František Kobliha: Ženy mých snů



V Galerii Smečky probíhá do 7. dubna výstava, která je průřezem díla Františka Koblihy.

Místo konání

Galerie Smečky

Ve Smečkách

Praha 1

Termín konání

21.2. – 7. 4. 2018

Dílo Františka Koblihy (1877–1962) tvoří jeden z vrcholů české grafiky 20. století. Jde o tvorbu pevně spjatou s literárními předlohami. Příběh Koblihova života a díla nezahrnuje výrazné propady či zvraty, většina jeho děl je vytvořena technikou dřevorytu, přesto jde o tvorbu nesmírně bohatou. Se svým dílem řazeným k pozdnímu symbolismu došel až na práh surrealismu. Během života ilustroval a často i typograficky upravil více než 500 knih.

Výstava v Galerii Smečky je průřezem díla Františka Koblihy s důrazem na první, nejsilnější období jeho tvorby, jejím jádrem jsou grafické cykly Prosté motivy, Pozdě k ránu, Mstivá kantiléna, Máj, Pohádky a legendy, Balady, i dřevoryty z pražských cyklů (1913–1920). V Praze celý život nejen tvořil, ale také učil a aktivně se účastnil výtvarného i literárního dění. Na ně plynule naváže tvorba po první válce reprezentovaná zejména cykly Pokušení sv. Antonína a cyklus věnovaný dílu E. A. Poea. Samostatnou částí budou grafické listy z cyklů Ženy mých snů (1911–1918) a Ženy, které byly neutuchajícím zdrojem Koblihovy imaginace, tomu odpovídá i název výstavy a představení autorových obrazů a kreseb.
Výjimečnost výstavy Františka Koblihy podtrhuje fakt, že jeho poslední samostatná pražská výstava se uskutečnila v roce 1938.

 

Více informací naleznete na http://www.ppas.cz/o-spolecnosti/aktualni-vystava

 


František Kobliha byl český malíř, grafik, představitel druhé generace českého symbolismu. Vystudoval UMPRUM a AVU  u Františka Ženíška. Od roku 1901 se jeho práce objevovaly v časopise Zlatá Praha, do povědomí vstoupil brněnskou výstavou (1910) se skupinou Sursum stal se jeho prvním předsedou. Od roku 1923 byl i členem skupiny Sdružení českých umělců grafiků Hollar, které od roku 1934 i předsedal. Vytvářel knižní a užitou grafiku.Okouzlení nocí, inspirace dílem Karla Hlaváčka, Odilona Redona, anglických prerafaelitů jej podnítilo k práci s nejjemněším dřevorytem.

Zdroj: Wikipedie