáže pohladit na duši velkou část naší populace. Vepřové maso má ve středoevropské kuchyni nezastupitelnou roli. Oproti minulosti totiž nyní chováme více prasat, která mají méně podkožního tuku. Maso je tak jemnější a vláčnější.
„V Evropské unii se aktuálně chová 148 milionů kusů prasat. Konkrétně v České republice se chová celkem 1,5 milionu prasat. Jedná se o historicky nejnižší stav od počátku sledování,“ říká Josef Luka, předseda Svazu chovatelů prasat. Roční spotřeba vepřového masa v Evropské unii je 45,9 kg masa na osobu. „U nás je stabilní spotřeba vepřového na úrovni 41,5 kilogramů masa na osobu. Vepřové tak představuje největší podíl z veškerého spotřebovaného masa v České republice, konkrétně 46 procent,“ vysvětluje Josef Luka.
Jakostní třídy vepřového masa
Z každé části vepřového můžete vykouzlit chutné pokrmy. Stačí jen vědět, jak na to. Řezníci a kuchaři dělí vepřové maso na tři druhy podle jakosti. Nejlepší I. jakostní třídu tvoří pečínka, kýta a panenská svíčková. Do druhé spadá plecko, krkovička a bůček a poslední třídu uzavírá hlava (lalok), kolínka a nožičky. Jednotlivé třídy od sebe dělí například podíl tuku, míra tukového mramorování a následně také doporučená úprava. Kontrola kvality a malá dopravní vzdálenost Aktuální trend je zajímat se o původ surovin pro přípravu jídla. Spotřebitelé chtějí znát nejenom místo, odkud suroviny pro jejich vaření pochází, ale i v jakém prostředí zvířat žila.
„Například v České republice je každý chov prasat kontrolován Státní veterinární správou z hlediska dodržování podmínek ochrany zvířat proti týrání. Výrobce krmiv kontroluje Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělství. Chovatel musí dokládat užití jakýchkoli léčiv před odesíláním zvířat na jatka,“ dodává Josef Luka.
Na jatkách je u poražení každého kusu přítomen státní veterinář, který provádí kontrolu masa. Ověřuje se například, jestli maso neobsahuje antibiotika. Teprve po ní je maso uvolněno k prodeji. Pravidelně jsou odebírány vzorky a prováděny rozbory na nepovolené látky (těžké kovy, antibiotika apod.). Státní veterinární správa výsledky každoročně zveřejňuje na svých webových stránkách. Případné problémy jsou v jednotkách případů, přitom jen prasat je v České republice poraženo přibližně 2,5 milionů kusů ročně. Nejchutnější maso je vždy to čerstvé, pokud se nejedná o vyzrálé hovězí maso.
Každý Čech si jistě vzpomene na zabíjačku paní správcové z filmu Postřižiny. Od porážky, bourání, cesty na pult prodejny až k domácímu zpracování by měla u čerstvého masa uplynout co nejkratší doba. S čerstvostí masa souvisí i ekologie. Ideální je, pokud se živočišná zemědělská produkce může spotřebovat do pár desítek nebo maximálně stovek kilometrů od místa výroby. Jakékoliv převážení na velké vzdálenosti významně ovlivňuje takzvanou uhlíkovou stopu, kterou si s sebou nese každý výrobek.
„Je dobré vědět, kde například byla prasata chována a kde byla poražena. To je dohledatelné na etiketě každého kusu prodávaného baleného masa. Ideální možností je kupovat takové maso, které za sebou nemá dlouhý transport. Samozřejmě nejlepší možností je kupovat maso od místního chovatele,“ upřesňuje prezident Agrární komory České republiky Zdeněk Jandejsek.
Soběstačnost Stavy prasnic jsou nyní na 91 tisících kusů, tj. proti konci minulého režimu pouze 29 % procent prasnic. Soběstačnost ve vepřovém je na 36 % procentech. Přitom máme vynikající výsledky v odchovu selat, 31 kusu na 1 prasnici, což je vysoko nad evropským průměrem. Stavy se nezvyšují, protože tento obor je náročný na investice.
Dovoz masa
Dovážíme za nízké ceny vepřové z Německa – 33 %, Španělska – 25 %, Polska – 10 %. Ve Španělsku chovatelé prodávají maso na burzách, co zbyde jde k nám zavakuované. Chovatel tam prodá na burze 90% masa, zbylých 10 % může pak prodat pod cenou. Čerstvé maso, které se dostane na trh třetí den po. porážce je světle růžové. Staré, které se sem dostane za 10-12 dní je tmavé. V cizině jsou podpory z národních rozpočtů vyšší než u nás. V Belgii dostane producent za každý vyvezený kilogram vepřového 14 Kč. Prasata jsou monogastři (býložravci s jedním (jednokomorovým) žaludkem, krmí se jen jádrem (šrot, směsi). Protože nemáme dostatek prasat, drůbeže atd. vyvážíme téměř 50% obilí. Při největší úrodě 8 milionů tun jsme vyvezli 4,3 milionů tun. Vloni byla úroda menší, tak jsme vyvezli necelé 3 miliony tun.
„Obilí je surovina, kterou vyvážíme. Všechen fosfor, který nemáme v půdě a který odebere rostlina, vyvezeme s obilím. Fosfor je prvek potřebný ke kvetení a zrání a musí se doplňovat. My ho pak dovážíme z Argentiny, Ruska, Maroka a Alžíru. Místo abychom obilí přepracovali ve směsi a krmili s nimi prasata a měli své čerstvé maso pro naše výrobce, „dodal Zdeněk Jandejsek.
V posledních letech chov zachránila podpora z národních zdrojů. Poslední 2 roky se zastavila likvidace vepřových chovů. Stav se navýšil o 0,1 %. Loni se prodávalo maso za 24-26 Kč za kg, přitom ale náklady byly 30-31 Kč za kg. Cena jatečných prasat zůstala v průběhu 10 let přibližně stejná. Cena masa na pultech vzrostla o 20 %. Aktuální výkupní cena za kilogram masa jatečného prasete je 43–44 Kč/kg, přepočteno na živou váhu to je 33–34 Kč/kg. Máme velký a dostatečný prostor pro růst živočišné výroby, na 100 hektarů zemědělské půdy čeští zemědělci produkují 62 kg vepřového masa, v Německu je to 356 kg a v Nizozemsku je to 690 kg vepřového.
Značení výrobků
Každý výrobek musí být označený etiketou, ze které spotřebitel zjistí vše potřebné. A co musí každá etiketa obsahovat u baleného vepřového masa? Pro jednoznačnou identifikaci potraviny musí být na obalu označen zákonný název. Tím se rozumí název, který je definovaný právním předpisem; například vepřová plec, krkovice nebo panenka. Následuje údaj o zemi, ačkoli všechny výrobky jsou označovány místem vzniku, u potravin je situace vzhledem k jejich dlouhé a komplikované výrobě jiná.
„Masné výrobky mohou být postupně vyráběny v několika zemích. Ať se jedná o chov, porážku či balení. Současná legislativa však nařizuje, že musí být označena poslední země, kde došlo k nějaké změně výrobku. To však u masa vede k naprostému matení spotřebitelů! Oválná značka s CZ a číslem provozovny neznamená, že maso pochází z České republiky. Maso může pocházet z Polska, Německa či Španělska. Stačí, aby bylo dovezeno v půlkách a v České republice bylo jen rozbouráno a zabaleno,“ vysvětluje Zdeněk Jandejsek.
Aby nedocházelo k matení spotřebitele, je ovál s CZ doplněn povinně ještě i další informací o původu masa. Údaj označující chov vepřového označuje zemi, ve které bylo zvíře chováno. Místo porážky je na etiketě uvedeno vždy velmi jednoznačně. Co se týče původu zvířete, pokud je uvedený, najdete ho nad údaji o chovu a porážce. Značí totiž, že zvíře se v dané zemi narodilo, chovalo a bylo i poraženo. Na rozdíl od chovu je zde nutnost doložit i zemi narození zvířete. Pokud chcete mít jistotu, odkud pochází vaše nedělní pečínka zaměřte se na původ masa (např. „Původ: Česká republika, Německo, Španělsko apod.“).
Jaromír a Věra Hamplovi
