Karlovy Vary město pro odpočinek i výlety

Vydali jsme se na prodloužený víkend do známého lázeňského města Karlovy Vary, proslavené zřídly i filmovým festivalem. Během našeho pobytu jsme si užili relaxace, vycházek s nádhernými vyhlídkami návštěvou muzea i výlety.

Apartmány Revelton Studios

Protože jsme nechtěli stát se na pár dní hotelovými hosty, rezervovali jsme si ubytování v apartmánu Revelton Studios, který byl pro nás ideální. Byl vybaven pohodlnou obývací částí, ložnicí v patře pod stropem, kuchyňským koutem i koupelnou. Poskytoval nám nejen dostatek pohodlí, ale také výhodnou polohu pro naše vycházky do centra města.  Ocenili jsme možnost parkování v nedalekém podzemním parkovišti. Vzhledem k poloze apartmánů v Jaltské ulici jsme zvolili jako první naši vycházku do města návštěvu Jan Becher Muzea. Kuchyňský kout byl dobře vybaven a poskytoval nám možnost připravit si jídlo na místě. Toho jsme několikrát využili, ale zlákala nás také možnost navštívit nedaleké restaurace na ulici T.G. Masaryka. Po naší návštěvě Jan Becher Muzea jsme obědvali v restauraci Becherplatz v suterénních prostorách na místě bývalé likérky.  V nedalekém sousedství jsme objevili i restauraci , která se specializuje na Bagely s názvem Bagel Lounge. Po odpolední prohlídce města  a koupání v bazénu hotelu Thermal jsme se cestou do apartmánu zastavili na večeři v Pizza restaurant Sardinia na ulici T.G. Masaryka.

Revelton Studios

Prohlídka lázeňských kolonád

Po návštěvě Jan Becher muzea jsme zamířili na prohlídku lázeňských kolonád. Po ulici T.G. Masaryka jsme došli ke kašně se skleněným obeliskem vedle pošty. Cestou jsme dokonce měli možnost se zastavit a  prohlédnout si autoveterány na ulici T. G. Masaryka, které se zde zastavily v rámci soutěže ElegancRallye  Došli jsme k poště, přešli řeku Teplou přes Poštovní most a dostali jsme se k hotelu Thermal, který se vždy  první červencový týden stává dějištěm Mezinárodního filmového festivalu. Zaujal nás termální bazén nad hotelem Thermal . Poté co jsme zjistili , že bazénová část resortu včetně 100 % vřídelního bazénu je otevřena od 9:00 do 23:00 hodin, hned jsme věděli jaký bude náš večerní program.

Sadová kolonáda

Krásné slunečné počasí lákalo k procházce po lázních a proto jsme od hotelu Thermal pokračovali přes Hochbergovu lávku do Dvořákových sadů a Sadové kolonádě. Projekt Sadové kolonády je dílem vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. Vlastní stavba probíhala v letech 1880 až 1881. Původně coby promenáda spojovala sousední letní restauraci a Blanenský pavilon, který byl v roce 1966 zbourán. V roce 2002 byla Sadová kolonáda rekonstruována. Odtud jsme pokračovali po Mlýnském nábřeží kolem Lázeňského domu k Mlýnské kolonádě.

Mlýnská kolonáda

Mlýnská kolonáda je největší karlovarská kolonáda – na délku měří 132 metrů. Mlýnská kolonáda je postavena v neorenesančním slohu. Návrh Mlýnské kolonády pochází z dílny architekta Josefa Zítka. Stavba probíhala v letech 1871–1881,  v roce 1893 byla prodloužena až za Skalní pramen. Vodu ze všech pramenů jsme ochutnali a překvapila nás její teplota. Nachází se zde totiž pět pramenů. Mlýnská kolonáda je místem  koncertů, jeden z takových koncertů jsme rádi poslechli. Potom nás Lázeňská ulice dovedla k nádherně zdobené bílé Tržní kolonádě.

Tržní kolonáda

Bohatě vyřezávaná stavba ve švýcarském stylu zastřešuje tři prameny: Pramen Karla IV., Dolní zámecký pramen a Tržní pramen. Přes Vřídelní most jsme přešli k místu, které nám bylo povědomé z filmu Vrchní, prchni : k Vřídlu a Vřídelní kolonádě.

Vřídlo a Vřídelní kolonáda

Vřídlo je největší vývěr termominerální vody na pravém břehu  Teplé v Karlových Varech. S teplotou 73,4 °C nejteplejším pramenem Čech. Vody Vřídla jsou svedeny do fontány na Vřídelní kolonádě. Z Vřídelní fontány někdy voda pod vysokým tlakem vytryskává až do 12metrové výšky. Vřídelní kolonáda má podobu prosklené železobetonové  stavby ze 70. let 20. století.

Relaxace v bazénu hotelu Thermal

Po procházce lázeňských kolonád jsme se vrátili k hotelu Thermal . Prošli jsme hotelovou halou k výtahu, který vyjíždí šikmo nahoru nad hotel k nově zrekonstruovanému termálního bazénu. Celoročně je zde možné využívat venkovní bazén s plaveckými i relaxační částí o teplotě 30-32°C a současně i menší bazén plněný pouze jedinečnou karlovarskou vřídelní vodou s teplotou cca 38°C.  Jsou zde podvodní lehátka s masážními prvky. Po koupání jsme se položili na lehátko u bazénu a užívali jsme si opravdu jedinečný výhled na Karlovy Vary.  Přímo naproti nám na kopci se v zapadajícím slunci rýsovala silueta rozhledny Diana a my už jsme na lehátku vedle bazénu plánovali zítřejší výlet.

Karlovarské vyhlídky

Vydali jsme se opět podél říčky Teplá a za pramenem Svoboda jsme po schodišti vystoupali nad Mlýnskou kolonádu ke Skalníkovým sadům a odtud nás ulice Zámecký vrch dovedla k ulici s příznačným názvem Pod Jelením skokem. Prošli jsme touto ulicí a začali jsme stoupat po žluté turistické značce k nejznámější dominantě Karlových Varů k soše Kamzíka zvané Jelení skok.

Jelení skok

Dle staré pověsti si právě zde císař a král Karel IV. léčil své nemocné údy. Jednoho dne v lesích, právě v místech, kde nyní vyvěrají horké prameny, lovecká družina Karla IV. lovila zvěř. Jeden ze psů zavětřil jelena a pustil se do jeho pronásledování. Jelen bojoval o život a podařilo se mu utéct díky skoku ze skály. Bohužel pes neuměl skočit tak daleko a spadl do tůně s horkou vodou. Začal výt bolestí a jeho nářek přivolal lovce. Ti psa z vody vytáhli a o události zpravili Karla IV. Karel se poté na místo vydal s družinou, aby tam sám obdivoval nevšední dílo přírody. Po poradě se svými lékaři usoudil, že tato horká voda by mohla pomáhat proti nemocem a být i jinak užitečná. Vodu sám užil a seznal úlevu a zlepšení. Nařídil, aby místo kolem pramene bylo osídleno. To se také stalo a tak, dle legendy, vznikly lázně Karlovy Vary. Skála, ze které jelen skočil a zbavil se tak svého pronásledovatele, se od té doby nazývá Jelení skok.

V roce 1850 se místní radní nechali inspirovat legendou a rozhodli na skálu nad řekou Teplou umístit sochu jelena. Když však spočítali finanční náklady na vznik sochy, byla idea jelena nahrazena myšlenkou alespoň zde umístit pamětní desku. Této nerozhodnosti a finančních problémů města využil bohatý  milovník Karlových Varů baron August von Lützow a roku 1851 tajně umístil na městem určené místo kovovou sochu kamzíka, kterou objednal u berlínského sochaře Augusta Kisse. Před městskou radou se pak hájil tím, že jako myslivec nemůže souhlasit s teorií, že z této strmé skály do propasti skočil jelen, mohl tak učinit pouze kamzík. 1986 je zde nainstalovaná přesná bronzová replika karlovarského sochaře Jana Kotka (Zdroj: Wikipedie)

 

Od vyhlídky Jelení skok jsme stoupali ke Kristýnině vyhlídce, k Mayerovu glorietu s nádhernými vyhledy na karlovarské panorama, odtud jsme došli k Vyhlídce Petra Velikého.

Vyhlídka Petra Velikého

Vyhlídka Petra Velikého, se nachází na Petrově výšině v nadmořské výšce 489 m západně nad centrem města Karlovy Vary. V těsné blízkosti vyhlídky je kamenná busta Petra I. Velikého, která byla osazena v roce 1877 a připomíná návštěvu ruského cara v Karlových Varech. Pravděpodobně již od 16. století stával na místě dnešní vyhlídky dřevěný kříž. Ruský car Petr I. Veliký se během svého druhého léčebného pobytu v Karlových Varech v roce 1712 vsadil, že k tomuto kříži vyjede na neosedlaném koni. V té době v lesích nevedly stezky a car musel stoupat nepřístupným skalnatým terénem. Výstup se mu dne 11. listopadu zdařil a jako důkaz své přítomnosti vyryl do onoho dřevěného kříže iniciály MSPI (manu sua Petrus Imperator – vlastní rukou vladař Petr. Někdy poté bylo místo u kříže nazváno Petrova výšina, bylo upraveno na vyhlídku a zpřístupněno schodištěm. V roce 1877 byla na skále pod křížem osazena busta Petra Velikého od pražského sochaře Tomáše Seidana. V roce 1991 byl krucifix nahrazen prostým jednoduchým dřevěným křížem. Zdroj: Wikipedie

 

Od vyhlídky Petra Velikého náš žlutá turistická značka vedla kolem Restaurace Jelení skok ke stanice lanovky Olivetská hora stanice Jelení Skok. Dráha lanovky nám připomínala pozemní lanovku v Praze jedoucí z Újezda na Petřín. Napojili jsme se na modrou turistickou značku, která nás dovedla k horní stanici lanovky u rozhledny Diana.

Rozhledna Diana

Cihlová stavba s krytým dřevěným ochozem byla postavena v letech 1912–1914. V minulosti vystřídala jména jako rozhledna Hanse Kudlicha nebo Benešova rozhledna. Věž je vysoká 40 m. Vyjeli jsme nahoru výtahem a naskytl se nám nádherný výhled na  město Karlovy Vary, Krušné hory , Doupovské hory a Slavkovský les. Dolů jsme sestoupili po 150 dřevěných schodech. Hned pod rozhlednou jsme využili možnost se občerstvit v restauraci. Za restaurací se nachází minizoo, dětské hřiště a Motýlí dům.

 

 

Do města jsme sjeli dolů lanovkou, jejíž dolní stanice se nachází v blízkosti Grand hotelu Pupp.

Grandhotel Pupp

Historie hotelu sahá až do roku 1701. Do historie hotelu se na počátku zapsali dva karlovarští starostové. První z nich Anton Deiml, postavil roku 1701 Saský sál. Říkalo se mu Deimlisches Lusthaus nebo také Salle de l’Assemblée. Na stavbu přispěl saský kurfiřt Friedrich August, a proto dostal lusthaus název Saský sál. Podle jiného výkladu šlo o pojmenování podle číšníků z Lipska. Sedm let po jeho dokončení nechal na sousední parcele postavit jiný karlovarský starosta Andreas Wenzel Becher konkurenční Becheres Lusthaus. Podle sezónních obsluhujících číšníků z Prahy se mu říkalo Český sál.V roce 1767 přišel pracovat do Karlových Varů k místnímu cukráři Mitterbachovi cukrář Jan Jiří Pop, který se později začal podepisovat pod jménem Johann Georg Pupp, rodák z Veltrus.V roce  1775 se oženil s Mitterbachovou dcerou Františkou. Franciska měla obchodního ducha a 1. března 1775 zakoupila od vdovy po starostovi Becherovi paní Anny Sabiny třetinu Českého sálu, o rok později koupila od další vdovy Josefy Becherové druhou třetinu a konečně v roce 1778 koupil Johann Georg Pupp poslední třetinu. Na Českém sálu vázly ještě nějaké dluhy, po jejich splacení se roku 1782 stal Český sál majetkem Puppů. Mezi stromy upravil podle přání hostů cesty a zvýšil počty laviček. Lipovému stromořadí se začalo říkat Puppovská alej, která se stala oblíbenou lázeňskou promenádou. Český sál, ještě na přelomu 18. a 19. století označován jako Poppischer Saal, později Puppovský sál, začal v konkurenci se Saským sálem vítězit.Johann Georg Pupp ve své závěti po smrti své ženy Franzisky odkázal Český sál svému prvorozenému synovi Josefovi. V závěti bylo přání, aby v případě, že Josef zůstane bezdětný, prodal Český sál svému bratrovi Johannovi. Josefovo manželství zůstalo bezdětné. Josef daroval Český sál své ženě Barboře, která se darovací smlouvou z 18. listopadu 1822 stala majitelkou Českého sálu. Ještě předtím postihla v roce 1821 Puppův sál a celé Karlovy Vary ničivá povodeň. Rozvodněná říčka Teplá v noci z 9. na 10. září zatopila celé přízemí Českého sálu tak, že bylo neopravitelně zničené. Lipová alej, chlouba parku více než sto let, byla zcela zatopená a staré stromy začaly později odumírat a  musely být pokáceny. Český sál si však nárokoval Johann Pupp a dlouhé roky vedl s Barborou Puppovou soudní spor, který nakonec prohrál. Spory se však Barboře Puppové vymstily. Po smrti manžela nedokázala splácet dluhy, věřitelé ji poslali do konkurzu a Český sál musela roku 1827 v nouzi prodat. Noví majitelé, zčásti příbuzní Puppů, získali Český sál, aby jej později mohli postoupit dětem Johanna Puppa a Český sál se dostal zpět do rodiny Puppů. Saský sál koupil v roce 1869 karlovarský podnikatel Hammerschmidt a již v roce 1872 jej prodal majitelům loketské porcelánky. Později jej jeho dědicové získali zpět a prodali Puppům.

Zdroj: Wikipedie

 

Vrátili jsme se do apartmánu Revelton Studios podél říčky Teplá po nábřeží Stará louka  směrem k Tržní a Mlýnské kolonádě, ke kašně se skleněným obeliskem a odtud jsme pokračovali ulicí T. G. Masaryka. Cestou jsme nakoupili v Bille suroviny,abychom si v apartmánu připravili chutnou a vydatnou večeři. V Karlových Varech jsme poznali řadu krásných míst, ale mnohá ještě rádi poznámi při naší příští návštěvě.

Foto: Cysnews

Jan Becher Muzeum vás provede historií a současností výroby likéru spjatého s Karlovými Vary