Česká atletika získala všechny tři medaile: zlatou, stříbrnou i bronzovou a to v jediné disciplíně v oštěpu. Stálice české atletiky Barbora Špotáková zvítězila ve své disciplíně a zachránila tak reputaci české atletiky, do té doby bez medaile. Předposlední den se k ní přidali další dva oštěpaři: Jakub Vadlejch se stříbrnou medailí a největší překvapení české výpravy Petr Frydrych s bronzovou medailí, také v disciplíně hod oštěpem.
Určitě nezklamal ve své disciplíně Tomáš Staněk a Zuzana Hejnová, kteří oba dva obsadili čtvrtá místa a v podstatě v silné světové konkurenci obhájili své pozice vybudované v letošní sezoně. Jakub Holuša doběhl na pátém místě a také nezklamal , naopak překvapil postupem do finále. Stejně tak se můžeme dívat na výkon Adama Sebastina Helceleta a také Kateřiny Šarfánkové. Všichni se umístili na bodovaných pozicích a jejich výkony byly na úrovni sezonních maxim či výkonu odpovídající současné výkonnosti. Do této kategorie můžeme zařadit i dálkaře Radka Jušku, který svým výkonem 824 cm zazářil v kvalifikaci a desáté místo v silné konkurenci je potvrzením jeho stabilní formy. Stejně tak můžeme hodnotit umístění našich vícebojařek Elišky Klučinové a Kateřiny Cachové, které nezklamaly a potvrdily svoudlouhodobou výkonnost. Michaela Hrubá pomalu a jistě kráčí do výškařské elity a účast ve finále byla pro ni velkou školou a stačilo málo a mohla být také na bodovaných pozicích. Spokojeni také můžeme být s výkonem bývalé lyžařky, nyní dálkové běžkyně Evy Vrabcové-Nývltové, která obsadila čtrnácté místo v maratonu ve svém osobním rekordu.
A zde bohužel naše spokojenost s umístěním končí. Sice Pavel Maslák i Denisa Rosolová předvedli svá letošní maxima, ale v silné světové konkurenci to stačilo pouze na 17. místa, kdy je ještě předčil Jaroslav Jílek, který jako nováček neprošel kvalifikací a obsadil 16. místo v oštěpu. Velkým překvapením pro všechny atletické odborníky i pro nás je nepostup žádného z pěti tyčkařů Jan Kudlička ,Michal Balner, Jiřina Ptáčníková , Romana Maláčová do hlavní soutěže a vypadnutí v kvalifikačních kolech můžeme počítat jako velké zklamání. Mezi tyčkaři je výjimka, kterou se stala velmi mladá Amálie Švábíková, pro kterou byl tento šampionát velkou zkušenosti a u ní neskočení základu nepovažujeme za zklamání ale jen za zkušenost, kterou jistě zhodnotí v budoucích letech.
Někteří z našich atletů si splnili účastí na šampionátu již svůj cíl, a tak vypadnutí z kvalifikace u Nikoly Ogrodníkové a slabší čas u Lucie Sekanové nemůžeme považovat za neúspěch, stejně tak vypadnutí Vítězslava Veselého v oštěpu, jelikož on startoval se zraněním . A totéž můžeme konstatovat u Ladislava Prášila, který se vracel po několika zraněních. Od těchto atletů nikdo neočekával medaili a proto ani nezklamali ani nepřekvapili.
Simona Vrzalová a Anežka Drahotová své disciplíny nedokončily a jelikož nevíme, jaké přesné důvody byly pro nedokončení závodu, nemůžeme vynášet soudy, jen můžeme konstatovat, že závody takovéto úrovně se standardně nevzdávají.
Mohli bychom tedy jásat nad velkými úspěchy české atletiky a těšit se, co nás bude čekat v dalších letech. Avšak, pouze dalších pět bodovaná míst ostatních atletů nemůže být než objektivním obrazem naší atletiky. Další bolestnou stránkou je, že všichni naši tři medailisté se svým věkem řadí mezi zkušené a dokonce zlatá medailistka veteránské atlety. Pokud se podíváme na složení celé naší výpravy, nalezneme zde dvě nadějné atletky a to Michaelu Hrubou a mladou Amálii Švábíkovou. Tím nechci znevažovat výkony našich atletů, ale pokud hledíme do budoucnosti, nemůžeme se než zamyslet nad tím, kde je mladá generace, sklízející dříve úspěchy na juniorských šampionátech.
