Ibisi skalní patří mezi nejohroženější ptačí druh na světě. Volně žijící populace čítá sotva 600 jedinců. O záchranu těchto vzácných ptáků usiluje mezinárodní repatriační projekt, do něhož jsou zapojeny zoologické zahrady a další ochranářské instituce, Zoo Ostrava od roku 2017. Pro posílení divoké populace bezplatně poskytla již osm mladých ibisů. Přibydou k nim i letošní mláďata?
Mezinárodní repatriační projekt Proyecto eremita je zaštiťován ZooBotanico de Jerez ve Španělsku a odborem životního prostředí andaluské regionální vlády Junta de Andalucia. Jeho cílem je obnova volně žijící populace kriticky ohrožených ibisů skalních v oblasti Andalusie vypouštěním mláďat odchovaných v zoologických zahradách. Zoo Ostrava je do projektu zapojena od roku 2017 a celkem poskytla již osm mláďat.
Poprvé to byla v roce 2017 tři mláďata ibisů (jeden samec a dvě samice), přičemž do přírody byli vypuštěni samec a jedna samice, druhá samice zůstala v chovatelské základně projektu. Podruhé bylo na jih Španělska odvezeno pět mladých ibisů letos v lednu (tři samci a dvě samice). Na vypouštěcí lokalitě byli ostravští ptáci umístěni s dalšími 36 jedinci z EEP programu do adaptační rozletové voliéry, aby posílili létací svalstvo a seznámili se s okolím. Z ní bylo všech 41 ibisů vypuštěno koncem dubna. Ptáci se brzy připojili k volně létajícím ibisům a začali prozkoumávat okolí. Čtyři z pěti ostravských ibisů jsou stále naživu, jeden byl po pár dnech nalezen zesláblý a převezen zpět do Zoo Jeréz k léčbě, avšak nakonec uhynul.
Zoo Ostrava chová ibisy skalní od roku 2008. Návštěvníci mají možnost malou kolonii pozorovat ve voliéře společně se supy bělohlavými. V hnízdních budkách chovné páry pravidelně odchovávají mláďata. Celkem už se jich podařilo odchovat přes 30. V letošním roce jsou ve voliéře k vidění tři mláďata vylíhlá 20. května 2019. Jejich pohlaví zatím neznáme. Od dospělých jsou dobře rozeznatelná – nemají ještě zářivě červeně zbarvený zobák. O jejich případném zapojení do repatriačního projektu budeme jednat s koordinátorem Evropského záchovného programu pro ibisy skalní.
Ibis skalní (Geronticus eremita) se v minulosti vyskytoval v Evropě (Švýcarsko, Německo, Rakousko, Španělsko, Itálie), severní Africe a na Středním východě. V důsledku ztráty přirozeného prostředí, ilegálního lovu a kladením otrávených návnad došlo na mnoha místech k jeho vyhubení. Koncem 20. století se objevily další hrozby – používání insekticidů a elektrické vedení. Ve volné přírodě dnes žije pouhých 500-600 jedinců, čímž se tito ptáci řadí k nejohroženějším druhům na světě. V Červeném seznamu (The IUCN Red List of Threatened Species) je tento druh zařazen v kategorii kriticky ohrožený. 95 % světové populace dnes žije v Souss-Massa National Park and Tamri v Maroku, necelá stovka ptáků přežívá v polodivoké populaci v Turecku, zbytková populace (jen cca 5 ptáků) v Sýrii je pravděpodobně již vyhubená.
Díky repatriačním snahám ve Španělsku a v Rakousku se malé populace těchto krásných ptáků znovu vyskytují i v Evropě. Mezi lety 2004 a 2009 bylo v rámci projektu vypuštěno celkem 190 ibisů skalních a vypouštění stále pokračuje. Mortalita vypuštěných mladých ptáků je vysoká, přesto se však v roce 2008 vytvořil první hnízdní pár a v oblasti se v roce 2011 vytvořila malá, nezávislá a nemigrující kolonie.
Záchranný projekt Proyecto eremita je dalším příkladem konkrétní pomoci novodobých zoologických zahrad při ochraně přírody a nápravě škod, které člověk na přírodě napáchal.
