Na naší cestě do Klatov jsme si udělali krátkou zastávku v obci Švihov, abychom si prohlédli okolí hradu obklopeného vodními kanály napájenými vodou z řeky Úhlavy. První zemanské sídlo ve Švihově bylo zřejmě už kolem r. 1194. Pojmenování dostal Švihov od vlastního místa, kudy v táhlém údolí švihaly větry.
Zaparkovali jsme na náměstí před restaurací U hradu a vydali se cestou ke hradu. Před mostem vedoucím ku hradu nás na pravé straně zaujala několikapatrová žluto červená budova vodního mlýna z let 1910 – 1912, která byla postavena na místě staršího mlýna. K průčelí mlýnice přiléhá menší budova elektrárny. Prochází zde náhon, napájený vodou z hradního příkopu.
Obešli jsme hrad po cestě vedoucí podél náhonu ke stavidlu. Cestou jsme však neslyšeli švihání větrů, ale projíždějící vlak. Obec Švihov totiž leží na jednokolejné elektrizované trati Plzeň – Klatovy – Železná Ruda. Během naší vycházky jsme se zastavovali u informačních panelů Naučné stezky, kde jsme nalezli informace o historii Švihova a hradu, kulturních, přírodních a technických zajímavostech v okolí obce.
Vodní hrad Švihov
Švihov je gotický vodní hrad nacházející se ve městě Švihov v okrese Klatovy. Hrad je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti.
Zakladatelem hradu, který je poprvé zmiňován v roce 1375, byl rod pánů z Rýzmberka ze Skály. Během husitských válek byl obléhán husitským vojskem a jeho posádka se vzdala až po vypuštění hradních příkopů.
V letech 1480–1489 (v době vlády krále Vladislava Jagellonského) na příkaz tehdejšího majitele panství Půty Švihovského z Rýzmberka byl nákladně přestavěn ve slohu pozdní gotiky. V dostavbě opevnění po jeho smrti pokračovali jeho synové, kteří si na stavbu pozvali známého architekta Benedikta Rejta. Po rodu Švihovských hrad v roce 1548 převzali Kavkové z Říčan, jejich špatné hospodaření je ale již v roce 1598 donutilo hrad prodat rodu Černínů z Chudenic. Poté přišla třicetiletá válka. Hrad tehdy bezúspěšně obléhala švédská vojska.
Po válce, zřejmě ze strachu před možnou „nedobytnou líhní protihabsburského odporu“, vydal habsburský císař Ferdinand III. nařízení k demolici hradu. Díky neustálému oddalování k ní však v plném rozsahu nikdy nedošlo, byla pouze pobořena část hradebního opevnění. Hradní paláce, kaple a zbylé bašty byly později změněny na panskou sýpku, čímž na jednu stranu celý objekt neobyčejně utrpěl, na druhou stranu jej to ale i ochránilo od rozsáhlejších přestaveb. V držení rodu Černínů zůstal švihovský hrad s malými přestávkami až do roku 1945, kdy byl zestátněn.
Československý stát převzal významnou historickou památku v dezolátním stavu. Ale již v roce 1950 začaly programové rekonstrukční práce, ve své době jinak ojedinělé. Hrad byl opět zastřešen, interiéry vyčištěny, vybavení hradu zrestaurováno. Další vlna oprav přišla na Švihov po povodních v srpnu 2002, která se týkala zejména soustavy vnějšího opevnění. V letech 2014–2016 byla opravena vstupní věž jádra hradu.
Hrad kromě jiného slouží jako kulturní středisko. Pořádají se zde svatby, výstavy, plesy nebo koncerty. Je oblíbený také filmaři. V roce 1973 se zde např. natáčela pohádka Tři oříšky pro Popelku.
Zdroj: Wikipedie
Tři oříšky pro Popelku na Švihově
Vodní hrad Švihov nebyl v době natáčení pohádky Tři oříšky pro Popelku v roce 1973 pyšným šlechtickým sídlem, ale proměnil se ve statek, na kterém žily Popelka se svou macechou a nevlastní sestrou Dorou. Zde také vítali krále a královnu, chystaly se na ples vymóděny do klobouků připomínajících netopýří křídla, kde zkoušely střevíček a sem Popelka přijela na koni ve svatebních šatech.
Nalézt na hradě místa, kde se pohádka natáčela byl však velmi zapeklitý oříšek. Je to tím, že části hradu byly doplněny kulisami. K původní středověké zdi byl přistavěn ochoz se schodištěm, za kterým mělo být obydlí statkářky, Popelčiny macechy. Byla to čistě filmová stavba, která byla po natáčení zbourána. Další kulisy byly postaveny vedle Červené bašty a ze zadní strany hradní stodoly. Výstavní sál u pokladny hradu sloužil jako stáj pro Juráška.
V době natáčení byl hrad v žalostném stavu, ale na exteriérech, které se zde natáčely, to není poznat. Celé natáčení však komplikoval nedostatek sněhu. Ten se musel složitě dovážet z rybích mrazíren a silně zapáchal rybinou. Když pak sníh napadl, bylo ho tolik, že se filmový štáb nemohl dostat na místa, která měl pro natáčení vybraná. S tehdejší technikou trvalo natočení jedné scény trvalo i tři hodiny. Herci zažili při natáčení zimu, protože jejich kostýmy byly velmi tenké.
Natáčení ve Švihově se také neobešlo bez veselých historek. Režisér Václav Vorlíček vyprávěl historku s Vladimírem Menšíkem: „Na Švihově byli velice příjemní kastelánovi. Spřátelili se s herci, kterým poskytovali azyl v pauzách mezi záběry. Vladimír Menšík s Vítězslavem Jandákem si k nim jednou večer vyrazili z Klatov, kde byl celý štáb ubytován a uspořádali u nich večírek. Ráno samozřejmě chyběli a nikdo o nich nevěděl. Když celý štáb dorazil na Švihov, oba provinilci seděli na schodech. Vladimír Menšík četl ranní noviny a oba dělali na štáb gesta, která měla znamenat: Kde vězíte, už tu na vás hodinu čekáme…..“
Zdroj: Naučná stezka Po stopách Popelky
Obec Švihov
Kromě vodního hradu se město pyšní i dalšími pamětihodnostmi:
- Kostel sv. Jiljí, dnes hřbitovní, je pozůstatkem prvotního zemanského sídla ve Švihově.
- Kostel sv. Václava stál na tomto místě již v r. 1384, byl postupně přestavován a zvětšován. V r. 1744 zcela vyhořel, zůstaly jen pevné zdi, které pro svou sílu byly použity k nové stavbě. Kostel byl již v r. 1746 vysvěcen, na den svátku sv. Václava.
- Radnice, přízemní budova s věžičkou a většinou dřevěných konstrukcí, byla pozoruhodná zvonkem zvaným “hlásníček”. Ten o jarmarcích ohlašoval “frejunk”, tedy čas, od kterého směli už nakupovat přespolní, když domácí předtím měli přednost. V roce 1800 se radní usnesli na stavbě nové radnice.
Více informací naleznete ZDE
Foto: JB Cysnews
